Zprávy KPP

V říjnu loňského roku zakotvil u provizorního mola na břehu Labe výletní parník ?Arnošt z Pardubic?. Pardubice se tak znovu staly dalším ?přístavním? městem, kde se v duchu starých námořních tradic budou provozovat výletní plavby po Labi. Ano, v duchu starých námořních tradic... Troufám si říct, že jen velmi málo lidí ví, že v Pardubicích, ač leží ve vnitrozemí, žilo několik desítek bývalých námořníků, kteří v období před, a hlavně v I. světové válce sloužili u k.u.k. Kriegsmarine.

Sám o sobě nic nenapsal, ale zůstal po něm stoh rukopisů obsahujících historický popis událostí, vztahující se k Bohdanči, Pardubicům a částečně východočeskému regionu. Rukopisy vznikaly na základě dlouhodobého shromažďování výpisů a poznámek z archivů, které třídil a sestavoval do chronologického pořadí o dovolených. Toto všechno je vyčteno z meziřádků úvodů a doslovů některých rukopisů. Byl zaníceným historikem a vlastní předsevzaté úkoly na základě vrozené intuice plnil nesmlouvavě. Byl si vědom neúplnosti díla, ale věřil, že rukopisy jsou upozorněním pro následovníky, kteří vyhledaná témata budou dále rozvíjet. Byl zvyklý tvrdě pracovat a práce mu byla potěšením a radostí. Při zpětných pohledech a zamýšleních trpěl roztrpčením, neboť byl si vědom, že se nemůže zavděčit všem lidem. Vždyť každý z nás má své přátele, ale i nepřátele.…

Vznik profesionálního Východočeského divadla je spjat se založením ?Divadla sdružených měst východočeských? v r. 1905. Zakládajícími členy byla města Hradec Králové, Chrudim, Litomyšl a Dvůr Králové. Po výstavbě vlastních divadelních budov se r. 1910 připojily Pardubice a Mladá Boleslav a o čtyři roky později Náchod. Složení těchto měst se měnilo a v r. 1926 do názvu zmíněného sdružení přibyl i doplněk ?a českého severu?. To, když se jeho působnost rozšířila i do Liberce a Mostu. To bylo ovšem jen na přechodné období jedné sezóny. Po různých změnách se složení podnikatelských měst nakonec ustálilo na trojlístku Hradec Králové - Pardubice - Chrudim a provoz divadla mohl být běžně zadáván soukromým podnikatelům (ředitelům). Pozoruhodné je, že Východočeské divadlo se od samého začátku prezentovalo i jako divadlo operní s vlastním…

Vinárny a lahůdkářství ?U Vranešičů? představovaly svého času to nejlepší, co v oboru bylo ve městě a možná v celých východních Čechách. Vinárna s obchodem Petra Vranešiče na rohu Wilsonovy třídy a Sladkovského ulice byla ve dvacátých letech místem schůzek nejen milenců, ale i podnikatelů, kteří si sem přicházeli pochutnat na něčem unikátním jako byl marinovaný úhoř z Itálie či speciální francouzský salát, případně tady vynikající vínem zapít dobrý obchod. My si ale možná pamatujeme spíše druhé lahůdkářství a vinárnu toho jména, Petrova bratra Josefa Vranešiče, na náměstí proti radnici, kde je obchod v provozu dodnes, po období ?temna? už zase v rukou členů rodiny. Právě sem do bytu v poschodí domu jsem (po předchozí telefonické domluvě) zašel popovídat si s dcerami Josefa Vranešiče, paní Dragou Součkovou a Jitkou Vranešičovou. Ty mi…

Motto: ?Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s neomezeným ručením k výrobě politických báchorek a raubířských historek, má ovšem v sobě alespoň trochu idealismu u těch, kteří se dávají ošálit zdánlivým bojem proti korupci. Fašismus je potud vážným problémem, pokud znamená těžký úpadek národního liberalismu. Fašismus je měřítkem lidské dezorientace...? TGM, 1926

Všechno to začalo u Zdeňka Bičíka, když moje žena psala před časem vzpomínku k jeho jubileu pro Pardubické noviny. Přišla řeč i na jeho dětství, jak se chodil dívat na hlavní třídě na skříň s meteorologickými přístroji optika Pavla. Ale při přepisu textu článku se ?vloudila chybička? a na místo slov ?optika Pavla? se vytisklo ?Paula?. Na to v telefonickém rozhovoru upozornila ženu optikova dcera paní Alena Mannová. Ta zároveň připomněla, že tatínek byl dodavatelem prvního přístrojového vybavení pro oční oddělení pardubické nemocnice a že má fotografii těch přístojů. To bylo zajímavé téma, bylo jen třeba počkat na vhodnou aktualitu, výročí. Slíbil jsem, že to zjistím a s pomocí Dr. M. Vostatka jsem v kronice nemocnice našel údaj, že v roce 2001 bude mít oční oddělení hned dvě jubilea, 65 let primariátu a 60 let nového očního pavilonu. Ve…

V pěkném sborníku ?Pardubicko? uveřejnil Zdeněk Bičík stať ?Smolné knihy pardubické?, důkladnou a zajímavou práci. Když jsem ji četl, rozpomněl jsem se na dvě podrobnosti, které mně v ní scházely:

Dr. Zikmund Winter studoval na pražské univerzitě historii a po absolutoriu působil jako suplent reálky v Pardubicích od 1. října 1873 do 30. září 1874. Učil dějepis, zeměpis, němčinu, v první a páté třídě češtinu a v sedmé třídě logiku, celkem 19 hodin. Byl uznávaným historikem, archivářem, vědcem a spisovatelem. Málokdo ale ví, že měl též krásný školený baryton a svého času se stal oblíbeným pěvcem, kterého milovalo pardubické obecenstvo. V Pardubicích se ubytoval v domě čp. 80, jehož okna vedla na Pernštýnské náměstí na východní stranu. Pilně studoval a připravoval se s přítelem Gustavem Hešem k závěrečné státní zkoušce, kterou vykonal v červnu roku 1874 s prospěchem chvalitebným.

V šedesátých letech se východočeští učitelé vzdělávali většinou na pedagogických fakultách v Hradci Králové a Pardubicích, přičemž existovala mezi oběma vysokými školami specializace - pardubická se zaměřovala na přípravu ve společenskovědních oborech a hradecká v přírodovědných.

Tento náš významný krajan by se letos dožil 70 let. Byl předním znalcem historické mluvnice češtiny, zvláště češtiny z období humanismu. Dlouhotrvající nemoc vytrhla J. Poráka z práce ve věku 54 let, kdy se dostával na vrchol své vědecké tvůrčí činnosti, v předvečer jmenování profesorem FFKU v Praze. Bohužel předčasná smrt si vybrala svou daň...