BLAHOPŘEJEME Pardubický patriot - prof. RNDr. Zbyněk Roček, DrSc. (* 16.8.1945)

Hodně se věnoval také sportu: Jaroslav Kakrda, zakládající člen KPP, byl na pardubické loděnici Arosa trenérem dorostenecké čtyřky, do které patřil i Zbyněk. Bavilo ho horolezectví a rád lezl po skalách v Českém ráji a u Adršpachu. Jeho spolužáky na gymnáziu (tehdejší jedenáctileté střední škole, jak se oficiálně nazývalo) byl mezi jinými i Jiří Kotyk. Vzpomíná, jak jeho otec a jeho gymnaziální kolegové, ke kterým přibyli časem i další (Z.Herrman, F.Koten, P.Thein, J.Grus, bratři Polákové), se i v pozdním věku pravidelně scházeli, a to nejen v Pardubicích, ale i na srubu pod Kunětickou horou, který si společnými silami postavili již v mládí. František Koten se zabýval elektrotechnikou a v roce 1945 si dokázal nahrát na desky reportáže z osvobozování Plzně, Zdeněk Herrman byl známým pardubickým chovatelem psů, Jaroslav Grus byl akademický malíř, známý svými obrazy pardubického Polabí, bratři Polákové patřili mezi zakladatele Zlaté přilby, a Pavel Thein, nesmírně hodný, citlivý a vzdělaný člověk, nemusí být členům KPP zvlášť připomínán. Zbyněk mohl poslouchat rozhovory o politických, společenských a kulturních událostech a to ho do značné míry formovalo. Pamatuje si, jak se v tomto prostředí diskutovalo o každé pozoruhodné knize, která vyšla, o každé inscenaci pardubického divadla, o každém zajímavém filmu. A spolu s kamarády se to snažil napodobovat – i oni se bavili o tom, co kdo kdy přečetl, půjčovali si mezi sebou knihy a jezdili na kolech na výlety, chodili se společně koupat k jezu na Loučné.

            Zbyněk v roce 1962 odmaturoval na gymnáziu na Spořilově a přihlásil se na přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Ovšem jak to tehdy bývalo, než mohl začít studovat, musel ještě rok pracovat jako přidavač u zedníků v Kávovinách, jako závozník při rozvozu mléka v pardubické mlékárně (vzpomíná, jak se ve čtyři ráno „probouzel“ až při nakládání pětadvacetilitrových konví na auto), a na Skřivánku prodával knihy v podnikové prodejně Naše vojsko. Vysokou školu studoval v letech 1963-1968. Plánoval, že po ukončení studia bude na střední škole učit biologii a zeměpis (tuto kombinaci předmětů si zvolil proto, že se původně zajímal o tahy ptáků, což bylo dědictví z gymnaziálních let), ale po promoci dostal nabídku místa zoologa v Muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. K jeho pracovní náplni patřilo nejen mapovat výskyt různých živočichů v regionu Orlických hor a Podorlicka, ale také účastnit se na vydávání regionálních publikací a zaznamenávat historické události. Při té příležitosti natočil rozhovor s plukovníkem Hubálkem, který stavěl v Orlických horách opevnění včetně známé pevnosti Hanička, a také s dr. Krpatou o jeho vztahu k Dobrušce a Skalce. Z tohoto období je rovněž kniha Orlické hory a Podorlicko, kterou v roce 1976 edičně připravil pro SZN.

