Přes střechu Evropy
Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Velikonoce v Polabí
Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archeologický průzkum v Pardubičkách
Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů
Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Nálety na Pardubice
Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
PROJEV PRONESENÝ 17.6.2015 PŘI ODHALENÍ DESKY A.I.STAMICE
na domě čp. 56 na Pernštýnském náměstí Vážené dámy, vážení pánové, sešli jsme se dnes zde na místě působení Antonína Ignáce Stamice, významného pardubického hudebníka ? varhaníka v chrámu sv. Bartoloměje, vynikajícího hudebního pedagoga a otce zakladatele mannheimské skladatelské školy raného klasicismu ? Jana Václava Stamice. Otec pardubického měšťana Antonína Ignáce Stamice, skvělý muzikant, Martin Stamic se narodil ve slovinském Mariboru, ale v roce 1660 přesídlil do Pardubic, kde se ale začal živit jako jirchář. Dnes vzpomínaný syn Antonín Ignác prošel u svého otce důkladným hudebním školením a posléze byl rodinou vyslán do města Slaného, kde se dále zdokonaloval nejenom ve studiu hudby a její interpretace, ale zaujala jej i dobová filosofie a estetika. Tamní piaristé se velice výrazně podíleli na jeho dalším profesním rozvoji, takže mladý Antonín Ignác mohl směle a bez obav nastoupit prestižní varhanickou službu ve vzdálenějším tehdy Německém Brodě. Po čtrnácti letech, v roce 1724 se sice varhanické profese vzdal ve prospěch výnosnějšího kupectví a malířství, které ho již delší dobu vtahovalo do svých úchvatných inspiračních tenat, avšak hudba v jeho srdci i mysli zůstala po celý další plodný život, jakým byl i jeho manželský svazek s Rozinou Böhmovou z Loisbachu, ze kterého vzešel dne 19.července roku 1717 prvorozený syn Jan Václav. I on, jak už se stalo rodovou tradicí, byl svým otcem příkladně hudebně školen a už v dětství ovládal velmi dobře hru na několik nástrojů, včetně čembala a samozřejmě i královského nástroje ? houslí.Posléze poslal Antonín Ignác svého nejstaršího syna do Jihlavy, kde Jan Václav v letech 1728 až 1734 studuje na jezuitském gymnáziu a o rok později se pak zapisuje na filosofickou fakultu pražské univerzity. V roce 1741 – po vpádu bavorských vojsk do Čech – odchází Jan Václav do Německa, kde nachází velmi dobré uplatnění v kapele bavorského kurfiřta. Jako znamenitý houslista stanul velmi brzy v čele tohoto mannheimského komorního tělesa na postu prvního koncertního mistra a záhy dovedl tento malý symfonický orchestr k dosud neslýchanému mistrovství instrumentální hry. Stamic byl také významně honorován – kurfiřt mu stanovil nejvyšší plat mezi tamními instrumentalisty. Jan Václav Stamic se v roce 1744 oženil a jeho synové – starší Karel i mladší Antonín - svého otce určitě nezklamali: Stali se jeho důstojnými nástupci a jejich dílo již nepochybně spadá do okruhu tvůrčích snah rozvinutého evropského klasicismu. A tak i skladby obou Stamicových synů se staly trvalkami českých i evropských koncertních pódií.
Nejvyššího osobního ocenění se dostalo Janu Václavu Stamicovi při příležitosti jeho koncertní cesty do druhé tehdy nejvýznamnější meky všech umělců po Vídni – do Paříže. Město nad Seinou znalo jeho skladby již dříve a v letech 1754 až 1755 se Stamic stal dokonce vzorem pro významný Grimmův pamflet „Le petit prophéte de Boemisch Broda“ – neboli – Malý prorok z Českého Brodu, jímž byla v proslulém pařížském boji buffonistů a antibuffonistů kritizována francouzská opera. Kromě toho, že umělec v Paříži úspěšně koncertoval i jako houslista, byl v roce 1755 navíc poctěn převzetím královského privilegia k vydání svého souboru šesti orchestrálních trií, která svým hudebním jazykem stvrzují definitivně nástup nové slohové epochy – klasicismu. Ještě téhož roku se však Jan Václav Stamic navrací do milovaného Mannheimu, kde pak po necelých dvou letech – ve svých čtyřiceti náhle a neočekávaně umírá.
