Zprávy KPP

O JEDNOM STARÉM DOMĚ A DVOU JUBILEÍCH V OSTŘEŠANECH Na kraji Ostřešan stojí zajímavý dům. Je velmi starý a krásný. Jeho počátky mohou sahat až k Přemyslovcům, ale tahle původně zemanská tvrz rozhodně pamatuje doby Jiříka z Poděbrad. Víc se dozví ten, kdo si ve Zprávách č. 1-2 z roku 1989 nalistuje stranu 2. V tomhle nejstarším domě v Ostřešanech, uprostřed svých obrazů a plastik, oslavila malířka a sochařka Eva Filemonová v prosinci své šedesáté narozeniny. Ja to jistě krásné jubileum, ale asi jen málokdo se při něm za svým životem ohlédne s takovým pocitem, jako právě naše jubilantka. Jmenovala se totiž za mlada Eva Chvojková a její tatínek Jaroslav Chvojka byl majitelem známé ostřešanské cihelny. A to byl důvod, proč mladá Eva jako "nepřítel lidu" byla v roce 1949 vyloučena ze studia na všech školách v republice a třicet let musela…

Ve dnech 25. a 26. června 1994 si občané v Rokytně připomenou, že uplynulo 200 let od založení jejich obecné školy, tehdy zvané filiální. Podle zápisu v nejstarší školní kronice bývala v Rokytně nejprve škola tzv. pokoutní. Datum jejího založení se v kronice neuvádí. Učívalo se v obecní pazderně. Prvními učiteli byli rozliční řemeslníci a také vysloužilí vojáci. Později přišel do vesnice zkoušený učitel Jan Špaček, který v té pazderné ještě několik let učil. Vyučovanými předměty bylo náboženství, čtení a počítání. Snaha o povznesení školství v době josefínské vedla k rozsáhlému zakládání pravidelných škol. Cílem tohoto rozhodnutí bylo mravně povznést a věděním obohatit nejširší vrstvy obyvatelstva. Nedostatek vzdělání byl nejvíce pociťován zejména na venkově u lidí poddaných. Filiální školy měly být vrchností zakládány všude tam, kde…

9. ledna t. r. se v hotelu „Zlatá štika“ v Pardubicích sešli z iniciativy Památníků Lidice a Ležáky pamětníci Výsadku SILVeR A a heydrichiády na Pardubicku. Ze setkání otiskujeme projev našeho člena dr. R. Brože a fotografie pořízené Mgr. J. Štěpánkem. Redakce ZKPP PaedDr. Radovan Brož, Pardubice: Stateční, kteří přežili (text příspěvku pro setkání „Silver A v paměti tří generací“ v Pardubicích 9. 1. 2009) Vážené dámy, vážení pánové! Po každé válce staví vítězné národy svým padlým pomníky, odhalují pamětní desky, jistě právem. Ale jsou zde tisíce statečných, kteří se na vítězství podíleli a kteří přežili. Chci jim věnovat tento příspěvek.

Motto: „Paměť a obraz českého života válečných let byly tak znetvořeny, že škraloupem polopravd, pečlivě osnovaných legend a křiklavě pomalovaných nástěnek pravá tvář doby stěží prosvítá.“ Václav Černý, Pláč Koruny české, Paměti 1938-45, Brno Atlantis 1992 Marie Horáková (nar. 12. 11. 1911 v Pardubicích-Svítkově, zemř. 17. 3. 1989 v Pardubicích dcera Josefa Horáka ze Svítkova, úředníka firmy Prokop, a Marie Habartové, absolventka pardubické Vesny, zdravotní sestra a písařka na stroji, dobrovolná pracovnice první pardubické organizace pozůstalých po obětech nacismu „Sjednocení“ a později Svazu národní revoluce v Pardubicích sepsala roku 1945 elaboráty o své odbojové činnosti za druhé světové války (jeden rozsahu 3 s. strojopisu, druhý kratší o rozsahu 1 a půl s.). Oba mi laskavě zapůjčil ke studiu z její pozůstalosti p.…

V 1. SV. VÁLCE VE FRANCII, ITÁLII A V RUSKU. OSUDY NěKTeRÝCH LeGIONÁŘŮ Z OKReSU PARDUBICe V LeTeCH 1914 – 1920 A V OBDOBÍ Let 1921 – 1948. Československé legionářské sbory z doby první světové války vznikaly už od srpna 1914 ve Francii a v carském Rusku, v Itálii definitivně od r. 1917. Šlo o dobrovolné vojenské jednotky, většinou pěší pluky, které se nazývají střelecké (např. 1. střelec. pluk Mistra Jana Husa v Rusku). Odhaduje se, že v r. 1918 a ještě v r. 1919 bylo v těchto zemích kolem 80 tisíc čsl. legionářů. K legionářům se později počítali také ti čsl. vojáci, kteří se zúčastnili protiválečných vzpour (např. povstání části námořníků v boce Kotorské, dále čsl. dobrovolníci, kteří bojovali po říjnu 1918 o Těšínsko a konečně ti, kteří vedli boje proti vojákům Maďarské repuliky rad v r. 1919 na Slovensku. V letech 1914 –…