            V roce 1975 se vrátil do Prahy na přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy jako asistent profesora Zdeňka V.Špinara. Zde se měl zabývat výzkumem fosilních obojživelníků, především žab. Zbyněk si proto vedle zoologického vzdělání musel doplnit i všechny geologické předměty, což bylo podmínkou pro zastávání místa paleontologa. Ale aby mohl detailně zkoumat anatomii žab a porovnávat ji s anatomií dalších obratlovců včetně člověka, musel vystudovat anatomii na lékařské fakultě UK a složit z ní příslušné rigorózní zkoušky. Takto získaný široký rozhled mu umožnil zkoumat obojživelníky ve všech souvislostech, tedy i z hlediska evoluce a fylogeneze. Své poznatky a objevy pak publikoval ve 130 odborných publikacích především v zahraničí. V roce 1992 přešel do Geologického ústavu Akademie věd, kde pracuje dosud. Vedle toho však současně přednášel až do roku 2010 jako řádný člen katedry zoologie přírodovědecké fakulty UK v Praze, a jako hostující profesor přednášel na Masarykově univerzitě v Brně a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Přednášel také na vědeckých kongresech v Austrálii , Americe, Jižní Africe a po celé Evropě. V roce 1997 organizoval v Praze světový kongres herpetologie (oboru, který zkoumá obojživelníky a plazy). V Jižní Africe v roce 2005 částečně projel trasu cesty, po které před téměř 150 lety za mnohem horších podmínek prošel známý holický rodák Dr.Emil Holub.

            V roce 2010 byl pozván na několikaměsíční pobyt do Číny. Pro člověka, který pamatuje primitivní pročínskou maoistickou propagandu z padesátých let a byl proto připraven na cestu do zaostalé země bylo šokující zjištění, že tato země je v mnoha ohledech daleko před námi – nejen technologicky (příkladem jsou vlaky, které jezdí rychlostí přesahující 300 km/hod., ale i  morálně, o čemž svědčí tamní obecná úcta ke vzdělání, v rámci rodiny respekt k rodičům, v celospolečenském měřítku k obecně přijatým pravidlům. To je v příkrém kontrastu se situací u nás, kde je často individuální prospěch důležitější než prospěch celku. V této souvislosti kriticky hodnotí skutečnost, že mnoho mladých lidí se dnes hlásí ke studiu na vysokých školách nikoliv kvůli získání vzdělání, ale pouze kvůli tomu, aby získali formální doklad požadovaný pro zastávání určité pozice. Podle jeho zkušeností z působení na našich přírodovědných fakultách je opravdových zájemců o toto vzdělání přibližně kolem dvaceti procent, je jich však přijímáno mnohem více, protože školy s každým dalším posluchačem získávají subvenci. Není divu, že se kvalita absolventů v průměru výrazně snížila. Nebude-li se stát snažit systém vzdělávání vrátit alespoň na úrověň, která u nás už kdysi byla, budeme se muset smířit s tím, že zůstaneme i v tomto ohledu daleko za Čínou.

            Mezi jeho největší publikace patří kniha Historie obratlovců, kterou vydalo nakladatelství Academia v roce 2001 a jejíž jeden výtisk obdržel náš klub darem pro naši knihovnu, a také 700 stránková Kronika zoologického poznávání vydaná v roce 2013.

            Zbyněk Roček se oženil v roce 1970 s Janou Bernou, původem ze severních Čech. Jeho manželka učí chemii na gymnáziu a dcera jde v jeho šlépějích, když rovněž vystudovala přírodovědeckou fakultu a nyní pracuje na České inspekci životního prostředí.

            I když je profesor Roček už několik týdnů formálně v důchodu a je zaměstnán jen na zlomek úvazku, tak v práci je stejně jako dřív od slunka do slunka. Ostatně ani náhodou na svůj věk nevypadá a působí velice svěže, mladicky příjemně. Pardubice má stále ve svém srdci a rád se sem vrací. Vloni spolu s profesorem Jiráskem společně uskutečnili výlet na bohdanečské rybníky a říká, že měl pocit, jako by předtím tam byl včera. Krajina jeho dětství se ale přirozeně stále mění. Když narazili při procházce na jeřáby, tak si uvědomili, že setkání s takovými ptáky by bylo před 50 lety absolutní senzací. Kolem města se staví skladiště a ohromné haly. To se děje nejenom v Pardubicích, ale i kolem Prahy a řady dalších měst. Zatím se dobře zachovala příroda bývalých vojenských újezdů, kde zůstala zachována nádherná nedotčená krajina a měli bychom se snažit ji uchránit. Pardubice mají podle něj velký potenciál jít stále nahoru, a potřebujeme, aby ji vedli vzdělaní lidé a dobří manažeři. Profesor Zbyněk Roček k našemu městu patří a stále se k němu hlásí. Je to skvělé místo pro vědu, průmysl, kulturu i pro život, říká…