Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Vybrané kapitoly z dějin komorní éry na Pardubicku
Jak sám název napovídá, v tomto vícedílném cyklu se budeme společně věnovat dějinám našeho města a okolí po roce 1560, kdy jej opustili páni z Pernštejna. Rozsáhlé pardubické panství odkoupil tehdy pro svého syna a nástupce Maxmiliána sám Ferdinand Habsburský a připojil jej ke komplexu tzv. komorních panství v Polabí. Základní informace o genezi polabské soustavy a její správě budou předmětem prvních kapitolek našeho povídání.
I. Pardubické panství jako součást komplexu komorních panství v 16. a 17. století ? část první
S budováním komorního komplexu započal Ferdinand I. ve 40. letech 16. století, přičemž získávání statků zastavených jeho předchůdci na českém trůně šlo ruku v ruce s koupí nových území a jejich postupným scelováním. Nejprve byly vyplaceny někdejší královské statky Poděbrady, Kolín, Křivoklát a Přísečnice v Krušných horách, ke kterým byla dále připojena panství Brandýs, Přerov a Lysá nad Labem, Chlumec nad Cidlinou i výše zmíněné Pardubice. V rozšiřování komplexu královských statků pokračovali Ferdinandovi nástupci, zmíněný Maxmilián II. a vnuk Rudolf II., za jehož vlády došlo k rozšíření brandýského panství, zisku Malešova a Benátek nad Jizerou. Vedle rozsáhlého polabského systému byl dále vytvořen brdský komorní komplex — kromě Dobříše a Karlštejna čítal křivoklátské panství, Zbiroh, Točník, Králův Dvůr a několik statků v severních Čechách. Mimo tato kompaktní území se nacházel Český Krumlov náležející komoře od roku 1602 do roku 1622, poté jej získali Eggenberkové.[1]
V protikladu k rozrůstání komorního velkostatku v průběhu 16. století přinesla první polovina 17. století značné ztráty komorního zboží. Již roku 1611 postoupil Matyáš Habsburský do rukou Václava Vchynského ze Vchynic, karlštejnského purkrabí,[2] Chlumec nad Cidlinou. Ve 20. letech byl kromě výše uvedeného Krumlova (1622) ztracen rovněž Malešov a Karlštejn, v časovém rozmezí let 1630—50 následovaly Dobříš, Mělník,[3] Lysá nad Labem a Benátky nad Jizerou. Jádro dominia, které představovala polabská panství, však přes tyto ztráty tvořil v polovině 17. století úctyhodný, 116 km dlouhý pás o rozloze 2 580 km2 rozkládající se od Brandýsa na západě přes Přerov, Poděbrady a Kolín k Pardubicím.[4] Brdsko-křivoklátský celek tvořil v dané době Zbiroh, Točník a Králův Dvůr, Křivoklát s Krušovicemi a Přísečnice.
Jak bylo již uvedeno výše, pardubické panství bylo ke komplexu připojeno v březnu roku 1560. Po tomto jednorázovém, veskrze oficiálním aktu však následoval dlouhodobý proces začleňování hospodářské, finanční, soudní agendy a dalších náležitostí pod dozor české komory, na kterém se podíleli prakticky po celá šedesátá léta jak vyslanci komory, tak pardubický úřední personál. Nutné je na tomto místě zdůraznit skutečnost, že prostor, který byl od poloviny 16. století i v dobových dokumentech nazýván souhrnně „pardubickým panstvím“, v sobě zahrnoval území původního pardubického a kunětickohorského panství. Ve 30. letech 17. století bylo volně připojeno rovněž výše zmíněné smrkovické panství.[5] Kromě správního centra Pardubic tvořilo daný celek zaujímající rozlohu 745 km2 dalších šest měst a městeček (Přelouč, povýšená na město roku 1580, Bohdaneč, Dašice, Holice, Sezemice a Týnec nad Labem) a přibližně 130 vesnic či jejich částí.[6] Není proto divu, že panství předčilo ostatní části komorního komplexu nejen svým rozsahem, ale také lidnatostí, jež byla k roku 1615 vyčíslena na 2654 (zdůrazňuji) osedlých obyvatel.[7] Z hlediska správního se území dělilo na pětadvacet (od roku 1617 šestadvacet) rychet[8] a náleželo současně do dvou historických krajů, chrudimského (původní kunětickohorské panství) a hradeckého (pardubické panství). Ačkoli tato skutečnost způsobovala určité potíže zejména v oblasti finanční správy, ke sjednocení došlo až v polovině 17. století, kdy bylo panství v berní rule z roku 1654 jako celek zařazeno do chrudimského kraje.
