Zprávy KPP

2.vyd. SNDK Praha 1965, kap. 28 (ke 160.výročí narození Artura barona KRAUSE) Myšlenky na dvousedadlový letoun jsem se ani po havárii nevzdal a netrvalo dlouho, co ?pasažérský? letoun byl opět v pořádku. Zkoušel jsem to ovšem ještě notnou dobu bez cestujícího, protože vozit někoho byla velká odpovědnost. Když jsem si byl dostatečně jist, oznámil jsem Východočeskému aviatickému družstvu, že hledám cestujícího. Jako první se přihlásil baron Kraus, který byl ovšem v předsednictvu této korporace. Místo pro cestujícího bylo za mnou, kde jsem nechal pro ?pasažéra? větší prostor. Bylo totiž třeba, aby cestující na můj pokyn za letu bud? ke mně přisedal, nebo odsedal. Sedátko se dalo lehce posouvat.

(PRVNÍ EDICE) V pozůstalosti plk. ing. T. Petryšína, již Společnost J. Kašpara v Pardubicích převzala roku 2013 od jeho syna Theodora, jsem našel zajímavý rukopis, který odhaluje nová místa z válečného období života prvního českého aviatika. Rukopis přepisuji doslovně: ?Vážení, rád bych Vám osvětlil postavu Ing. Jana Kašpara, 1. českého aviatika. (Ing. Kašpar nebyl letec, byl aviatik. Slovo letec stvořili až za I. republiky vojáci ve skvělé spolupráci se znalci českého jazyka. Tehdy (na základech Sokola. legií) vzniklo letectví, letka, peruť, letoun a vůbec celé vojenské názvosloví.) Ne jako letec ? o tom napsali už mnozí povolanější ? ale tak, jak se mi jevil spíše v soukromí jako člověk. Koncem prvého desetiletí tohoto století, kdy přicházely zprávy z Francie, Ameriky i odjinud o prvých krůčcích v letectví, došel jsem ve svých dětských…

HIERONIMUS, Ing., Otto V létech 1908 ? 1911 šéfkonstruktér mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement, úspěšný automobilový závodník. Kdysi jsem se pokoušel ověřit, zda se Ing. Jan Kašpar mohl za pobytu v Německu v roce 1908 setkat s Ing. Hieronimem na automobilových závodech. Je to nepravděpodobné, Ing. Hieronimus tehdy již několik let, snad od roku 1902, žil v Rakousku1 a automobilových závodů v Německu se pravděpodobně nezúčastňoval. Patrně se seznámili až na jaře 1909, když Ing. Kašpar nastoupil do ?Laurinky?. Otto Hieornimus se narodil v roce 1879 v Kolíně nad Rýnem. Jak bylo uvedeno, v roce 1908 přišel do Mladé Boleslavi.2 Od roku 1909 se vedle automobilů věnoval také letectví. Zde budeme věnovat pozornost především jeho vazbám k Pardubicům.

Ing. Vendelín Dvořák, v Pardubicích poměrně známá osobnost (nar. 1878 v Bohulibech, okr. Jílové, zemřel 1948) provozoval svoji technickou kancelář, podnikatelství vodních staveb (? rma se např. podílela na výstavbě přehrady u Seče na řece Chrudimce od r. 1925 do r. 1932, kdy pro ? nanční potíže musela stavbu opustit), později rozšířené o cihelnu a pilu (v letech 1911?1942). Cihelna a od roku 1913 i pila byly provozovány v Holicích. Ve ? rmě se exponoval i Josef Komárek a později vnucený správce Antonín Valenta. Z činnosti ? rmy se zachovaly především výkresy (technická dokumentace, celkem 193 položek). V roce 1937 byla cihelna v Holicích pronajata Stanislavu Půlpánovi, statkáři z Ostřetína. Vendelín Dvořák se výroby zboží cihlářského vzdal.

Byly jsme tři, Helena Hrdličková, Mařenka Pospíchalová a Marie Hochmannová. Členkami jsme se staly až v pozdějších letech, kdy už ptáčata vylétla z hnízda a manželé odešli do věčných lovišť. Helenku stihl tento osud mnohem dřív, byla členkou již několik let, když se v roce 1996 stala členkou Mařenka a v roce 1997 i Marie Hochmannová. Do klubu nás přivedla právě Helenka. Na túry se chodilo každou neděli a v létě vždy na týden na soustředění. Platilo se delší dobu předem, a když někdo náhle nemohl odjet, hledali náhradníka a tak i my dvě jsme se staly tímto členkami. Byl to dobrý kolektiv, prožily jsme tam několik krásných let, na které rády vzpomínáme.

Myslím, že k povídce pana Pavla Čecháka ?Doživotní diskvali? kace? mám co dodat. V Kmoníčkově kapele Melody Club, později Orchestr OK a nakonec ZK Tesla, o které se v povídce mluví, jsem totiž od roku 1949 hrál, později jsem i její vedení převzal. Pan Čechák věrně cituje názvy skladeb, které jsme v Rotundě hráli, dobře popisuje atmosféru podniku. Snad si jen nevybavuji, že bychom měli červená saka a odpouštím mu záměnu křestního jména našeho zpěváka Jedličky ? byl to František. Avšak zásahy pořadatelů proti odvážněji tančícím párům jsme z vyvýšeného pódia měli možnost dobře sledovat. Vyhazovači byli najati, aby potlačovali nemravné projevy ?americké pakultury?, dnes jsou akrobatický tanec či rock?n?roll disciplinami soutěží v tanci. Jenomže potírání ?ideologické diverze? či ?amerického způsobu života?, jak tomu taky režim říkal, bylo jen…

Když jste na sklonku minulého století zavítali do staré části Pardubic a zdrželi se aspoň pár dní, určitě jste potkali staršího muže nápadně světlých nazrzlých vlasů a nedbalého zevnějšku. Vypadal jako bezdomovec a napadal na pravou nohu. Zatímco bezdomovci se zpravidla houfují a pokud nežebrají, s nikým se nebaví, tento muž se dával do hovoru téměř s každým. Vybaven slušnou znalostí němčiny a jistou dávkou drzosti, se bez zábran pouštěl do rozhovorů s cizinci, kteří byli vždy překvapeni, že takový otrapa ovládá tak dobře německý jazyk. Povinná školní docházka v době nacistické okupace nesla své pozdní ovoce? Místním byl tento muž ? František Bezpalec ? dobře znám. Nikdo mu neřekl jinak než Bezpalec. Přesto, že jsem si ho žertem překřtil na Franze Ohnedaumena, pardubického vynálezce ? budu mu říkat také tak. Někteří lidé se mu obloukem…

Rok 1937 ? dokončení, rok 1938 Karbanu v Pardubicích ubylo! ?Dík energickému zákroku našich bezpečnostních orgánů byly Pardubice očištěny od karbanících skupin, které veřejně hrály hazardní a zakázané hry, a tím kazily i naši mládež. Zbývá ještě provésti razie v lokálech a postupovati i tam tak přísně. Karbanu u nás propadlo mnoho lidí, zvláště inteligence, a karban zničil tolik rodin, že je nutno karbanictví potírati důrazně a s veškerou přísností zákona, bez ohledu na přistižené karbaníky.1) Cikáni v Pardubicích. ?Poslední dobou je viděti takřka denně cikány a jiné kočovníky za Labským mostem. Obtěžují chodce a vcházejí do města páchat krádeže. Před několika dny při podobné návštěvě seprali se cikáni mezi sebou. Hned druhý den jiná skupina provedla krádež v Labské ulici. Je třeba, aby bezpečnostní orgány věnovaly jim pozornost.?2)

Tak se jmenuje odborná stať Mgr. Jana Tetřeva ve Východočeském sborníku historickém č. 18. Autor tu podrobně vysvětluje příčiny neúspěchu podnikání ? rmy J. Kašpara v obchodu se dřevem (parní pila). Podnikání se mu nedařilo a své ekonomické problémy vyřešil čestně dobrovolným odchodem ze života. Pozůstalostní řízení, jež J. Tetřev podrobně analyzuje, odhalilo nejen výši dluhů ? rmy, ale i mechanismus a posloupnost jejich vzniku. Pravým viníkem Kašparova obchodního neúspěchu byl jeho židovský společník Bernard Schück, jemuž Ing. Kašpar příliš důvěřoval. Jen asi polovina dluhů byla nakonec uhrazena dražbou Kašparových nemovitostí. Pozůstalostní řízení proběhlo za velkého zájmu veřejnosti, jež se jednoznačně postavila na stranu Kašparových pozůstalých. S celkovým obsahem článku se lze seznámit i na stránkách Společnosti J. Kašpara, jež…

HAGEDON Eugen Čihák na Hagedona vzpomíná jako na svého mechanika, kterého snad měl zaměstnávat v létech 1912?1914.1) Označuje ho za ?všeuměla?. Počátek spolupráce však byl podle jiné Čihákovy vzpomínky poněkud dřívější, snad mohl sahat do roku 1911 či ještě do posledních měsíců roku 1910 (ve vzpomínce určitější časové údaje nejsou): ?já jsme se dřel sám a po práci mi přišli pomoci zámečník Vávra, Hagedon a jiní ochotní pomocníci?.2) V pozůstalosti p. Zdeňka Bičíka najdeme pouze krátkou zmínku ?Hagedon, sedlář u Krpaty potahoval křídla?.3) Tato zmínka by se snad měla vztahovat ke stavbě prvního Kašparova neúspěšného letadla, v dokladech Ing. Kašpara jsem však jeho jméno nenalezl. V archívu Aviatického družstva v Pardubicích jsem Hagedona našel jedinkrát jako poněkud nejasnou zmínku vztahující se ke 13. srpnu 1911, kdy snad měl na…