Zprávy 5-6 / 2017

Vážený pane primátore, milá paní doktorko Perrová, vážený mistře Bálku, milá paní Bálková, vážený pane kolego Svitáku, dámy a pánové! Píše se leden nového roku 2017 a město Pardubice splácí konečně svůj dluh velkému rodáku a svému čestnému občanu ? panu ing. Janu Kašparovi, prvnímu českému aviatikovi. Dovolte mi, abych jako předseda Společnosti Jana Kašpara nad tím vyjádřil svou velikou radost a uspokojení. Je tedy na místě poděkovat: - městu Pardubice v čele s jeho p. primátorem a zastupitelstvu města za jeho správné rozhodnutí a finanční dotaci uměleckého díla, - Akademickému sochaři Mistru Františku Bálkovi a jeho paní za vytvoření krásné kontaktní sochy, - městskému zastupiteli Ing. Miroslavu Rubešovi za soustavnou propagaci myšlenky a finanční dar, - všem sponzorům za jejich finanční příspěvky do sbírky pořádané…

Bronzová socha Jana Kašpara byla instalována v centru Pardubic 28.prosince 2016 a slavnostně přivítána mezi námi 16.ledna 2017. Vztyčení této sochy na třídě Míru považuji svým způsobem za historickou událost. Tento dluh vůči průkopníkovi českého letectví jsme ale splatili až skoro 90 let po jeho smrti. Cesta k této soše byla komplikovaná. V květnu 2011 jsem u příležitosti 100. výročí nejslavnějšího Kašparova letu z Pardubic do Prahy navrhl na zasedání Zastupitelstva města Pardubic postavit důstojnou sochu prvního českého letce na místě jeho rodného domu, dnes již neexistujícího hotelu Veselka, na jehož dvoře Jan Kašpar také začínal s konstrukcí letadel. Záměr postavit sochu slavného letce byl provázen různými zvraty. Teprve 31.března 2016 jsem mohl předložit na zasedání zastupitelstva města definitivní návrh usnesení na vytvoření…

V minulém příspěvku jsem psal o tom, jaký mají vztah Pardubice a duby. Tentokrát budu vyprávět o lípách. Jestliže dub byl našimi předky chápán jako symbol síly a mužnosti, tak lípa zastupuje ženský protipól. Mladá je často srovnávána s dívkou. Dospělá je už jako matka, která dá svým dětem vše, co potřebují k životu. Ochrání je blahodárným stínem před žhnoucím sluncem. Její květy dávají velké množství nektaru včelám, které se jím nejen nakrmí, ale ještě ho dost nanosí do úlů na jeden z nejlepších medů. Když si květy, ještě ne zcela rozkvetlé, nasušíme, můžeme z nich pak popíjet léčivý čaj během celého roku. Dá se pít běžně, nejen když jsme nemocní. Dělá dobře na duši a harmonizuje činnost našich orgánů. Staří Slované lípu zasvětili bohyni krásy a lásky ? Ladě. Někdy se jí také říkalo strom milenců nebo také svaté dřevo, protože její dřevo…

Málokterý spolek našeho typu se může pochlubit tím, že má centrálu v Pardubicích a pobočku v Praze. Všichni znáte naši klubovou místnost ve Spolkovém domě, kde máme svoje sídlo. Ale možná někteří z Vás nevědí, že máme svoji pobočku v Praze. Po delší odmlce zahájila svoji činnost v roce 2008. Pobočku vede ing. Pavel Kraus společně se čtyřčlenným výborem a má kolem 40 členů. Jejich činnost je velmi zajímavá a prospěšná, sdružuje totiž pardubické rodáky, kteří nyní žijí v Praze a udržuje tím jejich vztah k rodnému městu. Z jejich výroční schůze za rok 2016 vyjímáme: Naše pražská pobočka se dne 26. ledna sešla na své už 59.schůzi. V úvodu si připomněla památku svého člena, Ing. Mirko Janečka, který dne 9. ledna tohoto roku zemřel. Ve znamení úcty k jeho celoživotní práci se jednomyslně usnesla jmenovat jej in memoriam čestným členem…

?Nastal zmatek všeobecný. Vozy s rozličným nákladem, s rodinami, množství prchajících cizinců, lidé ženoucí krávy, kozy a jiný dobytek, muži, ženy, děti, všecko v jedné směsici hledá spásy v útěku. Ulice a polní cesty nestačí návalu prchajícího lidu.? 1/ Takto popsala davy uprchlíků Pamětní kniha královského komorního města Přelouče. Podobná líčení najdeme i v některých vzpomínkových textech Krajem Pernštýnův. Uprchlíci ze severnějších oblastí začali zaplavovat Pardubicko především po prvních vítězstvích pruských zbraní na konci června roku 1866. V mnohých obcích se zdvihla vlna solidarity. Zároveň ale tito uprchlíci (a s nimi první transporty raněných) zvyšovali napětí mezi obyvateli. Přicházeli vysílení, se strachem v očích a znepokojivými zvěstmi o krutostech pruské armády. Rozšířenou se stala fáma, že Prusové nutí mladé muže…

Hlavním pardubickým hřbitovem byl v letech 1507-1883 hřbitov u sv. Jana Křtitele. V letech 1905-13 byl někdejší hřbitov změněn v sady (dnes Bratranců Veverkových). Na novém hřbitově na Skřivánku se začalo pohřbívat roku 1883. Vilém z Pernštejna při stavbě kostela sv. Jana Křtitele na konci Zeleného předměstí roku 1507 nechal současně vytyčit nový hřbitov. Nařídil, aby sem byli pohřbívání všichni křesťané bez ohledu na vyznání, tehdy vzácný důkaz náboženské snášenlivosti. Hřbitov byl v letech 1584, 1788 a 1836 upravován a rozšiřován směrem jižním. Roku 1580 byl obezděn. Naproti kostelu je zvonice v níž byla kostnice. Na hřbitov se vstupovalo branou, nad níž byl nápis Mors janua vitae( