Zprávy KPP

F E U I L L E T O N (Data pro některé kronikáře našich obcí.) FKR In: VR, č.4, 25.1.1935, s.3-4 Jíž vícekráte byl jsem žádán od kronikářů některých, abych jim sdělil určité události, za kterého dnes okres. hejtmana se staly, a jindy, abych sdělil pořad okresních hejtmanů na Pardubsku; i podávám dnes tuto o nich některá stručná data.

Táňa Hladěnová stojí na rohu Pernerovky a rozdychtěně se rozhlédne. Přeběhne ulici a vskočí do domu, kde žijí Hana a Václav Krupkovi. Pernerova 1607, starý šedivý dům. Nasaje jeho vůni a stoupá rychle po schodech. Dveře jsou již pootevřené. Vstoupí. Václav Krupka kouří, ruce za zády. Na pohovce leží Alfréd Bartoš, odpočívá. Táňa trochu zrudne. Hovoří se o cestě do Prahy, k Moravcovým. Děvčata se těší. Dychtí po tom, udělat něco pro vlast,

Roku 2017 vydalo nakladatelství ACADEMIA tuto monografii Mgr. Jaroslava Nečase, doktoranda Univerzity Pardubice, o Adolfu Kolínském (1905-1973), známém dozorci z Fučíkovy ?Reportáže psané na oprátce?, díky němuž tato kniha z Fučíkových motáků vznikla. Kolínský, rodák z N. Malína u Šumperka, svou prezenční vojenskou službu (18 měsíců) strávil u 6. roty železničního pluku v Pardubicích. V březnu 1926 odtud odešel v hodnosti desátníka. Obdržel dokonce diplom za vzornou vojenskou službu. Autor monografie J. Nečas v seznamu literatury se odvolává na ?Dějiny čs. železničního vojska? T. Jiránka a R. Souška (vyd.2014) a v obrazové příloze používá fotografii barákového města (bývalé Karantény), kde přechodnou dobu byly sklady a ubikace železničního pluku a foto kasáren TGM na Zborovském náměstí, kde sídlil pluk od 2.poloviny 20.let.

Otiskujeme šest stran strojopisu vzpomínek MUDr. Jana Hrocha z bývalého archivu HDK ČSPB (dnes SOkA Pardubice). Děkuji za pomoc při vyhledávání tohoto dokumentu p. Mgr. Petru Mückemu, archiváři SOkA. Text jsem opatřil edičními poznámkami. Z Hrochova titulku ?Před 10 lety? vyplývá, že vzpomínka byla sepsána roku 1952.

Na setkání s dr. Kotykem jsem dostal následující otázku: ?Mohl se Jiří Potůček pohybovat na místě atentátu a hodit bombu? Argumenty proti tomu jsou následující: Jiří Potůček byl vycvičen jako radista. Tedy ne na ?teroristické? úkoly. Skupina Silver A měla úkoly zpravodajské a spojovací. Z toho tedy plyne, že musel být u stanice Libuše. Je dokázáno, že v tomto období se zdržoval na Pardubicku, v Ležákách. Ať podle pamětníků, tak podle depeší. Velitelem všech parašutistů v Praze byl Adolf Opálka (?Král?). Bartoš byl s ním ve spojení, jak přes ?tetu? Moravcovou, tak přes Hanu Krupkovou a Taťánu Hladěnovou (spojky). Později měl na místě Josefa Valčíka. Otázka: ?Proč by Bartoš posílal Hanu Krupkovou do Prahy, ať zjistí podrobnosti kolem atentátu, když tam byl Potůček?!? Hana Krupková se vrací 28.května do Pardubic, a to až večer. Po atentátu…

V knize Zdeňka Jelínka ?Vzpomínky na okupaci? (vyd. Kolín 1986) se nachází na str. 124 vzpomínka ing. Václava Severy m.j. i na studia na státní reálce v Pardubicích v letech 1939-42. ?V naší třídě byli dva žáci, kteří se hlásili k německé národnosti (Prokesch a von Wlasatý). Jelikož jsem byl o 10 let starší než ostatní žáci ve třídě (autor do roku 1941 jako voják a pak elektro mechanik studoval jako privatista ? pozn. J.K.), stal jsem se jejich vedoucím. Po důvěrné dohodě s ředitelem školy prof. A.Blahoutem 1/ a profesory v těchto těžkých dobách, kdy hrozilo uzavření i středních škol, stal jsem se nenápadně mluvčím a vykonavatelem úkolů, které měly zajistit bezpečnost školy i profesorského sboru. Tak např. profesoři českého jazyka Cvrk a Štork 2/ , kteří po dlouhá léta přednášeli látku svého oboru, se nechávali ode mne kontrolovat,…

Loni jsme oslavili 60.výročí od otevření krásného nového pardubického nádraží. To byl jen jeden krok ke zhodnocení pardubického železničního uzlu. Již tehdy bylo nakročeno na další a to odstranění staletého couvání chrudimských vlaků do Rosic a opačně. První etapou nové tratě na Chrudim byla vlečka pro průmyslovou oblast Černá za Bory až k Nemošicím. Řešení to bylo nejdražší, jaké se na pardubické rovině mohlo vymyslet, s mostem přes Chrudimku a obrovským průkopem kolem Zámečku a Nemošickou strání. Škoda, že se to neřešilo tunelem. Původně trať měla vést po levém břehu Chrudimky, přes vojenské cvičiště a kolem hřbitovů. Zabránila tomu tehdy mocná armáda, i ta dnešní omezuje město dodnes. Ale první etapa (nejdražší) se postavila. Nebyl to jediný zádrhel v neprospěch Pardubic. Už stavba nového nádraží zahájená roku 1947 byla zastavena…

Východočeské město Přelouč obtéká od nepaměti na severní straně řeka Labe. Chce-li našinec vyjet či vyjít z města severním směrem k Hradci Králové, musí překonat labský most. Mosty se zde za více jak pět set let vystřídaly postupně celkem čtyři, jejich umístění se však průběžně měnilo. Pro současné obyvatele města může být překvapivým zjištěním, že některé z nich vycházely z dnešní Hlávkovy ulice. V tomto článku se proto pokusíme shrnout jejich historii.

Ostatky stavitele Bohumíra Jindřicha Dvořáka byly přestěhovány z rohu nové části Městských hřbitovů v Pardubicích do sousedního hrobu vlevo (viz foto). Na původním místě je t. č. hrob rodiny Piklovy (majitelů pohřebního ústavu) a úplně zmizel anděl smrti Asrael, dílo akademického sochaře M. Baše, Dvořákova zetě.

Ve Východočeském republikánu, ročník 1931, č.9 z 27.února t.r. našel p. Miloš Kejzrlík z české abilympijské asociace nekrolog ředitele reálky v Praze-Vršovicích Václava Machoně a jeho smuteční oznámení. Oboje mi dal velmi laskavě k dispozici pro náš časopis, za což mu srdečně děkuji.