Zprávy KPP

/narozen 1. 1. 1901, zemřel 23. července 1975/ Pan František Kravar se narodil l. ledna roku 1901 v malém městečku Brtnice u Jihlavy jako druhý syn (ze 6ti dětí). Matka brzy ovdověla a tak velmi malé děti odcházely do světa.. František, jako 13ti letý, se vydal pěšky do Vídně, kde se začal učit krejčím. Po vypuknutí první světové války se vrací do Brtnice a tam se vyučil soustružníkem.

Ve své studii „Operace Silver A“ píše renomovaný historik Zdeněk Jelínek dvakrát o spolupracovníkovi této paraskupiny jako o sezemickém občanovi Čihákovi. Na straně 38 se asi mýlí, protože dle sdělení syna pan Čihák nebyl nikdy zaměstnancem Východočeského elektrárenského svazu. Na straně 138 cituje z poválečné výpovědi ubytovatele a zpravodajce velitele skupiny Alfréda Bartoše, Václava Krupky. Ani ve jmenném rejstříku nenacházíme křestní jméno pana Čiháka. Protože v Sezemicích nežije občanů toho to jména mnoho, podařilo se mi kontaktovat jeho syna Jiřího /rok nar. 1947/. Dozvěděl jsem se o osobním životě jeho otce, pana Ferdinanda Čiháka, nikoliv o jeho odbojové činnosti, protože pan Čihák zachovával důsledně pravidla konspirace a rodině se s ní nesvěřoval.

Archeologický výzkum zahájený v Pardubičkách v roce 1993 přinesl nové poznatky o nejstarší historii Pardubic. Výsledky, postupně získávané během jednotlivých etap tohoto výzkumu, byly průběžně, podrobně a občas duplicitně publikovány v několika periodikách a výročních zprávách pardubického památkového ústavu. Závažný přínos k tématu počátků Pardubic poskytly taktéž výsledky získané během archeologického výzkumu uskutečněného v roce 1995 v kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích, který vedl Martin Ježek z ARÚ ČAV Praha. Oba výzkumy byly prezentovány i vizuálně během výstavy na Kunětické hoře, Pardubičky pak ještě ve Státním okresním archívu v Pardubicích. Nová zjištění získaná archeologickými odkryvy podnítila zájem veřejnosti i odborníků a vyvolala polemiku i několik odmítavých reakcí. Cílem tohoto příspěvku je především snaha…

V říjnu 2009 zahajuje nejstarší fakulta Univerzity Pardubice svůj jubilejní 60. akademický rok, a to zcela v novém areálu, který vyrostl v srdci univerzitního kampusu. Po šedesáti letech tak získává nejstarší a na vědecko-výzkumné výstupy nejproduktivnější fakulta univerzity – Fakulta chemicko-technologická – moderní areál pro výuku svých 1 800 vysokoškolských studentů a vědecko-výzkumnou činnost v oblasti chemických, chemicko-technologických, biochemických a biotechnologických disciplín. Naplňuje se tak nejvýznamnější a největší investiční záměr Univerzity Pardubice v celé historii vysokého školství v Pardubicích, která sahá až do počátku padesátých let minulého století. Nový areál Fakulty chemicko-technologické se stává dominantní součástí budovaného uceleného univerzitního kampusu v městské části II Pardubicích –…

Otevřeme-li nově objevenou městskou kroniku Pardubic 1895-1933 1/ na straně 107, čteme tam tuto zajímavou zprávu: „Zaznamenání hoden jest podivuhodný výrok o Pardubicích, jejž učinil 10. února 1900 Ilja Rěpin. 2/ Na umělecké výstavě v Petrohradě rozmlouval tento slavný ruský malíř s českými malíři, kteří tam dleli, a tázal se, kde byl poprvé vystaven obraz J. Schussera 3/ Podobizna paní T., jediný obraz, který měl být zakoupen pro galerii v Petrohradě. 4/ Když odpověděli, že v Pardubicích roku 1899, projevil podiv, že město, mající 16 tisíc obyvatelů, odvážilo se pořádati uměleckou výstavu, v níž se nalézala díla první umělecké ceny.

