Zprávy KPP

Když přijímal dne 7. 3. 1900 na ustavující schůzi nového Českého olympijského výboru pan PhDr. Jiří Guth - Jarkovský funkci prvého předsedy, jistě netušil, že do velkých bojů o olympijské zlato jednou zasáhnou - byť jen nepřímo - i naše východočeská města Přelouč a Pardubice.

Od pohnutých dnů heydrichiády uplynulo už téměř šedesát let, ale zájem historiků o toto období je stále živý. Protože přímých pamětníků této události kvapem ubývá, rozhodl jsem se ve svých osmdesáti letech ještě zavzpomínat na přední kontroverzní (jak se dnes s oblibou říká) osobnost pardubického odboje - Hanu Krupkovou.

Každý, kdo prožil nacistickou okupaci, prožil peklo nejistoty, strachu a těžkých předtuch. Na okupaci nelze zapomenout. Vzpomínám-li dnes na to, co bylo před půl stoletím, vybavují se mi jen určité události, které snad ani nebyly důležité, ale za nimi vždy byl strach a nejistota. Vidím se na kole v tmavých polích, vezu dvě tašky plné vajec a vyhýbám se silnicím, aby mě nechytla kontrola. A další vzpomínka, já i můj muž v autobusu vezeme velký kufr, stoupli jsme si tak, aby nebyl příliš na očích. Je v něm půlka vepře a jedeme z Býště, kde jsme tu půlku za nekřesťanské peníze koupili. Ti, kteří nám různé potraviny prodávali, byli roztroušeni ve vesnicích kolem Pardubic. Nakupovalo se pozdě večer a v noci jsme přiváželi potraviny domů, celí šťastni, že nás nikdo nechytil.

I když byla tato armádní složka zrušena v 90. letech 20. století, přece se výrazně zapsala do historie Pardubic. Kupodivu je ve Vojenském historickém archivu v Praze - Karlíně uchováno dostatek dobových dokladů včetně rozkazů přímo z dob vzniku čs. železničního pluku 1 v Pardubicích.1)

Nejen Smetanovy opery, tvorba symfonická a komorní, ale také jeho skladby sborové mají v české hudbě význam zakladatelský. I v době předsmetanovské bylo v české hudbě již mnoho skladatelů sborů na české texty. Byly to zejména čtverozpěvy premostráta Jana Pavla Martinovského, právníka Eugena Leopolda Měchury, švagra Palackého, Josefa Vorla (autora zdařilé písně Nad Berounkou pod Tetínem aj.), profesora varhanické školy Josefa Leopolda Zvonaře, Františka Škroupa, učitelského synka z Osic a dalších, jež sehrály zcela pochopitelně velmi významnou roli v celém procesu obrozenského hnutí a úsilí v oblasti českého kulturního života.

V roce 1915 - v roce 500. výročí upálení M. Jana Husa v Kostnici - měl být v Pardubicích odhalen jeho pomník. Pro jeho postavení byl vytvořen spolek, u nějž však zatím neznáme datum jeho vzniku ani se nám nezachovala jeho agenda.1) Víme jen, že duší spolku a pravděpodobně i ideovým otcem myšlenky byl pokrokářský novinář Alois Hajn (1870 - 1953).2) V předsednictví spolku se vystřídali starostové města Františka Kuchynka a ing. Josef Prokop.

Před časem padl v redakční radě názor, že by se do Zpráv měly dostat i nějaké aktuality. Tato forma článků ve dvouměsíčníku je sice sporná, ale navzdory všemu se o to pokusím.

V loňském roce jsme mohli zaznamenat několik písemných pokusů o ?oprávku? dějin Pardubic resp. pardubického regionu. Několik jich níže uvádím. Jejich autory si pozorný čtenář jistě zjistí sám.

Pardubický spolek historie železniční dopravy je nezávislé sdružení osob. V rámci své činnosti se snažíme dokumentovat vývoj železniční a městské hromadné dopravy především v regionu Pardubice. Svoji činnost jsme zahájili koncem roku 1990. Prvním počinkem Spolku bylo vytipování vhodného historického kolejového vozidla a jeho postupná renovace. A tak již roku 1991 se podařilo získat dva vraky motorových vozů M 131.1, lidově nazývaných ?hurvínek?. Zhruba za dva roky práce a za významné podpory tehdejších ČSD a později ČD se podařilo vůz, označený M 131.1228 a vyrobený Vagónkou Studénka v roce 1951, zprovoznit. Na voze, který obdržel přezdívku Karel, bylo odpracováno členy spolku a pracovníky správkárny depa Pardubice dohromady zhruba pět tisíc hodin.

Esperantský kroužek v Pardubicích byl podle dochovaných dokumentů založen MUDr. Stanislavem Schulhofem v roce 1909, tedy právě před devadesáti lety... Toto je doloženo svědectvím pozdější tajemnice klubu pí. Vamberové v referátu předneseném na výroční schůzi Klubu v roce 1922. Jiným důkazem pro toto tvrzení je reklama Unie Českých Esperantistů v učebnici Eduarda Kühna z roku 1909, kde je jako člen m.j. uveden také Esperantský kroužek Pardubice. Jinak byly zprávy o pardubickém esperantském hnutí do r. 1919 čerpány pouze z tisku, vlastní písemné dokumenty kroužku neexistují, protože byly zničeny vybombardováním domku rodiny Schulhofových za druhé světové války.