Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Architekt Boža Dvořák a záchrana Kunětické hory
Konzervátor Boža Dvořák sehrál nezanedbatelnou roli v po desetiletí se táhnoucí kause sledující úsilí o záchranu hradu Kunětická hora.1* 18. června 1881 zakoupil pardubický velkostatek spolu s Kunětickou horou vídeňský velkoprůmyslník Richard Drasche, svobodný pán z Wartinbergu. Naděje vkládané Muzejním spolkem i celou, na ochraně památek zainteresovanou veřejností v uměnímilovného Drascheho se nepotvrdily. „Nejen, že neustáno za něho v lámání kamene pod samými zdmi hradními, ale přes hranice vytčené c. k. úřady… pokračováno v lámání pro nepatrný zisk z tohoto plynoucí tím horečněji".2,Jak okresní zastupitelství, tak i městská rada Pardubic tomuto nerostnému drancování nejenom že nečinně přihlížely, ale sami se i nepřímo spolupodílely. A to tak, že vylámaný kunětický kámen odebíraly a následně použily ke stavebním účelům a k dláždění silničních komunikací. Přestože bylo několikrát (z okruhu uživatelů) poukázáno na pochybnou kvalitu trvanlivosti kunětického čediče. Opakované pokusy o zastavení nebo alespoň omezení těžby se míjely účinkem. Členové Muzejního spolku však neustávali v četných osvětových článcích"...v denních, krajinských i odborných listech poukazovali stále na vandalské ničení...a upamatovávali všecky odběratele kamene kunětického na jejich vlasteneckou povinnost". (Bedřich Skrbek). Okresní výbor v Pardubicích se na prosincové schůzi roku 1897 jednomyslně rozhodl, aby již kámen ke štěrkování a dlažbě obecních silnic nebyl odebírán z kunětických lomů. 15. května o rok nato nově jmenovaný konzervátor pardubického okresu Boža Dvořák společně s Václavem Divišem-Čisteckým ze Šerlinku podali zprávu c.k. Ústřední památkové komisi ve Vídni o tehdejším stavu Kunětické hory spolu s přiloženou fotografickou dokumentací. Reakcí na tuto zprávu byla následná žádost centrální komise na barona Drascheho, aby „neprodleně zastavil veškeré práce lamačské na západní straně hory".
Během svých častých návštěv v Pardubicích se horlivě o problematiku záchrany Kunětické hory zajímal Mikoláš Aleš. Debaty o možnosti záchrany zbytku hory a potažmo na ní stojícího zchátralého hradu, konané v přátelské společnosti pardubického hotelu Střebský, vyústily na počátku roku 1903 v memorandum, kde se žádalo okamžité zastavení dalšího lámání kamene, které ohrožuje skálu a také vyzdvihnuta skutečnost, že Kunětická hora je i vojensky důležitým bodem strategického významu. Memorandum sepsal numismatik Bedřich Skrbek a Boža Dvořák jej opatřil úřední doložkou jako konzervátor vídeňského památkového úřadu a „zaslal jej přímo k ruce tehdejšího ministra vojenství Kriegshammera", jak píše Zdeněk Bičík3). Memorandum se neminulo účinkem a za krátký čas dorazila speciální vojenská komise, která po prohlédnutí si Kunětické hory nařídila „okamžitě zastavit další lámání kamene, které prováděly okresy pardubický a holický a vyznačit mezníky, až kam se v budoucnu smí kámen lámat."
