JINDRA HOJER

Život Jaroslava Foglara byl pevně spojen se skautingem. Byl dlouholetým vedoucím populárního skautského oddílu pražská „DVOJKA“. Tento oddíl nepřetržitě vedl J.Foglar 60 let a dá se říci, že se zařadil mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě. Jeho populární přezdívka „JESTŘÁB“ byla mezi skauty dobře známá. Věrní členové „DVOJKY“ sepsali a vydali knihu s názvem „JESTŘÁBE, díky“ Jaroslavu Foglarovi „Hoši od Bobří řeky a přátelé“.

            Jaroslav Foglar se narodil 6.července 1907  a zemřel 23.ledna 1999.

            Vraťme se k populárnímu komiksu Rychlé šípy. Jistě všechny příběhy, které J.Foglar vymýšlel, měly svůj význam a cíl. Chtěl mladé generaci tímto způsobem dávat rady pro život. Chlapci měli být stateční, odvážní, podnikaví, veselí, vždy se spoustou plánů. Nikdy neměli mít dlouhou chvíli. Je možné, že příběhy a vyprávění zanechalo nesmazatelnou stopu v duších tehdejší generace do dnešních dnů.

            Jaroslav Foglar pro příběh Rychlých šípů použil vzor pěti chlapců. První z nich byl Mirek Dušín – přímý v jednání, pro pravdu vždy zapálený, ohleduplný a přátelský. Druhý, Jarka Metelka – klidný a ukázněný. V podstatě původce založení klubu. Další, Jindra Hojer – vždy pečlivý, jemný, veselý, opovrhující násilím a nespravedlností. Vždy ochotný pomoci tomu, kdo je v nouzi. Další, Červenáček nosil červenou čapku. S nádechem ironie se mu říkalo „hezký hochu“. Poslední, Rychlonožka, ten skupinu chlapců dobře doplnil. Vtipálek, zmatkař, smolař. Tak, jak to nese život. Byl vždy strůjcem nějaké legrace. Často se mu podařilo o něco klopýtnout, rozlít, rozbít atp. , ale vždy to všechno napravil.

            Když J.Foglar dával jména chlapcům pro příběhy Rychlých šípů, využil jméno jednoho z hochů, který byl členem slavné DVOJKY. Byl to Jindra Hojer. K použití jména se váže i skutečná událost. Vypráví Jindra Hojer:

„Někdy v červnu 1938, tedy po dvouletém členství ve DVOJCE, se mě jednou znenadání JESTŘÁB zeptal, zda by mohl použít moje jméno pro jednoho ze svých chlapců v připravovaném seriálu pro mládež. Jako dítko poslušné svých rodičů jsem odpověděl, že by to nejdřív musela dovolit moje maminka. „Tak se jí zeptej“, navrhl mi JESTŘÁB. Zeptal jsem se tedy a maminka mi doporučila, abych se JESTŘÁBA dotázal, co to bude za postavu. Dodnes si pamatuji jeho odpověď: „Neboj se, Jindro, ta postava Ti ostudu nikdy dělat nebude“. A tak se ocitlo moje jméno v Rychlých šípech.“

            Skutečný Jindra Hojer opravdu žije. Je to rozený Pražák, ale osud ho zavál do Pardubic. Po maturitě měl být „nasazen“ do Německa k odklízení rozbitých měst a průmyslových podniků. Jindra měl jet do Hamburku. Ale měl to štěstí, že se před odjezdem dověděl, že u Pardubic v Rybitví se staví nová moderní chemická továrna, která svým charakterem patří mezi válečně důležité podniky. Jindra byl do Rybitví přijat do budovaného významného ústavu. Po válce vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a úspěšně obhájil kandidaturu věd. Přednášel na VŠCHT obor heterogenní analýza.

            Vzhledem k tomu, že jsem byl po roce 1955 také zaměstnán v Rybitví ve Výzkumném ústavu organických syntéz, přicházel jsem občas do styku s Jindrou Hojerem. Byl vždy v dobré náladě (jak to dělal?). Ať se již projednával odborný problém nebo jen nahodilý kontakt s jeho oddělením, bylo to vždy jednání příjemné a rychlé.

             A co nyní Jindra Hojer? Překročil již devadesátku a je i do dnešních dnů pořád usměvavý a připravený na dobrý pohovor.