Klub přátel Pardubicka uspořádal v rámci Městských slavností velmi zajímavou besedu s hlavní pardubickou architektkou ing. arch. Petrou Nacu. Ta čelila všetečným dotazům přítomných z řad veřejnosti. Za jednu z nejméně povedených staveb v centru města považuje budovu ČSOB Pojišťovny. „Je to směs všech možných tvarů, nemá žádný architektonický styl. Je to takové UFO nebo jako sportovní hala z předměstí,“ zhodnotila budovu Nacu. „To už ta původní budova, ze které dnešní ČSOB Pojišťovna vznikla, byla daleko hezčí. Stačilo ji jen zkulturnit, trochu dostavět a bylo by to daleko hezčí než to, co tam stojí dnes,“ míní Nacu. I z tohoto důvodu Nacu, která vedla dva roky výstavbu Paláce Magnum, souhlasí s plánovaným vybudováním paláce Magnum II., který by měl navázat na současný Palác Magnum a výškovou sedmipatrovou budovou alespoň částečně zakrýt…

Česká pošta vydala 2. ledna 2009 poštovní známku s objevitelem písma pro slepce. Byl to Louis Braille (1809 – 1852). Dodnes písmo nese jeho jméno. Na obálce prvního dne byl připomenut i pardubický rodák K. E. Macan s dodatkem, že šlo o průkopníka české slepecké kultury. Autorem návrhů byl Pavel Dvorský a rytcem pak Jaroslav Tvrdoň. Nás pochopitelně zajímá K. E. Macan. Sluší se dodat, že to byl pedagog, hudební skladatel a osvětový pracovník. Jeho zásluhou byla vylepšena hudební anotace v Braillově písmu. Byl i autorem první české slepecké knihy Jitřenka. V Klárově ústavu nevidomých rozšířil žánrově i tématicky knihovnu. Když založil tiskárnu Český slepecký tisk, tak právě v rámci tiskárny se stala základem veřejné knihovny pro nevidomé. V roce 1917 začal vydávat časopis Zora, který vychází dodnes . Je potěšujícím zjištěním,…

31. srpna by se letos dožil 120 let pardubický lékař MUDr. Prokop Jícha. Narodil se 31. 8. 1889 v Kutné Hoře jako syn středoškolského profesora. Vystudoval klasické gymnazium v Praze, Křemencově ulici. Po skončení studií na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze nastoupil v roce 1913 jako sekundář v pardubické nemocnici. Za I. světové války byl jako lékař velitelem nemocničního vlaku na italské frontě. Později se jako lékař dostal do Albánie a nakonec do Terezína, kde byl mimo jiné ošetřujícím lékařem těžce nemocného Gavrilo Principa, který spáchal v r. 1914 atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Po válce se vrátil zpět do pardubické nemocnice. Lékařskou praxi zahájil v roce 1919 jako venkovský lékař v Lázních Bohdaneč. Odtamtud se vrátil zpět do Pardubic jako úřední lékař nově zřízeného Ředitelství…

Perníkáři, to jsou – jak známo – obyvatelé Pardubic. Pobočka tohoto klubu v Praze patří k největším místním krajinským sdružením – čítá dnes 44 aktivních členů a stále přibývají noví. Tyto dnešní Pražáky spojuje jejich identita ke stejnému kraji, kde prožili své dětství nebo kus života. Rádi se v Praze scházejí několikrát do roka a na svých schůzkách podnikají exkurze do svého mládí a do svých vzpomínek. Jsou hrdi na své Pardubice a pro své perníkové město nelitují svého času ani námahy. Vybudovali si regionální knihovnu, pomáhají svému městu na dálku, propagují a podporují vše, co má původ v jejich městě a co zvyšuje jeho prestiž. V červnu si na svoji schůzku pozvali slavného pardubického patriota, proslulého dálkového plavce Jana Nováka. Tento fenomenální sportovec se připravoval na přeplavání kanálu La Manche právě v…

R. 1996 pokračovala zvýšená aktivita Společnsti zaměřená hlavně na to, aby se Pardubice staly při připravovaném novém územním uspořádání ČR sídlem jednoho nového územně správního celku, jak se tehdy komplikovaně označovaly dnešní kraje. Měly se tak patrně odlišit od starých komunistických krajů, kdy Pardubice patřily pod násilně vytvořený Východočeský kraj, který je těžce poškodil. Snahy Společnosti byly zaměřeny dvěma směry. Ovlivnit Parlament, prostřednicvím několika málo Pardubicím přátelských poslanců. Parlament nebyl příliš nakloněn reorganizaci a zcela nerevolučně se zpočátku přikláněl k zachování totalitních krajů, což se ve značné míře daří dodnes. Druhým směrem bylo působení na představitele města, aby vyvíjeli větší aktivitu pro to, aby se Pardubice opět staly, již potřetí, krajským městem. Také občané nejevili v tom…