Ani řada podobných aktivit nedokázala lámání kamene v kunětickém lomu zcela zastavit. Válečné časy obrátily ohniska pozornosti Muzejního spolku jinými směry a Dvořák se věnoval nařízeným rozsáhlým rekvisicím. Po vzniku ČSR „pojali někteří pardubičtí přátelé hradu myšlenku, pracovati ke koupi Kunětické hory". Toto úsilí vzešlo na úrodné půdě a roku 1920 byla Kunětická hora zakoupena Muzejním spolkem za celkovou sumu 86.000,- Kč. Ihned poté došlo k založení tzv. Kunětického družstva, které si vzalo za úkol záchranu památné zříceniny a brzy poté začalo s nezbytnými záchrannými pracemi. 20. 6. 1921 se Boža Dvořák obrací na městské muzeum s dotazem, proč dovolilo „vylámati kámen na Kuněticích pro štěrk okresní, když i zbylé části, odvalené kameny, zbytky lomu jsou romantické a patří ku zřícenině a pak jsou dokumentem, jak vandalsky se na Kuněticích za doby Drascheho a předchůdců pracovalo".4)O necelý měsíc dříve (v dopise z 10, 5. 1921) podal Dvořák Státnímu památkovému úřadu v Praze následující zprávu: „Vycházkový spolek s Muzejním spolkem zamýšlí nová ostění a nové schodiště na Kunětickém hradě, ač prvější, již udělané, není ani řemeslné ani rázu nové doby dobře ji napodobiti, neboť napodobení příčí se názorům světovým na ochranu památek. Bylo by dobře, když má se již klenba nějak provésti, jinou - době nové odpovídající a z materiálu moderního od moderních umělců též ji zdobiti. (Kysela. Starou klenbu ponechati pouze v modelu a dáti ji do muzea jako dokument (doklad) staré památky".5)
Čtyři měsíce nato (1. 9. 1921) v dopise adresovaném opět Památkovému úřadu glosuje Boža Dvořák článek (uveřejněný ve Východu 27. 8.) o pra-cech prováděných na Kunětické hoře, když píše, že jako přívrženec moderní památkové metody konzervace s obavou sleduje návrh:..., aby byla zřízena stanová střecha nad vchodem u brány (tzv. pátá hradní brána - pozn. P. P.) krytá prejzy. Pod střechou zřízen betonový ochoz na krakorcích pro vyhlídku... Bude-li se každoročně takto pokračovati, dočkám se pohádkového pohledu, který nemá býti nikdy úmyslem muzejních snah opírajících se o záchranu památek".6)Ze dvou citovaných dopisů je patrné, že již při sledování prvních nutných prací v roce 1921, jež spočívaly v zajištění nejzchátralejších částí hradu proti zřícení a při nichž byly kombinovány metody konzervační s drobnými či většími restauračními úpravami, si již zkušený konzervátor Boža Dvořák uvědomil, k jakým neblahým důsledkům může vést skutečnost, že nebyla od počátku rozhodnuta kardinální otázka: jakým směrem se bude nadále záchrana zříceniny ubírat. Zda věky sešlý hrad pouze konzervovat či zda provést celkovou restauraci objektu. Boža Dvořák byl v případu Kunětické hory jednoznačně příznivcem metody přísné, čisté konzervace památečné zříceniny, tak „jako se mrtvoly balsamují", jak říká v jednom svém článku Zdeněk Wirth, nikoli částečné restaurace ani jakékoliv kombinace obou dvou metod. Názor Boži Dvořáka zde tedy plně koresponduje s radami, jež uvádí ve své příručce „Katechismus památkové péče" Max Dvořák. „U zřícenin se musí především přihlížet k tomu, aby nebyfo zničeno to, v čem spočívá jejich jedinečný půvab. Je to charakter stavebního díla, ponechaného jako oběť působení věků, tvořící malířský jev v krajině. Dostavěná zřícenina už není žádnou zříceninou, ale novou, ponejvíce průměrnou stavbou".7) Profesor Josef Sakař svolal na neděli 18. 9. 1921 do Kunětic schůzi Muzejního spolku, na níž bylo odhlasováno sedmi hlasy proti jedinému hlasu V. Diviše (Boža Dvořák se z pracovních důvodů nemohl dostavit) znovuobnovení lámání kamene pro potřebu pardubického okresu. Den na to skládá „denunciací". Dozvuky vzájemné nevraživosti se projevily, když na schůzi Muzejního spolku (9. 2. 1922) odsoudil profesor Sakař Dvořákovu iniciativu na obnovu pernštýského kanálu slovy: „K tomu nikdy nepřisvědčím, aby dle Vašich návrhů pernštýnský kanál byl obnoven".
