Zprávy KPP

5. května 1999 uvedla Česká televize hru J. Drbohlava a J. Polišenského ?Ex offo?, nový pohled na soudní proces s K. H. Frankem z roku 1946. Frankova obhájce z moci úřední (ex offo) dr. Kamilla Reslera hrál Viktor Preiss. Tvůrci inscenace vycházeli z podkladů, jež jim o svém otci-pardubickém rodákovi - poskytla jeho dcera, paní Blanka Brunnerová z Prahy. Obrátil jsem se tedy na ni dopisem o laskavé zapůjčení podkladů i pro naše ?Zprávy?. Chci jí tu velmi poděkovat za pochopení i laskavou pomoc, dále též i paní Mgr. Věře Doležalové z Východočeského muzea v Pardubicích, správkyni fondu ?Pardubický Slavín?, kde jsou deponovány také zajímavé dokumenty z pozůstalosti této významné kulturní osobnosti.1)

Před třiceti lety došlo v Pardubicích k významné kulturní události - byl založen Východočeský státní komorní orchestr. Jeho osud byl vložen do rukou Josefu Shejbalovi, narozenému v blízké Dolní Rovni, bývalému sólohobojistovi České filharmonie, v roce 1970 nastoupil jako šéfdirigent Libor Pešek, již tehdy výrazná osobnost našeho hudebního života. Pod jeho vedením orchestr dosáhl rychle výborné umělecké úrovně a přerostl své regionální rozměry tak, že mohl být pozván k účinkování na festivalu Pražské jaro či do Bratislavy. Libor Pešek byl za své zásluhy jmenován 6. prosince 1999 čestným občanem města.

Pozorovat svět v odstupu 70 let (narodil se 6. 11. 1929), s nadhledem moudrého hospodáře, s prožitky výsluní mládí i mladické nerozvážnosti, ale s pocity křivdy, zneuznání, tak jak čas skládal mozaiku života, to patří k existenci Míly Kmenta.

V sobotu 18. 9. 1999 se sešli na již tradičním XII. celostátním setkání zvaném Esperantský den esperantisté z 25 míst České republiky ve velkém sále Kulturního domu Dubina v Pardubicích. Při této příležitosti proběhly oslavy 90. výročí od založení I. Esperantského klubu v Pardubicích, jehož zakladatelem byl zubní lékař Dr. Schulhof, od jehož smrti 18. 8. 1919 uplynulo již 80 let.

V životě lidském se vyskytnou případy, kdy smrt zasáhne ve chvilce rodinu spokojeně žijící a příčinou je nepatrná věc, zcela malý tvoreček - vosa. Za krásných podzimních dnů se objevuje v zahradách ve velkém množství, je záludná, dokáže se ukrýt i mezi jídlem a stačí nedostatek pozornosti a dostane se do úst. Bodne-li svoji oběť v krku, pak to znamená smrt zadušením.

Stalo se to před potopou... stalo se to po potopě. Mám na mysli pochopitelně tu ?světovou?, jak se o ní zmiňuje Bible. Ať už měla jakýkoliv rozsah, lze ji použít jako typického příkladu, jak se velké živelné pohromy (katastrofy) mohly stát výraznými mezníky v dějinách a dokonce od sebe jednotlivé epochy i oddělit.

V lednu roku 1999 uplynulo již 6O let od vzniku dětského oddělení pardubické nemocnice. Vzniklo jako první za branami dětských klinik - pražské a brněnské - v historických zemích. Tak to uvádí nestor pediatrie prof. MUDr. J. Brdlík ve svých pamětech. Oddělení vzniklo jako výsledek snažení prof. MUDr. Cyrila Gály, přednosty porodnickogynekologického oddělení, a prof. MUDr. Jana Řehoře, primáře interního oddělení v Pardubicích. Byli to osvícení lidé, kterým se podařilo přesvědčit výbor nemocnice o nutnosti zřízení tohoto oddělení v zájmu zlepšení péče o nemocné děti a především kojence. Dětská nemocnost a úmrtnost, hlavně na infekční nemoce a poruchy výživy, byla přímo katastrofální.

Československé letectvo bylo na válečné počty rozvinuto již při první mobilizaci 21. 5. 1938. Po celé léto zůstalo na tomto stavu a velmi intenzivně provádělo operační výcvik i hlídkové lety na ochranu státních hranic. Průvodním jevem této aktivity bylo, že útvary letectva velmi rychle měnily svá letiště. Většina polních letek tak na jednom letišti mobilizaci začínala a na druhém se zdržovala v jejím průběhu. Demobilizace na podzim 1938 ji pak opět zavedla na jinou základnu. Po důkladném prostudování dostupné literatury se mi podařilo upřesnit, jak se události léta a podzimu 1938 dotkly v Pardubicích umístěných jednotek:

V podstatě v nejvýchodnější části dnešních Pardubic najdeme nedlouhou ulici s názvem UL. 22 ČERVENCE. O náletu anglických královských vzdušných sil (RAF) na Pardubice na přelomu 21. a 22. července 1944 se dočteme dnes ve více novinových článcích nebo odborných časopiseckých studiích, které vyšly v minulých letech. Nevelká publikace Letecká válka nad Čechami 1944 - 1945 (autoři St. Kokoška, J. Němeček, L. Václavů) uvádí na str. 15 informaci, že brzy po půlnoci 22. července 1944 napadlo 67 bombardérů 205. bombardovací skupiny RAF Pardubice (47 typu Wellington, 15 typu B-24 Liberator a 5 typu Halifax). Rafinerie Závodů Fantových, proti níž směřovalo bombardování, nebyla vůbec zasažena, což později vyhodnocovací vojenská skupina vysvětlila jako ?důsledek časového posunu mezi značkaři a osvětlovači (tj. oněch 5 Halifaxů - pozn. autora) a…

Před několika lety jsem doprovázel po Pardubicích skupinu japonských učitelů. Při prohlídce města jsem připomněl, že Jan Letzel, známý jako stavitel t. zv. Hirošimského dómu, působil v Pardubicích na státní průmyslové škole. Japonští kolegové chtěli okamžitě vidět její budovu. Zajeli jsme tedy k dnešní staré budově fakulty chemickotechnologické Univerzity Pardubice na náměstí Čs. legií. Z živých reakcí milé japonské návštěvy jsem pochopil, jak velkou a uznávanou osobností český architekt Jan Letzel stále v Japonsku je. Proto jsem se rozhodl přiblížit jeho osobnost i čtenářům ?Zpráv?.1)