Z maturitní fotografie se na nás usmívá pardubická rodačka a členka našeho KPP, sólistka opery Státního divadla v Ostravě, která se vždy hrdě hlásí k našemu městu. Velmi si vážíme přízně táto nevšední umělkyně a pokusíme se nahlédnout do jejího života, aby se naši Čtenáři dozvěděli něco z její zářivé životní dráhy, kterou jako vynikající umělkyně kráčela. 1) Paní Radmilo, v kolika letech jste se rozhodla pro pěveckou dráhu? Lásku k divadlu jsem cítila od dětských let. Pro pěveckou dráhu jsem se rozhodla jako čtrnáctiletá studentka pardubické reálky.

Tato slova jsem si vypůjčil z knihy Josefa Smahy „Dělali jsme divadlo", když jsem nedávno psal Článek pro Zprávy o pozoru hodnám divadelním herci a režisérovi. Čtenáři mi jistě dají za pravdu, že o pardubickém sportu byla v našem Časopisu uveřejněna rada zajímavosti z nejrůznějších sportovních odvětví. Což tedy potvrzuje opodstatnění uvedeného nadpisu. Přesto se ale domnívám, že stojí za povšimnutí zpráva, která byla otištěna v Časopisu Ahoj na sobota číslo 29 z 20.7.1993.

Pardubice za mých studentských let měly to štěstí, že v nich žilo mnoho výborných zpěváků. Snad to byla štastná náhoda, ale spíše také umění nalézt a vychovat takové zpěváky. Jen namátkou vzpomínám jmen jako Ing.Votke, Ladislav Kohoutek, V. Hobert, Netík, Krupař, M.Kavková, M.Šedivcova, Renetová, Kindlová, Zahálková a j. Ti všichni se rekrutovali ze zpěváckých spolků Pernštýn, Ludmila, Suk, Okteto, chrámové hudby profesora J.Císaře a Josefa Pražáka z kostelíka Jana Křtitele. To byla vlastně pěvecká konzervatoř Pardubic. A jací to byli hudebníci, kteří stáli v Čele: Pr.Michálek, Ant.Vendl, Jan Koller, Pr.Voves, Jar.Lautner, Jan Douša ...

Narodila jsem se v Pardubicích a mám své rodné město velmi ráda. Město se rozrostlo, Pardubice byly dříve malé. „Na Třísle" se kupovala a prodávala domácí zvířata, koně, krávy, prasata. Na Olšinkách byla hasičská zbrojnice a sportovní hřiště. Velikonoční svátky byly ve znamení sekání do vajec, a to na hrázi, za arciděkanskou farou. V létě jsme se chodili koupat Na Ostende /to bylo na Labi/, ještě tu byly jiné možnosti koupání, např. v Chrudimce u dřevěné lávky pod sutinami, vojenská plovárna, turistická a občanská plovárna na Labi, také „Na Špici" /soutok Chrudimky a Labem/7 Podzim - to byly parforsní hony ... Byla jsem malá holčička, ale pamatuji se, jak hezké bylo vidět pány na koních, V zimě jsme navštěvovali „Panoramu" a „Na Zeleném" u vchodu do parku u sv.Jana stál s kamínky a opékal kaštany kaštanéř a to jsme teplé loupali a…

Protagonisty tohoto Článku jsou dva sezemičtí rodáci, shodou okolností oba učitelé, jejichž mimoškolní činnost přesáhla svým způsobem hranice regionu a kteří zemřeli právě před šedesáti lety. Starší z nich Josef Ledr se narodil 24.července 1849. Absolvoval učitelský ustav v Hradci Králové a jako učitel působil převážně na Kutnohorsku, na obecné škole v Nových Dvorech a od roku 1873 v Uhlířských Janovicích. Tam se stal v roce 1899 ředitelem mesiánské školy. V roce 1915 odešel na odpočinek a odstěhoval se do Přelouče. Již jako mladý učitel se věnoval vlastivědné práci - zabýval se historií míst, ve kterých působil. Tehdy vznikla řada jeho historických prací /Dějiny panství a města Nových Dvorů, Dějiny hrabat Chotků z Chotkova a Vojnína, Dějiny Malina'a cisterciáckého kláštera Sedleckého, Dějiny města Uhlířské Janovice/. V tomto období…