Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Václav Durych, redaktor a spisovatel
„Ten však, kdo píše verše a vymýšlí si všelijaké pošetilosti, je ztracen už navždy. Ten se propadá a propadá, až pak zahyne v nějakém nepožehnaném koutě jako prašivý pes."1) Tato metaforicky nadnesená slova najdeme v rodopise Jaroslava Durycha „Kouzelný kočár" v pasážích, kde píše o svém otci, kterého podobně jako matku nestačil příliš poznat, protože v jedenácti letech svého věku úplně osiřel. Ve staré části městského hřbitova v Pardubicích nalezneme zanedbaný hrob se zbytkem pískovcového pomníku s černou deskou, na níž je stále zřetelný nápis: Václav Durych, zasloužilý redaktor a buditel 2>V duchu své křesťanské víry zde od doby svého pozemského skonu 27. 12. 1897 (a nikoliv 25. 12. 1897, jak je na desce chybně uvedeno) na své Vzkříšení čeká otec velkého českého spisovatele katolické orientace Jaroslava Durycha.
„Nepožehnaným koutem" skonu a místem posledního odpočinku se pro tohoto rodáka z Turnova staly Pardubice. Nepožehnaným v tom smyslu, že je dnes zapomenutý a neznámý. Nic to však nemění na skutečnosti, že i neznámý Václav Durych, podobně jako mnoho jiných, vytvořil živnou půdu národního uvědomění a literární tradice.
Jaroslav Durych (1886 -1962) ve svém posledním díle, které stačil napsat, podal pod názvem „Kouzelný kočár" kroniku svého rodu a rodného kraje. Rodopis Jaroslava Durycha musí nadchnout každého badatele, ať profesionálního nebo amatérského, bádajícího v genealogii vlastního rodu. Jde o zajímavé vyprávění přibližující autora lidsky, rodopis přechází ke vzpomínkám, dává nahlédnout do Durychovy pracovní metody. Je to snad jediné dílo, kde J. Durych svou práci komentuje. Poutavé jsou popisy různých míst české země a připomínky historických událostí. V oddíle Turnov (s. 266 - 312) vypravuje běh života svého otce V. Durycha, jenž na začátku své literární dráhy používal jméno Věnceslav, později od něho sice upustil, ale jméno Věnceslav se objevuje, neznámo proč, na jeho smutečním oznámení. Václav Durych (1863 - 1897) pocházel z Turnova, z rodiny kamenáře a kostelníka, což byla vedlejší dědičná činnost Durychova rodu. Zbožní rodiče pro nadaného syna získali stipendium z biskupské nadace, takže mohl studovat na vyšším reálném gymnáziu v Praze a bydlet v arcibiskupském konviktu v Klementinu, „kde ho živili zdarma nebo za plat jen nepatrný". Od takových studentů se všeobecně očekávalo, že po maturitě vstoupí do kněžského semináře. V. Durych začal na gymnáziu studovat o něco později, takže byl mezi spolužáky starší. Celý životní osud byl v jeho případě v podstatě životní osud zběhlého gymnazisty - čekatele kněžského semináře. „Zběhl z konviktu i gymnázia, vyhnul se maturitní zkoušce, zmizel z Prahy, nedav o tom nikomu zprávu a hlásil se až teprve z Kolína jako redaktor. Dle mínění našeho nevyhnal ho z konviktu strach před seminářem, nýbrž to, že se už nemohl dočkat veřejné činnosti spisovatelskéStalo se tak roku 1884 a začalo tím bloudění trvající více jak čtrnáct let. Kolín se mu stává osudovou štací.
Spolupracuje s vydavatelem Václavem Nedvídkem při vydávání Polabských novin, vstupuje do kolínského Sokola, věnuje se čile společenskému životu, je svědkem rozmachu známé Kmochovy kapely, začíná literárně tvořit. Již z doby studií se zachoval rukopis jeho historické novely Svatava, kterou později věnoval své „blažené nevěstě". „Vzdělání, třebas nedokončené, a vrozené schopnosti mu zřejmě stačily, aby se zaměstnavatelům vyrovnal." V Kolíně vydal roku 1884 vlastním nákladem svůj první opus, a to divadelní hru o pěti dějstvích s názvem Jiřík z Poděbrad, psanou nerýmovaným blankversem. Na jednom sokolském vlasteneckém výletě do Nechanic se poznal s Boženou Žabkovou, dcerou nechanického mydláře a městského radního Norberta Žabky, s níž se v srpnu 1884 oženil. Brzy poté vznikla pro mladého redaktora možnost samostatné redakční práce v hradeckých novinách, vydávaných Lad. Pospíšilem pod původním názvem Hradecký Polaban; V Hradci Králové strávil sedm let života. „Otcova novinářská dráha se začala v znamení nepříznivém. Jednak nenalezl mistra, jednak nastoupil u politické strany předurčené k brzkému zániku", čímž je myšlena strana staročeská. Hradecký Polaban se snažil vydávat několik krajových příloh (Honcký věstník. Chlumecký věstník. Nový Bydžovan). Původní název novin se nakonec změnil na Slovan. V Hradci Králové se rodina několikrát stěhovala a každý rok se početně rozrůstala: Václav (1885-1912), Jaroslav (1886-1962). Božena (1887-zemřela po narození), Josef (1888-1945), Zdeněk (1890-1935). V Hradci Králové se V. Durych vedle novinářské intenzivní práce věnoval také činností spisovatelské. Zaměřil se na vlastivědné spisování o rodném Turnovsku a v roce 1886 vydal vlastním nákladem knihu Z Českého ráje s podtitulem Cestopisné kresby. Z této knihy odvodil r. 1888 stručnější výtah pod názvem Turnov a okolí ve stylu turistické příručky.
