Zprávy 3-4 / 2018

Tento rodák z nedaleké Býště byl námětem dopisnice s přitištěnou známkou v roce 1989. Kupodivu editorem byla poštovní správa SSSR. Připomněla tak 150 výročí narození tohoto významného hudebníka, který působil v Petrohradě. Jsou tam stručné údaje, které v překladu znějí:

Na listopadovou schůzi si členové pražské pobočky spolu s Klubem rodáků a přátel Přelouče pozvali profesionála přes parašutismus, mistra tohoto sportu a šampiona naší země ? pana Jana Klapku ? syna populárního českého herce Dalimila Klapky. Parašutismus je totiž dalším druhem sportu, kde má Pardubicko a Přelouč své mistry. Je tak dalším kamínkem do mozaiky hesla, že Pardubice jsou městem sportu.

Jitka Brandová, dlouholetá aktivní členka KPP, zemřela po dlouhé nemoci 14.11.2017. Narodila se 2.4.1924 v Praze jako Soudková. Provdala se do Pardubic, kde pracovala jako ekonomka v n. p. ŘEMPO Pardubice. Její spolupracovnice Marie Chudá ji roku 1979 získala do KPP, kde se iniciativně zapojila do jeho činnosti. Na členské schůzi roku 1991 byla zvolena do výboru KPP jako zapisovatelka. Tehdy jako pravidelná účastnice turistických vycházek klubu i jejich častá průvodkyně současně převzala funkci vedoucího turistického odboru KPP po prof. Marcelu Macháčkovi, který se té funkce pro nemoc vzdal. Obětavě organizovala jeho činnost. Byla velmi aktivní, každoročně připravovala plány na 51 turistických vycházek a jedno týdenní soustředění.

V průběhu dostihového odpoledne, jehož vrcholem byl 127. ročník Velké pardubické, byla slavnostně pokřtěna nová kniha uznávaného historika tohoto dostihu, pana Miloslava Nehyby. Knihu, která nese název ? Dostih s Taxisovým příkopem?, s podtitulem ?Proměny Velké pardubické?, vydalo nakladatelství Helios Jiřího Razskazova.

Na úvod si dovoluji pro jistě jen malou část čtenářů Zpráv KPP o vysvětlení a vložení textu z Všeobecné encyklopedie vydané Diderotem v roce 1997: Limnigraf ? zařízení k měření výšky hladiny vody na vodních tocích, nádržích a jezerech. A jak jsem se k tomuto tématu dostal? Při letošní turistické návštěvě povodí řeky Bečvy, v Hranicích na Moravě a v Teplicích nad Bečvou. Bylo i po jarním zvednutí hladiny řeky Bečvy. Viděl jsem na navigaci řeky zděný domek a na něm ceduli s přiloženým textem a o kus dál proti proudu jejich limnigraf. Jistě funkční, na rozdíl od toho našeho pardubického.

Po Blériotově přeletu úžiny La Manche v červenci 1909 i v českých zemích prudce vzrostl zájem o letectví, avšak finanční požadavky hrstky francouzských aviatiků a Louise Blériota zvláště byly tak vysoké, že uspořádání jejich veřejných letových ukázek v českých a moravských městech (z nichž snad žádné tehdy nemělo více než nějakých čtyřicet až padesát tisíc obyvatel a ani královské hlavní město Praha nepřesáhlo asi 350 tisíc hlav) nebylo možné. Přitom zvědavců, kteří by rádi spatřili ?nejnovější lidský vynález?, letící letadlo řízené lidskou rukou, a byli ochotni zaplatit vstupné, bylo dost a dost. Finanční požadavky poněkud poklesly s příchodem nových pilotů, avšak leckdy se ukázalo (jako v případě francouzského pilota Gauberta v Praze v lednu 1910), že ne vždy jsou mistry svého oboru.

Pokračujme v našem seriálu pomyslným ?výletem? na stránkách prvorepublikových regionálních novin a sledujme reklamu, která měla vzbudit v zákazníkovi dojem, že díky náhodě padlo jeho oko na nejlepší z možných výrobků svého druhu. Některé z reklam vynaložily nemalého důvtipu, ať textového či obrazového, aby v zákazníkovi skutečně dojem prvotřídnosti a výlučnosti vzbudily. Reklama z 30. let byla skutečným bojem o zákazníka a prostředkem k přežití v době, která novým pokusům o podnikání příliš nepřála, a nejen to, měla silně prověřit v nelítostném konkurenčním boji firmy již existující a zaběhnuté. Reklama, nazveme ji podobně jako z minulých čísel, nabubřelá, vytvářela ?okno? podnikání, jakousi ?výkladní skříň? nápadů a apelů, které měly jedno společné heslo: Jestliže si mně všimnou, vyhrál jsem!

Kroužek několika žen (založený roku 1870) otevřel 17.října t. r. opatrovnu umístěnou v ulici Na Hrádku v domě čp.165 st. Později byla přemístěna ?do chalupy? truhláře Bednaříka na Žižkově náměstí (dn. Smetanovo) čp.50 st.). 31.října převzalo opatrovnu do své správy město Pardubice a zakoupilo pro ni domek v Karlově ulici (ve dnes zbourané Karlovině). Město počítalo ve svém rozpočtu na rok 1885 s 1 tis. zlatých na stavbu nové opatrovny. Záložna věnovala 3 tisíce zlatých. V tomto roce byla opatrovna také postavena. Na Východočeské výstavě (1903) zakoupil výbor opatrovny přenosný rozkládací pavilon a umístil jej na dnes zrušeném hřbitově u chrámu sv. Jana Křtitele (dnešní park u pomníku bratranců Veverkových). Provoz zde byl zahájen až roku 1906 (proč tak pozdě? ? pozn. aut.). 1.4.1904 byla otevřena pobočka opatrovny U Kostelíčka, bohužel…

In: Východočeský republikán č.47, 14.11.1922, s.2-3 Prof. J.Sakař: List kroniky Udržalova rodu.

Vystoupíte-li do 3.patra bývalé Machoňovy budovy Ředitelství pošt a telegrafů (dnes společné budovy Krajského úřadu a Magistrátu města), ocitnete se na chodbě, kde za protektorátu sídlilo pardubické gestapo, t. zv. Aussendienststelle Pardubitz. Na podestě schodiště mezi 2. a 3. poschodím je umístěna kromě pamětní desky F.Hladěny, oběti heydrichiády, ještě jedna pamětní deska a vedle ní odkrytý kus zdi, na němž se podepsala salva z gestapáckého kulometu. Deska připomíná jméno četnického poručíka (posmrtně povýšeného na nadporučíka) Josefa Trnky, jenž sem přišel 8.května 1945 ve funkci vyjednavače delegace revolučního ONV (Okresního národního výboru) o převzetí moci, v tomto případě kanceláří gestapa. Byl doprovázen svým přednostou Okresní správy politické v Pardubicích JUDr. PhDr. Ludvíkem Novotným (1903-1963) a předsedou policejní komise…