PADESÁT LET OD VYHLÁŠENÍ MPR PARDUBICE

Především v průběhu 70.let 20.století docházelo k rehabilitaci vzhledu průčelních fasád domů na území městské památkové rezervace.

            U domů spravovaných Bytovým podnikem města Pardubice ale docházelo v rámci modernizace bytového fondu k zbytečně necitlivým zásahům do dispozice a historických konstrukcí vedoucí ke ztrátám autencity původních prvků a detailů.

            Po roce 1989 naopak dochází k úbytku obytné funkce a poklesu počtu zde žijícího obyvatelstva vyvolaného komercionalizací. Tento v současnosti běžný trend s sebou nese        i rizika nevhodných úprav a necitlivých zásahů do památkové podstaty objektů.

            V průběhu existence městské památkové rezervace docházelo i k větším stavebním     a rekonstrukčním aktivitám, jako byla rekonstrukce renesančního domu čp. 50 „Dům              u Jonáše“ na Pernštýnském náměstí. V letech 1994 – 1997 proběhla celková rekonstrukce interiéru kostela sv. Bartoloměje. Na Pernštýnském náměstí se od roku 1954 uskutečnilo několik oprav fasád a sgrafit a další výzdoby na budově radnice čp.1. V letech 1998 – 2005 se uskutečnila postupná úprava a rehabilitace domů čp. 77, 78 a později 79 pro Okresní                 a následně Krajskou knihovnu.

            Největší akcí trvající v podstatě od 60.let až téměř do současnosti je postupná obnova zámeckého areálu, který v roce 2010 získal statut národní kulturní památky. Rekonstrukce byla zahájena statickým zajištěním objektu, opravou interiéru, obnovou fasád, restaurováním maleb a kamenných prvků, opravou hradeb a úpravou valů včetně zeleně. Obnova zámecké budovy včetně přilehlých hospodářských budov byla dokončena v roce 2012. Co nás čeká v dohledné době? Například ve zcela nedávné době bylo provedeno provizorní zajištění Zelené brány, odstraňující bezprostřední havarijní stav pláště. Nyní v dohledu 3 až 4 let by měla navazovat etapa zodpovědně řešící trvalejší ochranu poškozeného zdiva proti povětrnostním vlivům.

            Závěrem lze říci, že jako v jiných odvětvích se věci zdařily více či méně. Mezi největší negativa se jako všude řadí nekompetentnost. K politováníhodným činitelům ve věci diskutabilních řešení patří bohužel občas i politická moc.

            Obecně bychom však měli mít na paměti, že hmotný odkaz minulosti patří k stěžejnímu obsahu kulturního dědictví a vyžaduje naši péči a ochranu. Je nutno si uvědomit, že památková podstata historického fondu se neustále ztenčuje jak vlivem přirozeného stárnutí, tak více či méně vlivem opodstatněných zásahů. Snažme se co nejvíce prodloužit životnost tohoto hmotného odkazu, protože kopie nikdy nemůže plnohodnotně nahradit originál.                                                                    J.Kadlec-V.Paukert – redakčně kráceno