[1] Blíže viz Eduard MAUR, Český komorní velkostatek v 17. století. Příspěvek k otázkám „druhého nevolnictví“ v českých zemích, Praha 1975, str. 15—17. S ohledem na tematiku tohoto příspěvku jsou, podobně jako ve jmenované stati, reflektovány především komorní statky, jež tvořily stěžejní část královské domény. Stranou tedy zůstávají královská města, Kladsko a některé drobné územní zisky, jež dlouhodobě nesetrvaly ve vlastnictví komory.
[2] O osobě Václava Vchynského bude v následujících kapitolách blíže pojednáno rovněž v souvislosti s generální vizitací vykonanou na komorních panstvích roku 1614.
[3] Mělník byl jedním ze statků, o které přišel po svém sporu s Rudolfem II. Jiří z Lobkovic. Stejně jako u jiných územních celků, jež získala do svého majetku komora, byl bezprostředně po jeho převzetí sepsán inventář zámku. Evidován byl – stejně jako v případě Pardubic – i movitý majetek pozůstalý za bývalým majitelem, který měl být prozatím uložen do sklepních prostor mělnického zámku. Součástí soupisu byly také Lobkovicovy knihy, včetně lékařských spisů, u kterých je k roku 1602 poznamenáno, že byly na rozkaz komorních radů odeslány do Prahy. Inventář viz NA, SM, inv. č. 2209, sg. M 28/84, karton č. 1474, bez foliace.
[4] Od roku 1635 se k polabskému systému počítaly rovněž Staré Smrkovice, naproti tomu Křivoklát s Krušovicemi a Přísečnice byly odprodány ve druhé polovině 17. století. E. MAUR, Český komorní velkostatek, str. 18.
[5] Staré Smrkovice získal původně v rámci pobělohorských konfiskací Albrecht z Valdštejna, po jeho smrti byly ale připojeny ke komornímu komplexu. Správou panství a dohledem nad místním hřebčínem byl pověřen nejvyšší představitel pardubického panství, což se odrazilo v některých oficiálních dokumentech, kde se setkáváme s titulem „hejtman panství pardubského a smrkovského“. Viz např. SOA Zámrsk, Vs Pce, Kopiář listů a nařízení hejtmana 1628—1687, inv. č. 4109, sign. F 160, kniha č. 1519.
[6] Dané číslo nebylo zcela definitivní - některé z vesnic zastavených Pernštejny získala komora v následujících letech nazpět. Do roku 1577 spravoval pardubický hejtman rovněž sousední panství Heřmanův Městec, které se posléze oddělilo. Podrobná geneze panství viz František Šebek, Dějiny Pardubic, díl I., Pardubice 1990, str. 184, pro komorní období zejména str. 202.
[7] NA, SM, inv. č. 2643, sg. P 70/5I-2, č. kartonu 1642, folio 15a. K roku 1616 se uvádí počet osedlých na 2 666 osob (tamtéž, folio 53). Od počátku komorní éry, kdy bylo k roku 1566 uvedeno celkem 2 367 osob, můžeme tedy až do stavovského povstání pozorovat nárůst počtu osedlých obyvatel.
[8] Kupříkladu rychta pardubická zahrnovala v letech 1563—1617 vesnice Pardubičky, Drozdice, Černá za Bory, Žižín, Mnětice, Nemošice a Blato – viz urbáře z let 1563, 1588 a 1617 (SOA Zámrk, Vs Pce, inv. č. 14—17, G 13—14, G28 a G 41, č. knih 13—16.)