V ročence Kunětického družstva za rok 1923 podává ing. A. Žabka „Technickou zprávu stavebního odboru Muz. spolku pro záchranu zřícenin hradu Kunětického". Oznamuje, že po provedení nejnaléhavějších prací zajišťovacích stálo Kunětické družstvo spolu s Muzejním spolkem před úkolem rozřešit otázku konečné úpravy celé zříceniny hradu, a to „pokud možno tak, aby výsledkem byly uspokojeny nejen požadavky kruhů odborných, ale také naše veřejnost". Ukázalo se dostatečně, že v záchranných pracech nelze postupovat po částech případ od případu, ale je nutné zásadně se rozhodnout „buď pro pouhou konzervaci hradu podle dosavadních metod anebo přikročiti k účinnější úpravě...částečnému restaurování". Stavební výbor se rozhodl k částečné restauraci, což schválily jak Muz. spolek, tak i Kunětické družstvo. „Poněvadž pak úprava Kunětického hradu v tomto duchu bude něčím jedinečným a vzorem pro další úpravy tohoto druhu...", bylo řešení této velmi choulostivé otázky svěřeno architektu Dušanu Jurkovičovi, „jehož umělecké jméno skýtá dostatečnou záruku nejen proti kritikům, ať povolaným nebo nepovolaným, kteří snaží se naši činnost podlamovati".9)
Boža Dvořák patřil mezi kritiky povolané a rozhodně se nesnažil činnost Kunětického družstva „podlamovati", přestože ho rozdílné názorové smýšlení - co se týče metody úpravy hradního komplexu - mělo k tomu, aby se osobně příliš neangažoval. Všechny prováděné práce však pozorně sledoval a příležitostně i glosoval, jak o tom svědčí dopis Státnímu pam. úřadu v Praze z 2. 10. 1926: „Při zájezdu rozpoznatelů starých památek z ciziny..., zastavili se již po dvakráte cizinci na Kuněticích a u mne v Pardubicích. V rozmluvě o restauraci Kunětic slyšel jsem jen neuspokojivé zprávy a posudky..." V září téhož roku je datován Jurkovičův dopis, v němž Božovi píše: „...Pánům na Kunětické hoře nescházelo nikdy na dobré vůli, ani na lásce k věci, ale schází jim však dle všeho na každém kroku podpora širokých vrstev a peníze. Věci na stavbě jsou následkem toho roztahány, což nepůsobí na návštěvníka dobře". Jurkovič si dále stěžuje na skutečnost, že restaurační práce postupují příliš pozvolným tempem a navíc jsou prováděny nedostatečně školenými dělníky. O rok později si do Hnědé knihy Dvořák poznamenal: „srpen Kunětice - Nemohu zamlčeti úsudky domácích i cizích rozpoznatelů historicko - uměleckých památek » Restaurace starého hradu neodpovídá ani záchraně, ani doplnění starých věcí, a nové pak nenesou ráz doby novější".10)
Přestože v letech 1927 až 1928 vypracoval Dušan Jurkovič detailní stavebni návrh na úpravu celého hradu (i veškerých vnitřních interiéru), nebylo mu nakonec ani zde dopřáno, aby provedl, podle vlastních slov. ..konzervaci spolu s rekonstrukcí, jakých u nás posud nebylo". F.Žákavec v své monografii Dušana Jurkoviče (1929) v souvislosti s pracemi na Kunětické hoře píše: "A ani při provedené části práce konzervační a rekonstrukční nemohl býti zcela spokojen, protože řemeslníci nedodržovali přesných pokynů“.
