TAKÉ PARDUBICKÉ LYŽOVÁNÍ SLAVÍ

Ale vraťme se k úplným začátkům lyžování v Pardubicích. Ty jsou spjaty, jak jinak, se jménem Artura barona Krause. Z popudu dalšího nadšence Hugo Felfela objednal z norského Kristiánie (dnes Oslo) dva páry lyží. Došly brzo, s řemenovým vázáním, ale bez holí. To oběma pánům nemohlo vadit, s jednou dlouhou holí opatřenou kovovým bodcem, sjížděli svahy u zámku, na Vinici a na Kunětické hoře. Hned v prvním desetiletí dvacátého století se o nedělích a svátcích vydávali desítky pardubických lyžařů za sněhem do Vápenného Podola, Svratky, Orlických hor, na Richtrovy boudy nad Pecí, Mísečky, Benecko a již dříve zmíněné kopce. I. světová válka pak přerušila slibně se rozvíjející sporty, jezdilo se především za obstaráním obživy.

  Pokračujme však historií pardubického lyžování ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Počet členů SKI klubu dosáhl po první roce existence čísla 180, pardubičtí truhláři pánové Kraj a Svoboda zřídili opravnu („sanatorium) a půjčovnu lyží. V roce 1926 se Antonín Červinka jako první z pardubických zúčastnil závodů ve skoku na lyžích v Novém Městě na Moravě, SKI klub pořádal vánoční kurs v Peci, převzal patronát nad malým českým klubem v Orličkách a předsedu Březinu vystřídal Vilém Weis. Pro pardubickou mládež organizuje výcvik na pivovarském kopci a Kuňce, na Vinici zřídí sáňkařskou dráhu dlouhou 171 m.

   V následujících několika letech pořádal SKI klub v Orličkách běžecké závody, jejichž trať vedla přes Suchý vrch, v roce 1929 pak první slalomový závod na jihovýchodních svazích Černé hory v Krkonoších. Letní tréninky na turistické plovárně vedl prof. Smlsal. Klub si pronajal pokoje na Šturmových boudách (Kuehnelovkách) pod Černou horou. Počet členů v roce 1932 dosáhl téměř tří stovek. Souběžně vyvíjel velice aktivní činnost i Kroužek lyžařů při Klubu českých turistů se 150 členy a lyžařský odbor Sokola Pardubice I. Zajímavým a divácky atraktivním pokusem byly závody ve skijoeringu pořádané v letech 1933 – 35         a 1937 na novém letním stadiónu. Lyžaři závodili za motorkami i koňmi. V předsednictví SKI klubu se vystřídali MUDr. Svoboda, ing. Lejhanec a znovu J. Brožek. Turisty – lyžaře vedl ing. Šebek, sokolské lyžování arch. Ferdinand Potůček. Ve SKI klubu vyrostli i velmi dobří závodníci Marie Červinková, Josef Červinka a především Ladislav Franc, který se v roce 1932 zúčastnil akademického mistrovství světa ve skoku v italské Cortině d´ Ampezzo.   Dále byly každoročně pořádány desítky jednodenních zájezdů do hor, vícedenní lyžařské kursy, pravidelně pak běžecké závody v Orličkách, sjezdové a slalomové na Černé hoře. V roce 1938 se jela alpská kombinace v Orlických horách, sjezd od Kramářovy chaty na Suchém vrchu průsekem do Orliček. Na krátko si pardubičtí pronajmou tiché Valchovy, nyní Vlašské boudy, také pod Černou horou.

  Po záboru pohraničí v roce 1938 přišli lyžaři o většinu středisek v Krkonoších, kde zůstalo české jen Benecko se Žalým i v Orlických horách. Sokolskou boudu na Černé hoře zabral Hitler Jugend, Masarykova chata na Šerlichu byla přejmenována na Henleinovu, Kramářova na Hitlerovu. Ještě před okupací se v únoru 1939 jedou běžecké závody ve Svratce za účasti obou pardubických klubů. Potom se činnost přesouvá do České Třebové na Kozlovský kopec a Peklák, Andrlův chlum a Kubincův kopec v Ústí nad Orlicí, na Tábor u Lomnice nad Popelkou, Čachnov, Svratku, Bradlo, Vápenný Podol. Vynikají Blanka Hořeňovská, Aleš Kvapil, Jiří a Eduard Štrymplové, v juniorech Ota Vojtíšek.  V roce 1941 – 43 pořádá SKI klub závody mládeže ve sjezdu na Kunětické hoře a připraví z iniciativy ing. Veliše a ing. France i projekt výstavby skokanského můstku tamtéž. Pro zásadní nesouhlas Musejního spolku se nakonec stavba neuskuteční.

Pokračování v příštím čísle.