Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

PROJEV PRONESENÝ 17.6.2015 PŘI ODHALENÍ DESKY A.I.STAMICE

obrázek k článku na domě čp. 56 na Pernštýnském náměstí Vážené dámy, vážení pánové, sešli jsme se dnes zde na místě působení Antonína Ignáce Stamice, významného pardubického hudebníka ? varhaníka v chrámu sv. Bartoloměje, vynikajícího hudebního pedagoga a otce zakladatele mannheimské skladatelské školy raného klasicismu ? Jana Václava Stamice. Otec pardubického měšťana Antonína Ignáce Stamice, skvělý muzikant, Martin Stamic se narodil ve slovinském Mariboru, ale v roce 1660 přesídlil do Pardubic, kde se ale začal živit jako jirchář. Dnes vzpomínaný syn Antonín Ignác prošel u svého otce důkladným hudebním školením a posléze byl rodinou vyslán do města Slaného, kde se dále zdokonaloval nejenom ve studiu hudby a její interpretace, ale zaujala jej i dobová filosofie a estetika. Tamní piaristé se velice výrazně podíleli na jeho dalším profesním rozvoji, takže mladý Antonín Ignác mohl směle a bez obav nastoupit prestižní varhanickou službu ve vzdálenějším tehdy Německém Brodě. Po čtrnácti letech, v roce 1724 se sice varhanické profese vzdal ve prospěch výnosnějšího kupectví a malířství, které ho již delší dobu vtahovalo do svých úchvatných inspiračních tenat, avšak hudba v jeho srdci i mysli zůstala po celý další plodný život, jakým byl i jeho manželský svazek s Rozinou Böhmovou z Loisbachu, ze kterého vzešel dne 19.července roku 1717 prvorozený syn Jan Václav. I on, jak už se stalo rodovou tradicí, byl svým otcem příkladně hudebně školen a už v dětství ovládal velmi dobře hru na několik nástrojů, včetně čembala a samozřejmě i královského nástroje ? houslí.

Posléze poslal Antonín Ignác svého nejstaršího syna do Jihlavy, kde Jan Václav v letech 1728 až 1734 studuje na jezuitském gymnáziu a o rok později se pak zapisuje na filosofickou fakultu pražské univerzity. V roce 1741 – po vpádu bavorských vojsk do Čech – odchází Jan Václav do Německa, kde nachází velmi dobré uplatnění v kapele bavorského kurfiřta. Jako znamenitý houslista stanul velmi brzy v čele tohoto mannheimského komorního tělesa na postu prvního koncertního mistra a záhy dovedl tento malý symfonický orchestr k dosud neslýchanému mistrovství instrumentální hry. Stamic byl také významně honorován – kurfiřt mu stanovil nejvyšší plat mezi tamními instrumentalisty. Jan Václav Stamic se v roce 1744 oženil a jeho synové – starší Karel i mladší  Antonín  - svého otce určitě nezklamali: Stali se jeho důstojnými nástupci a jejich dílo již nepochybně spadá do okruhu tvůrčích snah rozvinutého evropského klasicismu. A tak i skladby obou Stamicových synů se staly trvalkami českých i evropských koncertních pódií.

            Nejvyššího osobního ocenění se dostalo Janu Václavu Stamicovi při příležitosti jeho koncertní cesty do druhé tehdy nejvýznamnější meky všech umělců po Vídni – do Paříže. Město nad Seinou znalo jeho skladby již dříve a v letech 1754 až 1755 se Stamic stal dokonce vzorem pro významný Grimmův pamflet „Le petit prophéte de Boemisch Broda“ – neboli – Malý prorok z Českého Brodu, jímž byla v proslulém pařížském boji buffonistů a antibuffonistů kritizována francouzská opera. Kromě toho, že umělec v Paříži úspěšně koncertoval i jako houslista, byl v roce 1755 navíc poctěn převzetím královského privilegia k vydání svého souboru šesti orchestrálních trií, která svým hudebním jazykem stvrzují definitivně nástup nové slohové epochy – klasicismu. Ještě téhož roku se však Jan Václav Stamic navrací do milovaného Mannheimu, kde pak po necelých dvou letech – ve svých čtyřiceti náhle a neočekávaně umírá.

