Zprávy 1-2 / 2001

Dětství uteče tak rychle, den spěchá za dnem a dojmy malých dětí jsou různé. Někdy se zachytí nějaký zážitek, v podstatě bezcenný, ale utkví v mysli a vybaví se při vzpomínkách...

První zpráva o živelné pohromě v obci Chvojenec pochází z roku 1701 (18. 6.), kdy blesk zapálil stavení Josefa Skutila.

Při shledávání materiálu k historii dětského oddělení jsem se spojila s posledním zástupcem primáře MUDr. J. Zimáka - MUDr. Samuelem Kolmanem. Žije dlouhá léta mimo naši republiku, jelikož ho k tomu okolnosti donutily. Při našem nástupu na dětské oddělení v r. 1956 byl kolegou, který se nám nejvíce věnoval, a předal nám nejvíce svých zkušeností. Myslím, že vylíčení jeho osudu, k jehož uveřejnění mi dal svolení - stojí za přečtení.

Karl Hermann Frank, původně knihkupec v Karlových Varech, od roku 1933 vůdčí činitel Henleinovy Sudetoněmecké strany1), v období 1935?38 poslanec v československé sněmovně, za německé okupace vedle říšského protektora druhý nejvyšší nacistický pohlavár v tehdejším ?Protektorátu Čechy a Morava?2) (v období 1939?43 státní sekretář, 1943?45 říšský státní ministr a generál policie, SS-Obergruppenführer)3), lidská zrůda, mající prsty ve vyhlazení Lidic a dalších podobných svinstvech, která tu nacisté za okupace v letech 1939-45 napáchali, stanul po válce před soudem národa. Neušel zaslouženému trestu - 22. května 1946 mu kat navlékl kolem krku oprátku.

Životní osud této ženy není bohužel příliš známý. Narozená 15. května 1907, původem z pekařské rodiny, se provdala za technického úředníka při Ředitelství státních drah v Hradci Králové ing. Aloise Nováka a stala se matkou dvou dcer: Marie a Ludmily. Osudy její i celé rodiny změnil únor 1948: Její manžel, předseda KV ČSL v Pardubicích, se hned po únoru zúčastnil politických porad s ing. Janem Žemlou, profesorem mlynářské školy, před jeho útěkem do Německa1) a paní Božena byla přítomna od srpna t.r. některým schůzkám. 6. února 1949 pak byla zatčena.

Před nedávnem jsme si připomněli 100. výročí narození velké osobnosti pardubického kulturního života, JUDr. Karla Krpaty. Vracíme se k této události rozhovorem s jeho neteří, jedinou v Pardubicích žijící příbuznou, členkou KPP paní Hanou Krpatovou - Kopeckou.

Tento článek jsem psal s úmyslem seznámit čtenáře Zpráv KPP s tajemným textem na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého na Bělobranském náměstí v Pardubicích. Přesné znění textu včetně zachování řádkování je v Příloze I. O jeho interpretaci se pokusila přede mnou publikační cestou pouze paní Marie Chudá.1) První část článku, ve které se snažím přiblížit pohnutou historii Pardubic za II. slezské války, je pouze jakýmsi prologem psaným se snahou seznámit čtenáře s okolnostmi a dobou vzniku zápisu.

Císař Leopold I. (1657 - 1705) byl druhým nejdéle panujícím panovníkem v rakouské říši a bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších habsburských panovníků. Byl původně určen k stavu duchovnímu, ale když jeho starší bratr Ferdinand IV., který byl za života svého otce Ferdinanda III. zvolen římským císařem a korunován na českého krále, v r. 1654 zemřel, ujal se po smrti svého otce panování v rakouských zemích. Na českého krále byl Leopold korunován již v r. 1656, římským císařem byl zvolen v roce 1658.

K zakladatelům české kastelologie a historické topografie náležel František Alexander Heber (1815-1849), autor prvního souborného díla o českých hradech, zámcích a tvrzích1). Význam tohoto badatele pro rozvoj českého nejen kastelologického, ale i topografického a historického bádání byl dlouho nedoceněn. K tomu přispělo několik fakt. Především Heber nebyl profesionálním historikem s historickým školením, ale amatérem se základním vzděláním, kterého teprve neobyčejný zájem o české hrady, zámky a tvrze přivedl k zvládnutí češtiny (národností byl Němec) a latiny a takových paleografických znalostí, které mu umožnily studium historických pramenů v různých archivech. Studoval i desky zemské, či knihy konfirmační a erekční. Výsledky studia pramenů dovedl fundovaně využít k poznání historie jednotlivých středověkých šlechtických sídel.…

Park Na Vinici vznikl jako součást ?zeleného? pásu parků na pravém břehu Chrudimky již koncem minulého století, tj. zhruba kolem roku 1890. Tento pás začínal na soutoku Labe a Chrudimky v místech nynějších mlýnů, pokračoval Bubeníkovými sady, Matičním jezerem a končil právě parkem Na vinici. Za základ parků sloužily lužní porosty, lemující pravý břeh Chrudimky a její slepá ramena. Ta jsou základem jezírek v parku a Matičního jezera. Do původních lužních porostů byly postupně v rámci úprav a údržby parku vneseny nové introdukované druhy, které daly území parkový ráz a zvětšily sortiment dřevin.