Zprávy 11-12 / 2008

V červenci 2008 se objevila v knihkupectvích kniha Mgr. Vojtěcha Kyncla, odborného pracovníka Památníku Ležáky, s názvem „Ležáky, obyčejná vesnice, SILVER A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády“. Knihu s 87 obrázky o rozsahu 295 stran vytiskla Nová tiskárna v Pelhřimově, s. r. o. Autor nahlíží na heydrichiádu na Pardubicku – zdánlivě již vyčerpané téma – novýma očima, protože poprvé využil i zahraničních pramenů, hlavně z archivů v Ludwigsburgu, Berlíně a Výmaru /SRN/. Obsáhle pojednal i o roli českých kolaborantských organizací na Pardubicku a Chrudimsku. Nejvíce se věnoval tzv. Árijské pracovní frontě spolupracující aktivně na kauze Ležáky s okupační mocí. Podrobně se věnuje výsadku SILVER A a jeho statečným spolupracovníkům a vychází při tom často ze studií zveřejněných ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka. Velmi přínosné jsou…

V roce končícím na osmičku je nezbytné si připomenout události, které jsou spojeny s osudovým rokem 1938. V pořadí třetí československý prezident (tehdy už se „nosilo“ česko-slovenský) byl zvolen už v pochmurném pomnichovském období dne 30. listopadu 1938. Byl v oné době osobností nepolitickou a nezkompromitovanou. Popravdě řečeno vzal na sebe nevděčnou úlohu, navíc v době povšechného marasmu i neutěšeného politického vývoje v okleštěné a zdecimované republice. Navíc permanentní tlak hitlerovského Německa nevěstil do budoucna nic dobrého. Zakrátko se to projevilo v plné míře.

sobotu 16. srpna 2008 se pardubická veřejnost rozloučila v arciděkanském kostele sv. Bartoloměje se známým dětským lékařem Dr. Karlem Špilarem. Tento oblíbený a na výsost obětavý pediatr – lidumil zemřel náhle v neděli 10. 8.t.r., půl roku před svými osmdesátinami, které by oslavil 26. 1. 2009. Když jsem se s ním potkal před prázdninami, žel naposled, šel ještě vypomáhat do své bývalé ordinace za divadlem. Říkal mně: „ Pěšky už daleko nedojdu, ale na kole to zvládám“. Kdo z rodičů malých dětí neměl s Karlem zkušenost, že se k vyšetření dostavil pozdě večer, třeba i po půlnoci. Přijel, jak jinak než na kole, a v řadě případů vezl jednoho ze svých potomků na rámu nebo řídítkách. A těch kol vystřídal za svou službu pardubickým občánkům hodně, protože věřil v to lepší v lidech a kola nezamykal. Chci Vám dnes Karla přiblížit tak, jak…

„Odešla pardubická legenda“ – těmito slovy zhodnotil život známého pardubického pediatra a sportovce P. Karel Moravec z hradeckého biskupství, který vedl pohřební obřad v zastoupení arcibiskupa K. Otčenáška, přítele zesnulého. Lékař – lidumil a služebník svých dětských pacientů, skokan do výšky, stále viděný na svém kole po cestách za dětmi, jež měl tolik rád…. Jeho ordinace za VČD osiřela. Jako hluboce věřící člověk dovedl mluvit o lásce k Bohu a důležitosti modliteb i při svých osvětových přednáškách na školách k rodičům i v době husákovské „normalizace“. Svou lásku k člověku a městu Pardubice zvlášť vyjadřoval po listopadu 1989 i jako městský zastupitel na kandidátce KDU/ČSL. Zůstane velkou postavou pardubického zdravotnictví a příkladem dobrého, nesmírně obětavého člověka. Věčná čest jeho světlé památce PhDr. Jiří Kotyk

Ve věku nedožitých 86 let se v květnu letošního roku uzavřel mimořádně pestrý a plodný život pana doktora Arienta, jak byl svými známými a spolupracovníky titulován Ing. Dr. Josef Arient, DrSc. Oklikou přes Prahu a půl Evropy se dostal ze Žlebů do našeho města, aby s ním spojil téměř 59 let svého aktivního života.

Svéráznou postavičkou našeho města tvořil více jak 60 let minulého století úředník Rudolf Kraus. Narodil se v roce 1908 v rodině c.k. důstojníka v Krakově. Pak rodinu přesunul erár do Bosny, poté do Prahy a nakonec, v roce 1922 do Pardubic. Bydlištěm rodiny byla Karanténa – známý vojenský lazaret na místě dnešního sídliště Dukla. Od stavitele Hořeňovského koupil Rudolfův otec pozemek na Skřivánku a v roce 1932 zde postavil vilku, kterou rodina Krausova obývá dodnes. Rudolf absolvoval základní školu na Skřivánku a po dvou letech obchodní školy se přihlásil o místo v nemocenské pokladně. Uchazeč tahdy pracoval dva měsíce zadarmo a teprve, když se osvědčil, byl přijat za mzdu. Cestovatelskou krev svého otce projevoval Rudolf tím, že navazoval přátelství se spoustou lidí. Vstoupil do všech možných spolků, které tehdy v Pardubicích byly k…

V čísle 5-6/2008 jsme vzpomněli 85. výročí narozenin národní umělkyně Jiřiny Petrovické, pardubické rodačky a jediné žijící „čestné občanky“ města Přelouče. U příležitosti 14. ročníku udělování cen Františka Filipovského o nejlepší tvůrčí a herecké výkony v dabingu byla Jiřině Petrovické udělena v nepřítomnosti dne 20. 9. 2008 cena Prezidia herecké asociace za celoživotní mistrovství v dabingu. Příčinou její nepřítomnosti bylo selhání srdce, na které – přes úsilí lékařských odborníků v motolské nemocnici – skonala.

K článku „Pardubického deníku“ dodáváme: Když jsem psal svou disertační práci o F. K. Potěšilovi /obhájena v červnu 2008 na FF Univerzity Hradec Králové před vědeckou radou oboru historie/, zjistil jsem, že na Magistrátu města Pardubic je k dispozici pouze Pamětní kniha města Pardubic 1934–65 /780 s./ Řídící učitel F. K. Potěšil /1864–1935/ byl pověřen vést městskou kroniku dvakrát: poprvé roku 1898, když 27. 1. t. r. přijala městská rada usnesení č. 667 o zlepšení kronikářské práce, podruhé na konci roku 1924 spolu s F. K. Rosůlkem. V prvním případě Potěšil doplnil do tzv. staré pamětnice, tj. do „Memorabilien der Stadt Pardubitz“ Vincence Kablika období let 1890–94 /s. 607 –762/. Pro další zápisy musela být založena kniha nová, jež byla až do léta 2008 fyzicky nezvěstná. Z nálezu M. Mandyse vyplývá, že ji přes období druhé světové…