Zprávy 1-2 / 2023

Jaroslav Hrabák, významný ceský geograf, se narodil 13. kvetna 1905 v Místku na Morave. Jako profesor pusobil v letech 1930–39 v Pardubicích na gymnáziu, kde vyucoval dejepis a zemepis. Jeho žáky napr. byli pozdejší letec RAF Alois Volek z Opatovic n. L. a Doc. Jan Iserle, známý pardubický lékar a cestný obcan Pardubic. Dr. Hrabák byl vynikajícím znalcem map a napsal odbornou publikaci o magnetických mereních. Od roku 1937 vyucoval jako externista i na reformním gymnáziu Spolku pro individuální výchovu v Praze-Dejvicích. Byl zaníceným skautem, tuto cinnost zacala vyvíjet v Trebíci a v Pardubicích v ní rád pokracoval. Podle vzpomínky pana Doc. Iserleho organizoval tábor nedaleko hradu Lichnice. O jeho živote v období druhé svetové války zatím nic nevíme. Po válce pusobil jako reditel gymnázia v Litomericích, politicky se…

Již málokdo v Pardubicích si vybavuje osobu bývalého pardubického novináre, dramatika a spisovatele. Ve „Slovníku spisovatelu Pardubicka“ M. Zlatohlávkové (vyd. Krajská knihovna Pardubice, 2004) má celostránkové heslo (s. 34), jež mj. pripomíná, že se narodil roku 1911 v Rynholci u Slaného, roku 1929 maturoval na reálce v Pardubicích a o 10 let pozdeji vystudoval fakultu zemedelského inženýrství na CVUT v Praze. Za nacistické okupace pracoval jako poštovní úredník v Pardubicích a aktivne se úcastnil hlavne divadelního a kulturního života ve meste. Již pred válkou absolvoval první literární pokusy a napsal nekolik divadelních her pro deti a mládež. V jeho protektorátním období je bohužel jeho ponekud záhadná role v protinacistickém odboji, kterou poprvé zmínil doc. PhDr. Martin Kucera, Csc., editor „Pametí novináre“ dr.…

Nenápadnou zprávou z brezna roku 1941 publikovanou v exilovém vojenském deníku „Naše noviny“ bych chtela pripomenout válecného hrdinu – príslušníka výsadku Silver A. Pozorným ctenárum úvodní state publikace AB–Zet „Alfréd Bartoš a jeho zápisník“ neušlo sdelení, že jako školák v Sezemicích mel proslov o T. G. M. dne 7. brezna 1930. O pet let pozdeji na slavnostní akademii v Mestském divadle v Pardubicích usporádané u príležitosti oslav prezidentových narozenin byl A. Bartoš opet recníkem, tentokrát za studenty zdejší reálky. Nebude proto až tak prekvapivé, že se Alfréd Bartoš zapojil do prípravy divadelního predstavení a ujal se ve hre MUDr. Františka Langra „Jízdní hlídka“ jedné z menších rolí. To byl již ve Velké Británii jako príslušník cs. exilového vojska. Je také velmi pravdepodobné, že mezi diváky „bohatýrské to básne z…

Úvod více než osobní: Otvírám knihu svého detství. Je velká a huste popsaná nevšedními dobrodružstvími mého dospívání. Jedna z kapitol se jmenuje entomologie – cili veda o hmyzu, jeho sberu, urcování, preparaci a vytvárení sbírek. „Entomologické období“ trvalo pouhé tri roky, ale dodnes na nej vzpomínám jako na neco, co predcházelo mému pozdejšímu sberu zkamenelin (viz muj clánek ve ZKPP), dále minerálu a hornin a konecne až konchyologie – vedy o schránkách mekkýšu (plžu, mlžu a hlavonožcu).

