Zprávy 3-4 / 1997

V posledních letech roste zájem o genealogické bádání a lidé se často zajímají nejen, kdo byli jejich předkové, ale také, jak žili a v jakých podmínkách žili. Východní Čechy mají pro genealogické bádání dobré podmínky, neboť ve Státním oblastním archivu v Zámrsku jsou uloženy vrchnostenské archivy sahající někdy až do 16. století, jako například archiv pardubického panství, které se v rozsahu, v jakém je před 400 lety založil Vilém z Pernštejna, udrželo až do minulého století. Východní Čechy zaujímaly často významnou úlohu v běhu událostí a přes všechny peripetie si zachovaly osobitý český charakter. Rozhodující vliv na to mělo poddanské obyvatelstvo tvořící zdrcující většinu obyvatelstva. V jakých podmínkách žilo.

Druhá slezská válka, zvaná také druhá válka o rakouské dědictví, neblaze se dotkla i našeho kraje a celý kraj poznamenala nesmírným utrpením a bídou. Avšak nejdříve, co tomu předcházelo.

O tom, že Sezemice byly v minulém století městečkem pokrokovým a vlasteneckým, lze snést řadu dokladů, většinou ovšem roztroušených a zasutých v archivních fondech či v materiálech jiných. Zcela náhodou se mi dostal do rukou opis článku otištěného 22. prosince 1848 v časopise POLABSKÝ SLOVAN jehož autorem je bezesporu J. V. Pelikán 2). Jeho obsah stojí za ocitování v původní podobě, protože tento článek nejenže potvrzuje úvodní tvrzení, ale zároveň podává obraz společenské zábavy na konci první poloviny minulého století.

Podobných návštěv v pardubickém muzeu (zachycuji pouze období mého druhého působení v muzeu po roce 1950) bylo hodně. Pokusím se dále zmínit alespoň některé z těch, které měly vztah k mým profesím a byly svým způsobem zajímavé i z širšího hlediska. Asi nejpopulárnější osobností v tomto směru, svým jménem známou nejen Pardubákům, ale i všem příznivcům dostihového sportu, byl pan František hrabě Taxis, který navštívil muzeum dvakrát: 13. července 1978 a pak 17. října 1979. Seznámil jsem se s ním zcela náhodně, přímo ve sbírkách. Onoho 13. července r. 1978 jsem procházel exposicí sportu v oddělení historie města (byla tehdy ve sloupovém sále). U vitríny s památkami na Velkou pardubickou stál vysoký, hubený pán, oblečený dosti nedbale. K jeho ošoupaným manšestrákům se jaksi nehodil velice cenný fotografický přístroj. Podíval se na mne a…

Nedávná oslava 100. jubilea ZŠ v Lázních Bohdanči byla příležitostí ke vzpomínce na mnohé významné osobnosti, které se významně zapsaly do análů zdejší školní budovy a zároveň významně přispěly k rozvoji kulturního a společenského života samotného města i regionu. Jednou z těchto významných osobností byl i Antonín Marek, působící na Měšťanské škole v Bohdanči v letech 1896 od jejího založe-ní, až do roku 1918. Antonín Marek se narodil 12. 9. 1856 v Dobrušce (okres Nové Město v Čechách). Roku 1874 absolvoval reálné školy v Hradci Králové a byl tři roky řádným posluchačem inženýrství na c. k. Českém polytechnickém ústavu v Praze. Roku 1878 vykonal zkoušky způsobilosti k vyučování na školách obecných s vyučovacím jazykem českým před zkušební komisí v Hradci Králové. Před stejnou komisí vykonal zároveň zkoušky způsobilosti učitelské pro…

Pod tímto názvem vzpomíná ing. Karel Petráň st. v. „Oběžníku pardubického sokolstva" (Sokol Pardubice I, II - Skřivánek, III - Pardubicky) z 15. října 1946 na bratra Stanislava Lipčíka. „V roce 1903 přišel do Pardubic mladý doktor práv, advokátní koncipient, rodák z moravské Hané, dr. Stanislav Lipčík. Muž bystrý, vzdělaný, pokrokových zásad, odchovanec a stoupenec prof. dr. T. G. Masaryka jest již 12. prosince 1903 přijat za člena pardubické sokolské jednoty. V příštím roce, za starostenství bratra Emana Krause, se zapojuje do vzdělavatelské práce, které bylo tak zapotřebí v rostoucí jednotě, tak začíná bohatá, sokolská vzdělavatelská přednášková činnost br. dr. S. Lipčíka v pardubickém okrsku a po zvolení do funkce předsedy vzdělávacího sboru Východočeské sokolské župy se rozšiřuje na celý kraj. Z této doby jest pro Pardubice…

Od poloviny dvacátých let byly o začátcích létání v Pardubicích napsány početné desítky pojednání a na první pohled by se zdálo, že vše podstatné je již známo. Při bližším pohledu na dosavadní publikace však zjistíme, že většina z nich je věnována ing. Janu Kašparovi, mnohem méně Eugenu Či hákovi a jen ojediněle se objevily publikace věnované ostatním tématům ze začátku létání v Pardubicích. Přitom i o ing. J. Kašparovi můžeme říci tolik, že je sice povšechně zpracována jeho letecká činnost, o ostatních úsecích jeho života však víme málo, a nepochybně méně, než lze i z útržkovitých informací archivů, knihoven a tisku zjistit. Snad nejméně je známo o jeho životě v létech 1919 až 1927, kdy se zpravidla konstatuje, že po jistou dobu pracoval na Ministerstvu veřejných prací (dosud však spolehlivě nevím, kdy na ministerstvo nastoupil a kdy…

V neděli dne 10. října 1926 se konala v Pardubicích ustavující valná hromada Masarykovy letecké ligy. Na nedělní odpoledne byly na žádost M.L.L. stanoveny pokusné lety i s obecenstvem. Hodně Pardubákú zúčastnilo se I produkce jako diváci. Do Pardubic byl vyslán letoun - dvojplošník - leteckého pluku č. 1 z Prahy s posádkou pilotem četařem Fr. Fiedlerem a pozorovatelem poručíkem Ludvíkem Pavlovským. Propagační lety se konaly na vojenském cvičišti jako provizorním letišti na Skřivánku za karanténou. Obecenstvo mohlo letům přihlížet z prostoru západně od dnešní staré školy na Skřivánku. Můj otec vzal nás syny, Karla devítiletého a mě pětiletého a kamaráda mého bratra Radka Lautnera na procházku na Skřivánek, kde měl otec stavební ohradu. Mamince však neřekl, že se půjdeme podívat i na propagační lety. Maminka by asi nesouhlasila. A tak…