KAREL KERHART - ČENĚK VÁŇA

Čeněk Váňa (1869-1920) byl v Pardubicích velice známou osobností. Jako odborný učitel dívčí měšťanské školy odboru přírodovědeckého a technického, se stal správcem dívčí pokračovací školy, když ve školním roce 1904/1905 byla oddělena od měšťanské školy dívčí, osamostatněna a přestěhována do školy „U Kostelíčka“, aby později byl jmenován ředitelem této školy průmyslové, v níž se škola proměnila.

            Ředitel Váňa byl osobností svéráznou. V představách četných žaček žije dosud jasně bohatá jeho osobnost, čilý duch, nezapomenutelné nadšení pro krásu a dokonalost, vzácné hudební nadání, spojené se značnou rutinou dirigentskou a pozoruhodnou virtuositou ve hře na klavír.

            Jeho dílem byly osnovy pro svěřenou školu, které vypracoval s obětavými spolupracovníky, jež si se vzácným taktem dovedl vyhledati. Dovedl plouti i četnými úskalími složité úřední cesty a vždy vytěžiti pro školu prospěchu v míře dosažitelně nejvyšší. Ve škole vyučoval již za ředitelování svého předchůdce od roku 1897 češtině, dějepisu,  zpěvu a dočasně i počtům. Zprvu správce dívčí pokračovací školy, obdržel od kuratoria titul ředitele. Počínaje tímto rokem, vydával o svém působení pravidelné tištěné výroční zprávy. Od 1.listopadu 1910 obdržel dovolenou ze svého definitivního učitelského místa k vyučování a řízení dívčí pokračovací školy průmyslové, ve které byl potvrzen výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 9.prosince 1910 č.803/IXXIa. Ve škole vyučoval vychovatelství, umění a zpěvu, dočasně též literatuře, výtvarnému umění, dějinám krojů a zdravovědě. Jeho výklady o dějinách umění upoutávaly a na jeho hodiny zpěvu se žákyně vždy těšily. Čas od času pořádal hodiny výkladu o hudbě a o tom, jak hudbě naslouchati. Byl také dirigentem zpěváckého spolku „Pernštýn“. Při slavnostech sám nebo se svojí dcerou účinkoval hrou na klavír.

            Koncem školního roku 1918/19 odešel tento zasloužilý ředitel na odpočinek. Jeho velké zásluhy o školu nemohou býti nikdy popírány. Dlouho se však netěšil odpočinku tento pilný pracovník, který v činné službě si pohovění nedopřál. 12.září 1920 v kruhu milé své rodiny zemřel. Pohřbu zúčastnily se všechny žákyně se svými učiteli a široké kruhy občanstva. Příbuzní zemřelého přispěli k uctění jeho památky na „Váňův fond“ obnosem 1000,-Kč, dále přispěl zpěvácký spolek Pernštýn 100,-Kč, p.Forman z Počápel Kč 50,-, p.Šulc Kč 25,- a i jiní. Kuratorium rozhodlo ponechati fond při škole a výnos z jeho úroků určilo na podporu nemajetných žákyň.

            Jak vzpomínají studentky na jeho vyučovací hodiny napsala Marie Novotná, učitelka domácích nauk v Kunvaldě: „Pomník trvalé památky postavil si ředitel p. Čeněk Váňa svojí celoživotní prací, směřující k prospěchu výchovy svěřených žákyň. Jak ráda vzpomínám na jeho učebné hodiny dějin umění. Co kouzla bylo vloženo ve slova a s jakou láskou dovedl vyprávěti o dějinách Řeků a Římanů, až se dech tajil. Jak dovedl oceniti naše památky českého umění a učíval nás posvátné úcty k nim. S obdivem jsme k němu vzhlížely a těšívaly se na každou jeho hodinu. Důkazem, jak velkým byl milovníkem stavitelského umění, jest jeho masaiková hrobka ve stylu románském provedená podle jeho návrhu umělecké hodnoty na pardubickém hřbitově. Tam odpočívá nám milý nadšenec umění a vzpomínky na něho zůstanou nesmazatelné.“

Napsala Mgr. Radka Novotná, roz. Kerhartová, ve spolupráci s manželem ing. Václavem Novotným v lednu 2015.

V článku bylo použito materiálu ze „Sborníku k padesátému výročí městské odborné školy dívčí, Východočeské vesny v Pardubicích.