V roce 1890 zemřel Durychovi v jednom roce otec t tchán, což je možné chápat jako smutnou předzvěst dalších osudových ran života. V souvislosti s volebním neúspěchem staročechů v roce 1891 as přeměnou staročeského tisku byl V. Durych, „který přes všecky své slabosti byl názorů stálých a neměnil jich ani za větru nepříznivého, zachoval straně staročechů svou věrnost i po porážce a byl přeložen do Kolína, odkud vyšel". Zde rediguje Polabské noviny a zde ho postihla rána, znamenající postupný rozpad rodiny a začátek strastiplných životních osudů jednotlivých členů, V roce 1890 zemřela Durychova manželka Božena, roz. Žabková, a byla pohřbena na kolín ském hřbitově. Durych stačil ještě vydat druhé, pozměněné vydání knihy z Českého ráje, nějaký čas se s malými dětmi snažil pomocí služky přežívat nelehké časy. Nakonec přichází o místo redaktora v Kolíně, snaží se uchytit opět v Hradci Králové a opět v Kolíně, pracuje na další vlastivědné knížce Krkonoše. Na dva roky nedává o sobě svým turnovským příbuzným vědět, není úplně jasné, s kterým časopisem v oné době spolupracoval. Péči o děti přebírají postupně příbuzní. V roce 1895 se podruhé oženil s Boženou Bartákovou, která byla ve vzdálené příbuzenské souvislosti s rodinou Vokolkovou v Pardubicích. Krátce poté získává v Pardubicích místo v regionálním časopise Pernštýn. S druhou ženou a dvěma syny Václavem a Josefem bydlí ve Sladkovského ulici č. 505. Z druhého manželství se narodil syn Bohuslav (1896-1969), pozdější vydavatel v Olomouci (nakladatelství Delfín). Pardubické působení V. Durycha bylo relativně krátké (1895-97) a končí jeho předčasnou smrtí 27. 12. 1897.3) Vdova s několika dětmi se ocitá ve svízelné situaci. Jednorázovou pomoc rodině poskytuje Josef Štolba, spisovatel, tehdy pardubický notář.
„Ať lze o tom, jak si otec zařídil svůj život i život své rodiny, soudit různě, přece jen nutno vyznat, že si zasloužil a vždycky bude zasluhovat velkou lásku. Nejvíce za to, že si vyvolil tu, která se stala hochovou matkou. A pak za to, že trpěl až do smrti nouzi a pak, aby nepřekážel dobrotě Boží, která je větší než lidská, odešel těžce, ale včas." Nahlédneme-li do regionálního časopisu staročeské strany Pernštýn, který byl vydáván v Pardubicích od roku 1880 pod různou redakcí a s různou periodicitou, zjistíme, že jeho vydávání bylo postupně záležitostí Josefa Jandy, F. J. Šafaříka, Jaroslava Omy a V. Durycha.4)Ve vydání z 13. 11. 1895 (r.VI., č. 21) nacházíme v rubrice Různé zprávy toto sdělení: „Pernštýn stal se dnešním orgánem Jednoty občanů soudního okresu Pardubického a v redakci se uvázal spisovatel Václav Durych". Od tohoto čísla bylo na konci čtvrté strany v kratičké tiráži možno číst: Vydavatel a redaktor V. Durych, tiskem Společné knihtiskárny v Pardubicích. Časopis vycházel druhou a čtvrtou středu v měsíci. Na první ze čtyř celkových stran velkého formátu byl obyčejně úvodník k závažné aktuální politické či ekonomické otázce za staročeského hlediska, politické zprávy a fejeton. Na druhé straně byla obvykle uvedena záplava různých zpráv lokálního rázu. Třetí stranu vyplňovala rubrika Národní hospodářství, celá čtvrtá strana byla věnována lokální inzerci. Příspěvky jsou pouze výjimečně podepsané, z čehož můžeme usuzovat, že byly výsledkem formulačního snažení samotného redaktora. Za celou dobu redakce V. Durycha zde najdeme pouze dva příspěvky podepsané přímo jeho jménem. Jde o fejetony Vánoční idyla (24. 12. 1895), Na zakázané cestě (9. 1. 1896).
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1997 číslo 9/10.