V klubovém casopise Ceské genealogické a heraldické spolecnosti byly publikovány pameti málo známého ceského chemika Otokara Rosama (1862–1943). Poslední etapu svého pracovního života strávil tento chemik v Pardubicích. Zde zarizoval vybudování a rozbeh výroby významných a dodnes proslulých chemických továren. Z jeho pametí vyjímáme tu cást vzpomínek, která se týká našeho mesta. Rosam vystudoval obor technické chemie na pražské Technice. Všechny státní zkoušky složil s vyznamenáním. Po studiích ho jeho profesor Josef A. Preis prijal jako svého asistenta. Do prvního zamestnání nastoupil Rosam u firmy Hartman a Lucke v Mülheimu nad Rýnem na míste chemika. Poté ho prijal pražský podnikatel Brdlík, který koupil vhodné pozemky v Kralupech. Rosam zde vedl stavbu a rozbeh továrny na destilaci dehtu. V Kralupech se v roce 1896 oženil s…

Byl konec první svetové války a 6. prosince 1918 se ve Zdislavicích u Vlašimi behem hostování kouzelníka Kellnera v obytné maringotce narodil jako sedmé díte Josef Zdenek. Detství, které prožil ve velmi skromných pomerech, nemel vubec jednoduché. S rodinou žili jako kocovní umelci bez stabilního zázemí. Když byl ješte malý, opustil je otec. Rodinný podnik prevzali starší bratri Hynek a Jan, kterí se naucili kouzelnickému umení od otce a to, co se naucili, pak predali svým mladším sourozencum. Uživit tolik detí a maminku jedním kouzelným divadlem nebylo vubec jednoduché. I presto, že vyrustali bez otce, celý život o nem s úctou a láskou mluvili. Zdenek si osvojil hru na nekolik hudebních nástroju. Protože nemeli mnoho penez, byli nuceni si spoustu vecí vyrobit svépomocí – malovali si reklamní poutace, vyrábeli a zdobili…

Z pardubické kroniky Pri dostatku prirozených i umelých vodních toku (Chrudimka, Halda, Strúha mestská) patrily mlýny k nejvýraznejšímu výrobnímu odvetví v Pardubicích.

Projekt nemeckého umelce Guntera Demniga pripomíná od roku 1992 v ruzných evropských lokalitách památku lidí, kterí v dusledku pronásledování nacistickým režimem pro svuj puvod, rasu nebo presvedcení byli nuceni opustit své domovy, pricemž mnozí z nich se do nich již nikdy nevrátili. V prevážné vetšine prípadu se jednalo o Židy, ale kameny jsou urceny také dalším perzekvovaným skupinám obyvatelstva. Každý kámen je venován jednomu cloveku, každý kámen pripomíná jeden lidský osud. S malými dlažebními kostkami s mosazným povrchem se od roku 2020 mužeme setkávat také v Pardubicích. V zárí pribylo do pardubické dlažby osm nových Stolpersteinu a celkem jich tak máme ve meste již tricet, a to na devíti ruzných adresách.

4. zárí 1990 vstoupil v platnost zákon o obcích, podle jehož jednoho paragrafu1 získaly obce nezastupitelné právo volby vlastních symbolu, tedy znaku a praporu (vlajky). Toto právo bylo použito i do nového zákona o obcích o deset let pozdeji. 2 Zájem obcí ze zacátku nebyl príliš velký, první obecní znak na našem okresu získaly až v roce 1995 Svincany na Preloucsku (vedome opomíjím znak Starých Ždánic – ty se jím mohou chlubit už od roku 1915 a jsou zrejme jedinou obcí v celém bývalém Rakousku-Uhersku, které byl obecní znak udelen). Poté se žádosti o schválení nových obecních symbolu prece jen zacaly objevovat a v soucasnosti má ze 112 obcí a mest okresu Pardubice již 106 vlastní znak a vlajku. O obecních symbolech prijatých do roku 2012 informovaly Zprávy KPP v rocnících XLVII až XLIX. Tem dalším se venují následující rádky.

Dnes hovoríme s význacnou osobností pardubického kulturního dení p. Mgr. Jirím Kuchválkem, profesorem na Pardubické konzervatori a dirigentem Pardubického komorního orchestru.