Zprávy 11-12 / 2016

Úvod: Naše lidské dějiny jsou pouhým zrnkem v přesýpacích hodinách věčnosti. Rozdíly mezi pojmy geologický a historický čas jsou tak obrovské, že pro člověka jsou nepředstavitelné. Dlouhou dobu byly lidské dějiny popisovány jako něco, co je natolik specifické, že je téměř oddělené od ?pozadí? přírody. Teprve francouzská historická škola Annales v meziválečné době (1929) začala ono geologické pozadí lidských dějin zahrnovat do svých studií. Geologické pomalé děje, lidskému oku téměř nepostřehnutelné, se staly kulisou pro naše mnohem rychlejší lidské dějiny.1) Tato drobná práce má srovnat několik názorů na geologický vývoj Pardubicka v dobových publikovaných pramenech. Informace zde uveřejněné nejsou z odborných geologických knih, ale z populárně historických knih, kde kapitoly o geologii výše zmíněného regionu tvořily pouze …

Dům čp.100/12 n. - Kostelní ulice Stojíme před hotelem ?100? v Kostelní ulici, jenž je t.č. v držení majitelů Marka Balouna a Petry Štočkové. Tento rodinný hotel s italskou restaurací a kavárnou nabízí z historické terasy pěkný pohled na valy renesančního zámku Pernštejnů. Podívejme se spolu na historii tohoto starobylého domu ze 16. století. J. Sakař ve svém místopisu z ?Dějin Pardubic I.? uvádí jako prvního majitele roku 1532 Vaňka Kulhánka, jenž ještě t.r. prodal tuto nemovitost za 56 kop míšeňských Matěji Morávkovi, jenž tu bydlel do roku 1540 (tedy přežil zde i velký požár Pardubic roku 1538 zmíněný nedaleko odtud na nápisové desce na kůru chrámu sv.Bartoloměje). V domě žili i dva krejčí (Michal 1544?49 a Tomáš Černý z Pardubiček 1552?54). V 16. století jsou ještě doloženi kožešník Burjan, pasíř Jan a jeho vdova…

hudební historik a okresní hejtman v Pardubicích (1918-1920) Příjmení TROLDA v Pardubicích zapomenuté, i když ve své době mocné, bylo opět vzkříšeno Pardubickým hudebním jarem 2016, jak o tom pěkně na našich stránkách nedávno referoval umělecký šéf souboru "Barocco sempre giovane" Josef Krečmer. 1/ Osobně jsem slyšel příjmení Trolda kdysi v 70. letech minulého století od svého nezapomenutelného přítele p. Vlastimila Vokolka. Dozvěděl jsem se od něj nejen, že šlo o vynikajícího hudebníka, ale i posledního c. a k. hejtmana v Pardubicích. Následující článek je tedy splacením dluhu zajímavé osobnosti. Emilián (někdy uváděný i jako Emil) Trolda se narodil 3. června 1871 v Praze. Maturoval na malostranském gymnáziu a opak jej rodina vyrostlá z katolických konzervativních kořenů vyslala na studia práv na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v…

S Jirkou Pištorou jsme se poznali v 1. třídě obecné školy na Starém městě. On bydlel v ulici U Husova sboru, já o dvě ulice dál. Jeho rodiče byli kultivovaní středoškoláci, sociální demokraté se širokým kulturním rozhledem. Když jsem k nim přišel poprvé, užasle jsem si prohlížel jejich byt. Nábytek docela jiný, než ten doma. Svojí lehkostí, jemnou barevností, jakoby byl v těch pokojích jen lehce přítomný. Líbil se mi a mohu si ho stále s nostalgií vybavit. Určitě pocházel z dílny významného funkcionalistického architekta a byl by dnes ozdobou kterékoli aukce. Pištorovi byla početná rodina. Naproti přes chodbu bydleli prarodiče s rodinou druhé dcery. A to všichni se, jak se mi zdálo, stále přelévali z jednoho bytu do druhého, aby si pro něco přišli, řekli, půjčili, přinesli a jistě se i pohašteřili. Jirka tak pobýval v proudu…

Když v 60. letech 19. století, v době rozvoje společenského života v českých zemích, vznikl v Pardubicích zpěvácký spolek, později nazvaný Pernštýn, nikdo z tehdejších obyvatel osmitisícových Pardubic netušil, že soubor přežije nejen je, ale vydrží mnohdy i neveselé chvíle a my se s ním můžeme potkávat dosud. Mužský sbor přispěl svou aktivitou k obohacení kulturního života v Pardubicích a společně s dalšími zpěváckými sbory už ve svých počátcích provedl i taková díla jako je Mozartovo Requiem. Vystupoval při různých oslavách a společenských událostech. Od 80. let 19. století začal spolupracovat s ženským sborem Ludmila, s kterým si troufl i na operu. S oběma sbory spolupracovali při těchto příležitostech jako hosté členové Národního divadla i jiných profesionálních scén. Výraznými osobnostmi byli i tehdejší sbormistři Čeněk…

Nevím už, který z filozofů řekl, že příroda je kniha, kterou nám dal sám Bůh. Každý bez rozdílu z ní může čerpat vědění i užitek. Kdo pochopí její zákonitosti, dobře udělá, kdo ne, tomu se to dříve či později vymstí. Jako knihu nejvzácnější by ji měl opatrovat, aby i ti další, co sem přijdou, měli z čeho čerpat. Postavím-li si např. dům u řeky, musím počítat s tím, že někdy přijde povodeň a být na to připraven.

Ve dnech 13.?16. června 2016 se uskutečnil již XXIV. Mezinárodní kongres textilních chemiků a koloristů. Co předcházelo tradici organizovat kongresy?Dříve to bývalo setkání v restauraci po práci, které spočívalo ve výměně provozních zkušeností a řešení jiných problémů. V textilním městě Dvůr Králové n. L., kde bylo velké množství bareven i tiskáren, byla restaurace v Německém domě. Tato budova dodnes stojí a je v ní ředitelství podniku JUTA. Tady v tomto domě v roce 1908 založili koloristé "SPOLEK textilních chemiků a koloristů." O členství ve spolku byl mezi textilními odborníky zájem. Před I. světovou válkou spolek registroval 600 členů. Po válce sice počet členů poklesl, ale jakmile se začaly organizovat kongresy, zase počet členů spolku vzrůstal. Po válce v Evropě vznikly nové státy. Proto se organizace spolku musela…