OSOBY A OSOBNOSTI LETECKÉHO DÁVNOVĚKU PARDUBIC Část XVII.

V roce 1889 Otto Lilienthal vydal svou stěžejní práci Der Vogelflug als Grundlage der Fliegekunst – Ptačí let jako základ umění létat. Můžeme se domnívat, že baron Kraus tuto knihu znal či snad dokonce vlastnil. Z dalších zde pojednávaných osob tuto významnou publikaci znal Ing. Gustav V. Finger a nepochybně též Antonín Jarolímek, který ostatně publikoval v německém Časopise pro podporu vzduchoplavby (jeho originální německý název se dosti často obměňoval), v němž publikoval i Otto Lilienthal.

Již jsem vyslovil pochybnost o tom, že by baron Kraus z Lilienthalovy pozůstalosti zakoupil kluzák, jak o tom lze tu a tam nalézt nedoložené zmínky.

Jiné souvislosti Otto Lilienthala a pardubického aviatického dění neznám. Pro Ing. Kašpara i Eugena Čiháka byla tato práce překonaná a nepochybně ji neznali.

LIŠKA, Roztoky u Prahy

Údajný majitel slévárny v Roztokách u Prahy, který prý zhotovil odlitky pro Kašparův motor pro první letadlo Kašpar systém Kašpar. [1] Problém je v tom, že v Roztokách v té době taková slévárna neexistovala. Snad slévárna toho jména existovala v Radlicích u Prahy, nikoli v Roztokách. Domnívám se však, že odlitky byly spíše zhotoveny v některé pardubické továrně, ostatně i pro jejich opracování musel Ing. Kašpar využít služeb místních, pardubických podniků.

LIŠKA, Praha

Údajně truhlář, u něhož začali bratří Čihákové zhotovovat díly svého prvního letadla. [2] Jiné potvrzení tohoto údaje neznám, a tak jsem přesvědčen, že je nutno brát je s opatrností. Prý bratr Lišky z Roztok. Už to, že v Roztokách firma Liška neexistovala, nás nutí k opatrnosti.

LÖWIT Jakub

Pardubický továrník, výrobce obuvi. Osobní údaje neznám. Svou výrobnu zřídil snad v únoru 1897 [3] Pravděpodobně nebyl účasten příprav Aviatického družstva v Pardubicích. Na ustavující valné hromadě 26. dubna 1911 byl zvolen do správního výboru. [4] Členem byl snad až do roku 1913, [5] tehdy však už do výboru zvolen nebyl [6] stejně jako nebyl zvolen v roce 1914. [7] Za I. světové války byl 43 měsíců vězněn. 30. března 1919 se účastnil sjezdu politických vězňů v Hradci Králové, avšak někteří účastníci sjezdu věděli, proč byl vězněn:   J. Löwit obdržel zakázku na vojenskou obuv, dodané boty však měly podrážky z upraveného papíru, takže v poli mnoho nevydržely. Těžko ho tedy bylo možno považovat za politického vězně. [8]

LUKESLE

20. prosince 1894 byl přijat za přispívajícího člena Akademického spolku Arnošt v Pardubicích. [9] Po přijetí navrhl uspořádání přednášky Ing. Fingera o letectví. Blíže o přednášce viz v kapitolce o Ing. Fingerovi. Osobní údaje Lukesleho neznám.

MALACHTA

Z Milenova u Hranic na Moravě. 1. srpna 1910 se dopisem obracel na barona Krause s prosbou o podporu při realizaci svého „vynálezu“, což podle popisu měl být ve své podstatě vrtulník. [10] Dostal-li odpověď a jakou, nevím. Malachta byl z těch, kdo, poté co se Pardubice staly jakousi Mekkou české aviatiky, hledali zde podporu při realizaci svých vynálezů, někdy se obraceli na Aviatické družstvo, někdy na Ing. J. Kašpara, v tomto případě na barona Krause.

MARŠAN, Dr., Robert

Docent JUDr. a PhDr. Robert Maršan, bytem Praha II, Štěpánská ul. 639, v roce 1907 napsal brožuru Boj o severní točnu, v níž mimo jiné popisuje i pokusy o dosažení severního pólu vzduchem. [11] V dubnu 1911 se stal členem Aviatického družstva v Pardubicích. [12] Asi v roce 1913 nedatovaným dopisem oznámil ukončení svého členství. [13] Více o něm ani o jeho činnosti v Družstvu nevím.

MARŠÍČEK Albert

11. dubna 1896 oznámily pardubické Neodvislé listy, [14] že „Fr. Zelenka a Albert Maršíček z Pardubic“ se obrátili do Vídně na ministerstvo kultu a vyučování o radu a podporu jejich projektu objevitelské plavby balonem k severnímu pólu. Ministerstvo ovšem jakoukoli podporu odmítlo. Více o A Maršíčkovi ani o zmíněném projektu nevím.

MARTIN, MUDr., Rudolf

O roku 1902 pardubický obvodní lékař, [15] na podzim 1905 se v inzerátech představoval jako „porodník a lékař nemocí ženských, emeritní assistent porod. kliniky prof. Dra. Rubešky“. [16] Na ustavující valné hromadě Aviatického družstva v Pardubicích, konané 26. dubna 1911, byl zvolen do správního výboru. [17] Do výboru byl znovu zvolen na valné hromadě 7. května 1913 [18] i na valné hromadě 11. května 1914. [19] O jeho činnosti v Družstvu mi není nic známo, nemám k dispozici ani jeho osobní údaje.

MATUŠKA Rudolf

Šikovatel letecké setniny Pardubice v roce 1919. Podle zprávy tisku s oblibou šikanoval podřízené. [20] Více o něm nevím.

MEZERA Václav

Z Písku. Patřil k těm, kdo u Aviatického družstva hledali podporu svého leteckého „vynálezu“, v tomto případě „nepřevrhnutelného“ letadla. Obrátil se na Družstvo dopisem z 6. května 1913. [21] Zda a jakou odpověď V. Mezera dostal, nevím.

MILITKÝ Josef

Profesor na pardubické reálce. Ve školním roce 1884-1885 zadal žákům VI. třídy téma k písemné práci „Pták k letu, kůň k tahu – a člověk k létání“. [22] Vzhledem k „hlubokému XIX. století“ to bylo téma překvapivé. Co mohlo být podnětem, nevím, snad vcelku úspěšné pokusy se vzducholodí La France ve Francii v letních a podzimních měsících roku 1884? Jinak tehdy létaly pouze balony, zprávy o ojedinělých, většinou naivních pokusech s letadly těžšími než vzduch sotva mohly do Pardubic dolehnout. Bylo by jistě zajímavé poznat, jak se studenti reálky s tímto tehdy nepochybně neobvyklým tématem vypořádali.