Zprávy KPP

Někdy na začátku padesátých let se stranovláda rozhodla udělat lidem Vánoce. Aby si občané mohli dopřát pravou zrnkovou kávu, kakao a jiné kapitalistické vymoženosti, ovšem v míře jen více než skromné, zorganizovali bolševici akci "vánoční balíčky". Každý pracující měl nárok si jeden takový balíček koupit, pokud ovšem nebyl soukromý zemědělec, živnostník nebo jiný nežádoucí živel. V Pardubicích tyto balíčky připravovali studenti středních škol. Někteří z nich, skauti, sokolové, křesťané začali do balíčků vkládat vlastnoručně sepsané letáčky. V nich lidem říkali, že tam, kde komunisti nevládnou, si lidé všechno to, co v balíčku je, mohou koupit všichni a kdykoliv. Zatčení následovalo okamžitě. Patnáctileté a šestnáctileté děti estébáci tloukli až do bezvědomí. Student Z.byl bit do hlavy tak, že na jedno ucho ohluchl. Jeho jméno neuvádím…

(K 50. výročí úmrtí studentů Jaroslava Pácla a Miloslava Potůčka, odsouzených k smrti v roce 1944) O protiněmeckém odboji studentů středoškoláků na bývalé pardubické reálce se nacházejí zmínky v několika publikacích vydaných reálným gymnáziem (1,2,3) a v publikacích Klubu přátel Pardubicka (4,5). O tomto odboji se zmiňují ve své práci i autoři Jičínský a Gottwald (6). Ve většině statí se však opakovaně vyskytují nesprávné údaje týkající se jmen studentů, dat jejich zatčení a pod.(1,2,4,5,6). Někdy jsou zase tyto události popisovány s poplatností tehdejšímu komunistickému režimu a jeho ideologii (3). Číslice mnou uváděné v závorkách odkazují na seznam literatury vzadu. Považuji proto za nutné uvést v tomto článku skutečná fakta a popis událostí na základě vzpomínek posledních dosud žijících účastníků této odbojové činnosti. Politické…

V druhé polovině třicátých let se v Evropě rýsovala hrozba válečného napětí ze strany nacistického Německa. Vlády evropských zemí se stále více začaly zabývat otázkami obrany, přezbrojování i vzájemnou spoluprací. Československo pochopitelně bylo jedním z těchto států, které si uvědomilo, že z Německa nemůže očekávat nic dobrého. Jeho zbrojní průmysl i jeho kapacita byly na výši. Jistou slabinou však bylo letectvo. Je všeobecně známo, že se hledala spolupráce i na tomto poli, takže nakonec se zakoupily v SSSR dvoumotorové bombardéry SB 2 (1) a nakonec i licence na jejich výrobu u nás. (Pro zajímavost: byly rychlejší než naše stíhačka B 534). Letka č.73 těchto bombardérů byla např. v Chrudimi. Na druhé straně Anglie zakoupila licenci na výrobu kulometů od brněnské Zbrojovky, takže spojenecké i další armády za 2.světové války jimi byly…

Po pravé straně dnes uzavřeného hlavního průchodu na hřbitov jak u zdi, tak i na druhé straně cesty se nachází část historie židovského podílu na rozvoji pardubického průmyslu a obchodu. Do výše čnící jehlanovité náhrobky z černého mramoru či leštěné žuly byly obvyklou součástí všech židovských hřbitovů s větším počtem členů obce a odpovídajícím vlivem a postavením v místě. Patřili k nim i představitelé náboženské obce. Na pardubickém židovském hřbitově je to především rodina Oesterreicherova. Rodina velkoobchodníků s potravinami a zvláště minerálními vodami vlastnila rohový dům na Pernštýnském náměstí, dnešní sídlo Okresní knihovny. Markus Oesterreicher stál v čele náboženské obce od jejího založení v roce 1859 až do roku 1901, více než čtyřicet let. Jiný z náhrobků patří rodině Winternitzových. Z nich Jakub Winternitz byl v…

Letos 4.června tomu bude 500 let, kdy se v knihách pardubického panství poprvé objevilo jméno Vinař. Mezi 13 sedláky, kteří se přestěhovali z Podůlšan do Libišan, byl také Jan Vinař, který 4.6.1494 podle dohody zapsané v rybničních registrech směnil půl lánu a 2 pruty polí, 3 jitra a tři provazce luk a prut lesa v Podůlšanech za pole, která mu dal Vilém z Pernštejna od libišanského dvora. Tento Jan Vinař založil rod, jehož další příslušníci se v následujících staletích vyskytovali též v Platěnicích, Dvakačovicích, v Chrudimi, Dašicích, Borohrádku atd. Osudy tohoto rozvětveného rodu sepsal v pozoruhodné a obsáhlé kronice, jež vznikla v letech 1975-82, ing.Otakar Vinař, dlouholetý spolupracovník "Zpráv Klubu přátel Pardubicka", který 3.května t.r. oslavil neuvěřitelné 80. narozeniny. Duševně i tělesně neobyčejně svěží jubilant uvítal 7.…