Jan Václav Stamic postupně zavedl v proslulém mannheimském tělese zcela nový způsob orchestrální hry, vyžadující přesnou souhru všech nástrojů a detailní propracování bohaté dynamické škály včetně tzv. mannheimského „válce“ – velmi dlouhého progresívního crescenda a descrescenda nad tónickou prodlevou. Basový part jeho skladeb pak již netvořil pouhou harmonickou oporu rozvíjejícímu se hudebnímu proudu, ale podílel se zcela zřetelně i na tématické práci, umně začleněné do logického kompozičního celku.
A dále – oproti baroknímu ideálu afektové jednolitosti hudební věty postavil Stamic zejména v prvních větách svých symfonií, orchestrálních kvartetů i orchestrálních trií zcela nový a originální ideál dramatického konfliktu, založeného na ostrém kontrastu dvou protikladných hudebních myšlenek – témat – v rámci jediné věty. Dramatický náboj je skryt již v hlavním tématu, vytvořeném obvykle z kontrastu dvou či více motivů. Lze tedy říct, že základem Stamicovy hudební věty je inspirační vliv české lidové hudby, spatřované především v kompoziční technice řetězení většinou dvoutaktových článků se zdůrazněnými těžkými dobami, umocněné aplikací asymetrických akcentů v různých výrazových rovinách, především v dynamické, melodicko ozdobné, časotónové, harmonicko – průtažné i instrumentační. Vzniklý hudební transparent je tedy proměnou původního smyslového efektu na finální metrorytmický úsek nové hudební syntaxe.
Stamicův smysl pro kompozici symfonického celku na jedné straně a spontánnost hudebníka z lidových vrstev na straně druhé ho posléze nasměrovaly ke vklínění taneční věty – Menuetu mezi původní větu pomalou a závěrečnou rychlou. Přidání taneční věty do staršího typu původně třívěté symfonie mu tak umožnilo dotvořit čtyřvětou sonátovou formu jako nejvyspělejší cyklický útvar instrumentální hudby s pořadím vět: dramatické Allegro, lyrické Andante, taneční Menuet a finální, rychlé a víceméně neproblematické rondové Allegro. Lze konstatovat, že přidaná věta – Menuet s triem – byl ve skladatelově době velmi oblíben nejenom v Čechách a zejména u Stamice nebyl vnímám jenom jako křehký plod rokokové salonní kultury, ale jako především symfonicky cítěná věta s adekvátní náplní lidové jadrnosti. Lidové kořeny Stamicova umění prozrazuje i použití zejména dechových nástrojů v rámci zvukově vyvážené a barevné harmonie. Vedle lesních rohů, jimž obvykle v menuetovém triu připadla sólová úloha, je to především klarinet (později dva), který završuje a zceluje zvukový smysl harmonie dřevěných dechových nástrojů, umocněné skupinou žesťů (lesních rohů a trubek) a tympánů.
Uvedenými Stamicovými postupy, které se staly závaznými i pro jeho syny a současníky, nalezla instrumentální věta doposud neslýchané možnosti své výstavby, završené pak v symfonických, koncertních i komorních dílech Haydnových, Mozartových či Beethovenových.
Budeme-li českou hudební emigraci 18.století posuzovat z hlediska přínosu jednotlivých škol a osobností, pak do jejího čela bezesporu patří rod Stamiců reprezentovaný jmény Antonína Ignáce Stamice, jeho syna Jana Václava Stamice i jeho synů – Karla i Antonína, kteří dále nesli a předávali štafetu českého hudebního umění dalším uměnímilovným pokolením.
Děkuji vám, vážené dámy a pánové, za pozornost.