Zprávy 3-4 / 2020

(nar. 1874, Bohuliby č. 14 – zemř. 1948, Praha) Ing. Vendelín Dvořák – úředně oprávněný a přís. kult. technik a civil. geometr v Pardubicích zde působil asi od roku 1909. Kancelář měl na náměstí Čs. legií v Pardubicích. Zde provozoval svoji technickou kancelář podnikatelství vodních staveb. Za první republiky bydlel v Přelouči, v pozoruhodné dřevěné vile. Ta byla postavena přibližně ve 20. letech 20. století a je ukázkou tzv. lidové či tradiční architektury. Ing. Dvořákovi se narodily dvě dcery. Byl budovatelem několika přehrad, majitelem uhelny v Holicích, majitelem továrny na nábytek v Podlesí (dříve Schönwald, dnes u Bartošovic v Orlických horách) a také majitelem Schönwaldského mlýna. V Holicích byly dvě cihelny. Cihelna, která se nacházela ve Starých Holicích, byla založena v roce 1886 a patřila Ing. Vendelínu Dvořákovi. Ten ji…

Druhý díl knihy o Slovanech se ve 2. kapitole bude věnovat místním podnikatelům a živnostníkům. Mezi ně patřili i stavitelé a architekti, kteří byli budˇ místní anebo se velkou měrou svými stavebními počiny zapsali do stavebního rozvoje původních částí Slovan, tedy Familie a Studánky. Mezi ně patřili například stavitelé Jaroslav Krupař, Václav Kašpar st., a následně jeho synové Emil a Karel Kašparovi (firma V. Kašpara synové) nevyjímaje ani Antonína Manycha, zetě Václava Kašpara st. Pojďme si tedy připomenout jejich osudy a osudy jejich rodin ve zkrácené verzi upravené přímo pro Zprávy KPP.

Doznívalo v nás ještě nadšení a radost ze svobody po porážce německého nacismu… Netušili jsme, že to, co přijde, bude ještě horší, protože půjde o boj Čechů s Čechy. Přesto kolem nás vznikaly situace, jež mohly varovat i nás, nezkušené školáky. Pocházela jsem z podnikatelské rodiny. Můj otec měl snahu v úrodném kraji vybudovat potravinářský průmysl. Začal v období krize roku 1930. Šlo to pomalu, začal s výrobou polévkového koření a s kostkami hrachové polévky v objektu, kde se dříve vyráběl ohýbaný nábytek. V roce 1940 mu ho Němci zabrali, že to není potřebné pro válečnou dobu a předělali to na výrobu součástek na obnovu aut a tanků, což potřebovali pro přeloučskou Zbrojovku. Po válce opět otec firmu obnovil, ale v roce 1948 pochopil, že to nepůjde. Nabídl podnik potravinářskému průmyslu, byl přijat – on i syn – za zaměstnance smlouvou…

Dne 15.ledna 1942 v noci se podařilo radiotelegrafistovi skupiny Jiřímu Potůčkovi-Tolarovi po několika marných nočních pokusech, prováděných asi od 7.ledna 1942, navázat oboustranné spojení mezi skupinou SILVER A a Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) ve Velké Britanii. K vzájemnému spojení byla skupinou Silver A použita agenturní spojovací souprava s krycím názvem LIBUŠE, dopravená z Anglie letecky jako výbava skupiny Silver A v noci na 29.prosinec 1941. Skupina SILVER A ve složení velitel Alfred Bartoš, rotmistr Josef Valčík a svobodník-radiotelegrafista Jiří Potůček byla vysazena mezi Poděbrady a Městcem Králové u vesnic Ostrov-Senice–Podmoky, s navigační chybou asi 40 km od plánovaného místa seskoku.

Jak ovlivnil Vaši hudební dráhu Váš dědeček, skladatel a dlouholetý chrudimský regenschori Karel Židek (1912-2004)? Vyrůstal jsem v nesmírně inspirativním rodinném hudebním prostředí, kde každý hrál na nějaký hudební nástroj a působil hudebně - pedagogicky. Dědeček mne již od mých 4 let brával do kostelů k varhanám při mších sv., v sedmé třídě ZŠ jsem také zpíval pod jeho vedením v chrámovém sboru, začal se od něj učit na varhany a postupně jsem tuto starobylou a krásnou profesi přebíral… Můj otec, rovněž skladatel a flétnista Petr Židek (*1942) byl dlouholetým ředitelem ZUŠ v Chrasti u Chrudimi, kde jsem se od šesti let vzdělával nejprve ve hře na housle, později na violu a klavír… Právě otcův pedagogický akcent směrem ke komorní, souborové a orchestrální hře mne rovněž velmi formoval. Později jsem na této ZUŠ, která…