Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
ZELENÁ BRÁNA: OMÍTAT? ČI NEOMÍTAT?
Otázka řešení pláště objektu tzv. ?Zelené brány?, pardubické dominanty, která je již nějakou dobu v nepravidelných intervalech rozviřovaná tiskem, je bohužel zúženě směřována pouze na estetickou rovinu, čili na otázku, zda fasády omítat, či zachovat stávající vizáž režného zdiva. K takto pokládané otázce se vyjadřuje jak laická, tak odborná veřejnost, včetně místně uznávaných historiků, a v neposlední řadě zástupci magistrátu. Skutečná otázka ovšem takto neleží, respektive je jen částí rozsáhlejší problematiky.
Úvodem je nutno ujasnit si terminologii a připomenout trochu historie: Objekt, kterému se obecně říká ?Zelená brána? se skládá z věže a předbraní. Předmětem problému je především vlastní věž, která byla postavena po požáru roku 1507 zhruba do výše 18 metrů a zděna z vulkanické horniny čediče. Po požáru roku 1538 byla nastavena o dalších zhruba 13 metrů a opatřena typickým zastřešením (stalo se tak asi roku 1542). Nástavba byla provedena z vulkanické horniny povahou znělce. Věž byla shodně s předbraním až do roku 1912 omítnutá. Puristické zbavení věže omítky a provedení ochozu v roce 1912 za B.Dvořáka tehdy znamenalo zásadní změnu vzhledu Zelené brány a vyvolalo vlnu kritiky. Již tehdy bylo označeno za projev neobjektivního romantického purismu, který je v rozporu s moderním názorem na ochranu památek. Přesto je tato úprava ve své stoleté historii laickou veřejností vnímána jako plně historická a původní. Nelze ji také samozřejmě upřít místo ve vývoji památky, jehož se stala součástí.
Ve vztahu k horšícímu se stavu konstrukcí Zelené brány objednal vlastník, Magistrát města Pardubic, nejprve stavebně-historický průzkum Zelené brány a následně úvodní průzkumy mapující stavebně-technický stav objektu a závažnost jeho poruch. Provedené průzkumy a rozbory potom slouží jako podklad pro následně zpracovávanou projektovou dokumentaci řešící zajištění a zabezpečení této památky.
Na základě petrologického průzkumu a průzkumu stavu spárových malt bylo provedeno statické a stavebně technické posouzení a celkové vyhodonocení stavu zdiva Zelené brány. Zdivo zbavené omítky bylo lokálně doplněno cihlami. Na pozdější vysprávky byla použita opuka a pískovec. Ve výsledku byla stanovena poměrně nízká pevnost zdiva daná použitým materiálem, tak provedeným zdivem, kde nejsou často dodrženy horizontální ložné spáry. Konstrukce věže vykazuje vertikální trhliny, především v místech oslabených okenními otvory. Dále se na konstrukci projevují objemové změny v důsledku působení teplot. Především v horkých letních dnech je režné zdivo pláště věže vystaveno teplotnímu namáháni na rozdíl od chladného jádra zdiva. Průzkum stavu spárových malt analyzuje sanilitu směsi. Průzkum dále potvrdil použití zdící malty s nízkým podílem vápenného pojiva. Naproti tomu líc režného zdiva je dodatečně (novodobě) přespárován tvrdou jemnozrnnou maltou s vysokým podílem cementu a nízkou propustností. Po odstranění omítek v roce 1912 se urychlila degradace povrchu zdiva nejen vlivem kyselých dešťů, ale také přímým teplotním namáháním.
Na základě zjištěných skutečností byla vypracována projektová dokumentace řešící zajištění a zabezpečení konstrukcí Zelené brány. Zabezpečovací práce byly rozděleny do tří etap.
V I.etapě, již realizované, byla provedena oprava a výměna kanalizace zajišťující odvod srážkových vod. Dále byla předlážděna zpevněná plocha průchodu věží a předbraní. Ve II. etapě, rovněž již realizované, byl opraven ochoz věže a byly zajištěny statické poruchy tělesa věže opásáním obvodovými táhly a zajištění zkorodovaných kotevních prvků ze starších statických oprav.
Po postavení lešení v rámci této II.etapy bylo na základě zjištění nutno práce rozšířit o bezprostřední řešení odstranění havarijního stavu pláště snesením uvolněných částí zdícího kamenného materiálu a doplnění partií zvláště zvětralých maltových spár.
Toto provedené opatření v roce 2013 je ve skutečnosti charakterizováno jako provizorní na dobu 3 až 5 let, na nějž by měla navazovat III.etapa. Na tuto etapu byla v roce 2010 zpracována dokumentace ve stupni pro stavební povolení pod názvem „Zelená brána –opravy objektu – III.etapa – ochrana zdiva proti povětrnostním vlivům“.
Dokumentace ve své technické zprávě (volně interpretováno) konstatuje v podsatě toto: Z důvodu omezení povětrnostních vlivů na degradaci zdiva je nutno provést novou povrchovou úpravu. Méně vhodné se jeví ponechání obnaženého režného zdiva (stávající podoba) a jeho zpevnění konzervační metodou, které přinese větší nároky na přezdění nejpoškozenějších částí, přespárování zdiva, chemické zpevnění kamene a provedení kvalitní hydrofobizace, kterou je nutné periodicky opakovat. Tato metoda nezajistí ztlumení teplotního namáhání zdiva.
Vhodnější se jeví návrat k omítanému povrchu věže. Povrch kamene, malta ložných spár bez ochranné vrstvy vlivem chemických procesů v současnosti intenzivněji chátrá. Zabránit povrchové a nastupující hloubkové degradaci pláště lze nejlépe celoplošnou omítkou. Omítka chrání zdivo před přímým vlivem povětrnosti a teplotních změn ve vazbě na absorbování vlhkosti.
Konzervační metoda uchovávající stávající režný vzhled zdiva má dle projektové dokumentace nižší životnost a efektivitu. Poruchy se obnoví dříve. Po důkladném zvážení a posouzení se projektanti přiklánějí k návratu omítaného povrchu věže.
Závažnost celé akce vyžaduje pečlivou přípravu, kterou by měla řešit prováděcí dokumentace zabývající se konkrétními otázkami včetně pečlivého návrhu maltových směsí a zkoušek její přilnavosti ke zdivu.
Teda teprve po zvážení a zhodnocení všech výše nastíněných aspektů se lze seriózně ptát: „Omítat či neomítat?“