            Jan Václav Stamic postupně zavedl v proslulém mannheimském tělese zcela nový způsob orchestrální hry, vyžadující přesnou souhru všech nástrojů a detailní propracování bohaté dynamické škály včetně tzv. mannheimského „válce“ – velmi dlouhého progresívního crescenda a descrescenda nad tónickou prodlevou. Basový part jeho skladeb pak již netvořil pouhou harmonickou oporu rozvíjejícímu se hudebnímu proudu, ale podílel se zcela zřetelně i na tématické práci, umně začleněné do logického kompozičního celku.

            A dále – oproti baroknímu ideálu afektové jednolitosti hudební věty postavil Stamic zejména v prvních větách svých symfonií, orchestrálních kvartetů i orchestrálních trií zcela nový a originální ideál dramatického konfliktu, založeného na ostrém kontrastu dvou protikladných hudebních myšlenek – témat – v rámci jediné věty. Dramatický náboj je skryt již v hlavním tématu, vytvořeném obvykle z kontrastu dvou či více motivů. Lze tedy říct, že základem Stamicovy hudební věty je inspirační vliv české lidové hudby, spatřované především v kompoziční technice řetězení většinou dvoutaktových článků se zdůrazněnými těžkými dobami, umocněné aplikací asymetrických akcentů v různých výrazových rovinách, především v dynamické, melodicko ozdobné, časotónové, harmonicko – průtažné i instrumentační. Vzniklý hudební transparent je tedy proměnou původního smyslového efektu na finální metrorytmický úsek nové hudební syntaxe.

            Stamicův smysl pro kompozici symfonického celku na jedné straně a spontánnost hudebníka z lidových vrstev na straně druhé ho posléze nasměrovaly ke vklínění taneční věty – Menuetu mezi původní větu pomalou a závěrečnou rychlou. Přidání taneční věty do staršího typu původně třívěté symfonie mu tak umožnilo dotvořit čtyřvětou sonátovou formu jako nejvyspělejší cyklický útvar instrumentální hudby s pořadím vět: dramatické Allegro, lyrické Andante, taneční Menuet a finální, rychlé a víceméně neproblematické rondové Allegro. Lze konstatovat, že přidaná věta – Menuet s triem – byl ve skladatelově době velmi oblíben nejenom v Čechách a zejména u Stamice nebyl vnímám jenom jako křehký plod rokokové salonní kultury, ale jako především symfonicky cítěná věta s adekvátní náplní lidové jadrnosti. Lidové kořeny Stamicova umění prozrazuje i použití zejména dechových nástrojů v rámci zvukově vyvážené a barevné harmonie. Vedle lesních rohů, jimž obvykle v menuetovém triu připadla sólová úloha, je to především klarinet (později dva), který završuje a zceluje zvukový smysl harmonie dřevěných dechových nástrojů, umocněné skupinou žesťů (lesních rohů a trubek) a tympánů.

            Uvedenými Stamicovými postupy, které se staly závaznými i pro jeho syny a současníky, nalezla instrumentální věta doposud neslýchané možnosti své výstavby, završené pak v symfonických, koncertních i komorních dílech Haydnových, Mozartových či Beethovenových.

            Budeme-li českou hudební emigraci 18.století posuzovat z hlediska přínosu jednotlivých škol a osobností, pak do jejího čela bezesporu patří rod Stamiců reprezentovaný jmény Antonína Ignáce Stamice, jeho syna Jana Václava Stamice i jeho synů – Karla i Antonína, kteří dále nesli a předávali štafetu českého hudebního umění dalším uměnímilovným pokolením.

Děkuji vám, vážené dámy a pánové, za pozornost.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem