Zprávy KPP

Na jaře roku 2021 se blížilo 110. výročí letu Ing. Jana Kašpara v Pardubic do Prahy, k němuž došlo 13. května 1911. Tento let z našeho již tak slavného aviatika učinil na nějakou dobu aviatika velmi slavného. Byl jsem pozván do Českého rozhlasu, abych o tomto letu vyprávěl. Jenomže to nebylo poprvé, takže jsem si řekl, že bych měl přijít s něčím novým. O letu se především díky leteckému historikovi Pavlu Svitákovi ví takřka vše. Včetně toho, že Ing. Jan Kašpar neletěl do Prahy jen tak, ale na svatbu svému příteli Langovi. Ovšem kdo byl ten Lang? Předpokládal jsem, že se bude jednat o Kašparova přítele ze studií, který zřejmě bydlel v Praze a pozval Jana Kašpara (ač to není nikde výslovně uvedeno), aby mu šel za svědka. Teď už jen toho pána najít. Pokud se pan Lang ženil v Praze 13. května 1911, musí být jeho svatba zapsána v…

Aviatické družstvo v Pardubicích dosud čeká na důslednější zpracování své historie, alespoň pokud nám to dovolují dochované doklady. V dosavadních publikacích, i mých, bylo pojímáno jen jaksi v „druhém“, někdy snad až „třetím plánu“, a tak se stále objevují velice nepřesné publikace o jeho historii a působení. To se týká i hesla v Parpedii, jak jsem je nalezl v červnu 2016. Je vlastně smutné, že dosud není solidněji zpracována historie tohoto rozhodně ne nevýznamného spolku. Co je k dispozici? Je to především jeden karton dokladů ve Státním okresním archivu v Pardubicích. Obsahuje pokladní knihu a soubor korespondence, zčásti i jiných písemných dokladů Družstva. Pak už máme vlastně jen zprávy z tisku, pardubického a pražského, ty však nepodávají úplný obraz. Nemnoho dokladů se najde také v písemnostech městského zastupitelstva…

Na pardubickém zámku byla 19. května 2021 otevřena velice zajímavá výstava s názvem „Pernštejnské ženy a Evropa“ v rámci výročí úmrtí Viléma z Pernštejna a celoročních oslav pod názvem 500 let renesance. Tato výstava byla uspořádaná dle knihy doc. Pavla Marka z Univerzity Pardubice s názvem Pernštejnské ženy, s podtitulem Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie. Výstava se nachází ve 2. patře zámku v místnostech, kde byla stálá expozice mincí. Tato a sousední místnosti jsou opravené, čistě vybílené, se zachováním a zrestaurováním původních výmaleb okolo oken a dveří. Nejkrásnější je ale zrestaurovaný dřevěný kazetový strop v zářivých barvách. To je věc, která vás uhodí do očí přímo při vstupu do sálu. Až když se pokocháte tou starobylou krásou, jdete na prohlídku toho, kvůli čemu jste…

V pozůstalosti Marie Horákové-Záleské, bývalé tajemnice Svazu národní revoluce v Pardubicích (je deponována v rodinném archivu p. R. Píši, Schwarzovo nám. č. 427) jsou drobné zmínky o činnosti závodní buňky KSČ v Telegrafii za druhé světové války. Jejím členem byl i bratr M. Horákové Josef Horák (nar. 30. 1. 1921 ve Svítkově, Kostnická ul. čp. 596), který se roku 1941 zúčastnil jako zaměstnanec Telegrafie stávky. Byl zatčen gestapem, ale „pro nedostatek důkazů“ propuštěn. V roce 1944 vstoupil teprve do ilegální organizace KSČ ve své továrně, založené Aloisem Stejskalem (nar. 21. 11. 1902, zemřel 13. 11. 1946). Ten byl rodákem z Kyšperku (dnešní Letohrad) čp. 138, bydlel ve Studánce ul. Bez zábran čp. 168 a v Telegrafii pracoval jako dělník. Podobně jako Horák se zapojil do odbojové organizace Bílá Hora. Stejskal se roku 1941…

V minulém čísle našeho časopisu jsme se věnovali osobnosti MUDr. Františka Novotného a jeho činnosti do roku 1938. V druhé části se zaměříme na dobu nacistické okupace a následného souzení skutečných a v mnoha případech domnělých kolaborantů. Kam však zařadit právě námi sledovanou osobnost? Pro drtivou většinu veřejně činných osob znamenal tragický konec první Československé republiky trvalé nebo alespoň dočasné přerušení politického života. Mnoho z nich se aktivně zapojilo do ilegální činnosti či dokonce do aktivního odboje proti německým okupantům. Našla se však i nemalá část, která si zvolila cestu aktivní spolupráce s nacistickou okupační správou. Novotný se vydal po nejisté cestě aktivního oportunismu. Je otázkou, nakolik lze hovořit o otevřené kolaboraci. Ještě v roce 1939 se stal aktivním členem Národního souručenství a…

Pardubičtí do Afriky. Jako každoročně, tak i letos, odcestovala malá studijní výprava, sestávající z prof. Ing. Zelenky s chotí, prof. A. Eisnera a slečny L. Jarošové, do severoafrické oblasti Orientu, tentokráte do Kalýbie, horské země berberů. V Alžíru se k nim přidá starý přítel, domorodec Ben Itah, aby část cesty s nimi strávil. Aby se setkal se svými přáteli z Evropy, vykoná namáhavou cestu 1800 km až z oázy Becharu. Dojmy z této studijní výpravy budou zpracovány v článcích a přednáškách účastníků. 1/

otec a syn, bohdanečští bojovníci proti totalitám 20. století Tillerovo sedátko (viz foto) patří do areálu Bohdanče jíž od 20. let minulého století – má tedy 100. výročí. Tak to tvrdí L. Křivská v propagačním materiálu Lázní Bohdaneč z roku 2017. Na stránkách penzionu Tillerova vila se však uvádí, že sedátko nechal zřídit velitel místní jezdecké posádky plk. Karel Tiller pro svou ženu Marii teprve ve 40. letech 20. století, protože šlo o oblíbené místo jeho matky Anny. Faktem zůstává, že po rekonstrukci sedátka v roce 2001 je na něm monogram AT, nikoliv MT. Pamětník M. Věříš z Bohdanče uvedl, že sedátko bylo původně ozdobeno kamenným věncem s velkým zlatým písmenem M, k němuž bylo prý vytesáno –any, celkem Many = Marie. Podle L. Křivské si však „výhled na louku a hráz dnes již bývalého rybníka Rozkoš… oblíbila paní Anna…

Zavedená pardubická firma Kávoviny letos slaví 125 let existence. Ve firmě však již dávno nevyrábějí jen nejznámější produkt – meltu, ale překvapivě také piškoty, hořčici, ocet nebo kakao. Zřejmě žádnou jinou pardubickou firmu neprostupuje tolik vůní jako Kávoviny. Pardubáci znají dobře odér v ulicích města, který se uvolňuje při přípravě melty, ovšem podnik skrývá ve výrobnách i štiplavou vůni hořčice nebo nasládlou vůni piškotů. „Jestli si na něčem zakládáme, je to regionální provázanost. Líh do octa bereme od lihovaru v Chrudimi, čekanku pro výrobu melty pro nás zase pěstuje farma ve Lhotě pod Libčany,“ podotýká ředitel Kávovin Jiří Rampouch.

Dříve, než se dostaneme ke školám a učitelstvu na počátku 20. století, musíme se zmínit o době, která mu předcházela. Přeměna feudálně-absolutistického Rakouska na stát s konstituční monarchií měla vliv i na české školství. V letech 1867–1869 byla vydána řada zákonů a nařízení, jimiž byla od základů nově upravena organizace školství a školské správy. Nové poměry zahajovala série zákonů. Dne 25. května 1868 byl vydán říšský zákon č. 48 o základních pravidlech poměru státu a církve ve školské otázce. Dne 26. března 1869 byl vydán říšský zákon č. 40 o tzv. systemisování služebních míst u zemských a okresních školních rad a konečně i zákon č. 62 ze dne 14. března 1869, který ustavil pravidla vyučování na obecných školách.2

Město Přelouč leží na železniční trati známé dříve pod názvem Severní státní dráha, která vedla z Olomouce do Prahy. Byla státem budována v letech 1841–1845. Na Přeloučsku se pracovalo hlavně v letech 1843–1845 a ke spuštění dráhy pro veřejnost došlo 1. září 1845.1 V tomto článku se pokusíme shrnout historii přeloučské výpravní budovy, která byla a je její důležitou součástí. Byly zde postupně dvě její budovy. Jméno architekta té druhé (současné) přitom není uvedeno v Dějinách města Přelouče, proto se o něm autor pokusil zjistit více informací.