Víno se v Čechách pěstovalo již v lO.století a možná I dříve. Pěstovalo se i tam, kde bychom je dnes nehledali, jako v jižních Čechách (například u Českého Krumlova je ves Vinná) nebo na Českomoravské vysočině - dokonce v nadmořské výšce 500 i 600 m. Dodnes je tam připomíná řada místních názvů. Nutno si ovšem uvědomit, že do 16.století bylo v Čechách tepleji než v pozdějších stoletích.-Víno se dostávalo do Čech především z Velké Moravy, jejíž součástí byla po určitou dobu s ní sousedící Panonie, kde došlo k velkému rozkvětu vinařství již ve 3.století n.l. za císaře Marca Aurelia Proba. Vliv na pěstování vína měla nepochybně postupující christianizace a s ní rostoucí potřeba mešního vína - ale také zvyšující se požadavky měnícího se životního stylu, zejména nově se formující a bohatnoucí šlechty.

Spolu s Vilémem a jeho syny Vojtěchem a Janem z Pernštejna vstupují do naších zemí zcela nové městské a fortifikační budovatelské principy. U jejich zrodu stál nesporně královský architekt Benedikt Ried, jenž ve funkci projektujícího, ale neprovádějícího "werkmístra" zaujal ústřední pozici, jíž naposled vykonával Petr Parléř z Gmúndu a jeho syn Václav. Od roku 1490 se s Riedem "služebné" stýkal Vilém z Pernštejna jako nejvyšší hofmistr, od roku 1521 jeho syn Vojtěch, až do smrtí obou roku 1534. Ve funkcí zemského hejtmana na Moravě, povinného udržovat hradní a zemská opevnění, přicházel s Riedem do styku i Jan z Pernštejna. Tak hodnotí situací arch.Karel Braný, který se desítky roků věnoval výzkumu díla B.Ríeda u nás, aplikací jeho myšlenek a po dr.Heroutoví též soustavné dokumentací nálezů pernštejnských architektur v Pardubicích, Novém…

Ačkoliv Pardubice nejsou textilním městem, staly se sídlem významného Spolku textilních chemiků a koloristů. Stalo se tak dík rektorovi VŠCHT a vedoucímu katedry chem.technologie vláknitých materiálů, kteří umožnili zřídit v prostorách této katedry kancelář Spolku. Spolek má dlouholetou a bohatou tradici. Již v roce 1908 byl ve Dvoře Králové nad Labem založen Spolek chemiků - koloristů (tehdy Verein der Chemiker - Coloristen). Jeho posláním bylo původně chránit zájmy koloristů, ale výroční schůze brzy přerostly ve významné odborné a vědecké kongresy.

Jak je širší veřejnosti známo, vznikla roku 1990 při Magistrátu města Pardubic komise pro obnovení pomníku prvního presidenta Československé republiky T.G.Masaryka v Pardubicích. Pamětníci vědí, že základní kámen pomníku byl položen r.1926, vlastní pomník-krásné umělecké dílo sochaře Otakara Španiela (1881-1955), profesora AVU-byl odhalen v říjnu 1921 za osobní účasti F.Udržala. První impuls k postavení pomníku vyšel v srpnu 1921 od rot-mistra ruských legií Václava Kodeta. V září 1921 bylo ustanoveno Družstvo pro postavení pomníku, v němž pracovali kromě V.Kodeta další rotmistři čs.armády. Od roku 1925 byli členy Družstva pod předsednictvím E.Hlavatého a později J.Kroužela i zástupci města a okresu. Město Pardubice přispělo tehdy k dobrovolným sbírkám občanů částkou 10 000 Kč.

Vážení přátelé, od poslední členské schůze klubu, která se konala v tomto sále 4.3.1993, uplynul rok a proto je na místě hodnotit, co se nám v uplynulém období podařilo i co by bylo potřeba vykonat v čase budoucím. Jak víte, na zmíněné členské schůzi byl zvolen 205 účastníky nový výbor klubu, a to na dvouleté období. V novém výboru zasedali noví členové: pí Procházková, Pavlišová, Samková, Ing.Vodová, manželé Vobořilovi a p.Žočék. Všichni přispěli k oživení činnosti a zlepšení práce výboru.