Zprávy 3-4 / 2019

Východočeské město Přelouč obtéká od nepaměti na severní straně řeka Labe. Chce-li našinec vyjet či vyjít z města severním směrem k Hradci Králové, musí překonat labský most. Mosty se zde za více jak pět set let vystřídaly postupně celkem čtyři, jejich umístění se však průběžně měnilo. Pro současné obyvatele města může být překvapivým zjištěním, že některé z nich vycházely z dnešní Hlávkovy ulice. V tomto článku se proto pokusíme shrnout jejich historii.

Ostatky stavitele Bohumíra Jindřicha Dvořáka byly přestěhovány z rohu nové části Městských hřbitovů v Pardubicích do sousedního hrobu vlevo (viz foto). Na původním místě je t. č. hrob rodiny Piklovy (majitelů pohřebního ústavu) a úplně zmizel anděl smrti Asrael, dílo akademického sochaře M. Baše, Dvořákova zetě.

Ve Východočeském republikánu, ročník 1931, č.9 z 27.února t.r. našel p. Miloš Kejzrlík z české abilympijské asociace nekrolog ředitele reálky v Praze-Vršovicích Václava Machoně a jeho smuteční oznámení. Oboje mi dal velmi laskavě k dispozici pro náš časopis, za což mu srdečně děkuji.

První bohoslužba Církve československé (CČS ? od roku 1971 zvané husitská) se konala v Pardubicích 11.března 1921 v kapli pernštejnského zámku. Protože tato ?národní? církev postrádala ve městě svou modlitebnu, dohodla se s arch. Ferdinandem Potůčkem na výstavbě Husova sboru. Stavba začala 17.května 1926, 13.června t.r. sepsal řídící učitel F.K.Potěšil pro radu starších CČS ?Pamětní spis ke kladení základního kamene?, jenž byl uložen do měděné schránky za mramorovou desku před modlitební síní nazvanou po ThDr. Karlu Farském, prvním patriarchovi církve. Základní kámen sboru pochází z Kunětické hory.

Datum: patrně 20.dubna 1910 (toto datum odpovídá středě), číslice 6 patrně znamená údaj hodiny v razítku Poznámka: fotografie je ona údajná ze 16.dubna 1910. Pohlednici patrně Ing. Kašpar posílal, když se jel do Plzně podívat na letadlo Českého aviatického družstva. Do Prahy přijel snad téhož 20.dubna 1910, přes den se pravděpodobně setkal se sportovním redaktorem Kalvou, Heinzem nebo oběma. Pokud jde o cestu do Plzně, její účel nám přibližuje uvedená zpráva Národních listů (kde sportovní rubriku, v níž byla zpráva otištěna, redigoval Vilém Heinz) ze čtvrtka 21.dubna 1910 na straně 4.:

Úvod: Studánka (též vodní svatyně nebo jen krátce svatyně, též světice či svěcenka) je vodní dílo. V zásadě jde o výtok vodního pramene, čili původně vývěr (vyvěračka) podzemní vody na zemský povrch. Ve většině případů (kromě tzv. nedostupných pramenů ? označovaných v NRP žlutou barvou) je pramen upraven k nabírání vody. Studánky vznikaly již v nejstarších dobách, zcela jistě výtoky pramenů upravovali již lidé v pravěku. Ve starověku se věřilo, že takto upravená vodní díla navštěvují éterické bytosti ? nymfy (u Slovanů víly), jako např. v nejslavnější řecké (a vůbec starověké) věštírně v Delfách, kde vytékal pod Apollónovým chrámem posvátný pramen Castilio.

Úvod: V minulých letech vycházely ve ZKPP dva mé seriály, které se vztahovaly ke kriminálním událostem v Pardubicích (Hříšní lidé města Pardubic, Pardubický pitaval v době protektorátní). Nový seriál, který předkládám, je svým způsobem pokračováním, volně navazujícím na předchozí články. Nejedná se však, jak je patrné již z názvu seriálu, jen o kriminální události, které nebyly zařazeny do předchozích seriálů, ale o události a příběhy, které můžeme zařadit do ?přihrádky? zajímavostí a někdy až kuriozit, úsměvných, či naopak smutných. Historie se neskládá jen z velkých událostí a příběhů, životů velkých slavných osobností. Tvoří ji i skromné, nenápadné a ve starém regionálním tisku snadno přehlédnutelné události. Zapadají do historie jako jednotlivé ?střípky? puzzle a dotvářejí tak víceméně obraz každodenních…

Ze Síně slávy české turistiky. Námět k turistickému výletu. Dne 7.4.2018 na výroční konferenci KČT v Praze převzal starosta Heřmanova Městce, kde se K.J.Zákoutcký narodil a téměř celý život působil, z rukou čestného předsedy KČT Ing. J.Havelky diplom, který uvedl K.J.Zákoutckého do Síně slávy české turistiky. Nezůstalo však jen u tohoto aktu. Město Heřmanův Městec se rozhodlo svému rodákovi odhalit pamětní desku. K odhalení došlo 29.9.2018 v rámci podzimních celodenních městských slavností na budově školy, kde tento významný propagátor a organizátor turistiky na Chrudimsku, Pardubicku a v oblasti Železných hor jako pedagog a ředitel školy působil.

1/ Na který okamžik své skvostné hokejové kariéry vzpomínáte nejvíce? Svoji kariéru bych rozdělil do dvou období. Jedno je jako hráč, kdy jsme třikrát vyhráli mistrovství světa v letech 1972, 1976 a 1977 a pak jsme se chystali na čtvrtý titul na mistrovství světa do Prahy, kde nám to ale nevyšlo o jednu spornou branku. Na mistrovství světa v Katovicích v roce 1976 jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem celého mistrovství. Nechtěl bych ani zapomenout na Olympijské hry v Innsbrucku ve stejném roce, kdy jsme byli šest minut od zlaté medaile, ale nakonec jsme prohráli a získali stříbro. Jako asistent trenéra jsme spolu se skvělým týmem vyhráli olympiádu v Naganu v roce 1998 a na to navázali hattrickem z mistrovství světa v letech 1999, 2000 a 2001. Jsem rád, že jsem mohl být v tomto týmu a pracovat s výbornými hráči.

V uvedeném vydání časopisu jsem si se zájmem přečetl dva články, které se týkaly Larischovy vily - Zámečku (Ing. Eduard Beck - "K chystaným stavebním úpravám na Zámečku", Milan Zlinský - "Larischova vila by měla být národní památkou", převzato z MF Dnes ze dne 23. 8. 2018). Velmi mě těší, že projektu revitalizace Larischovy vily - Zámečku je věnována permanentní pozornost ze strany médií, ale i spolků, v tomto případě Klubu přátel Pardubicka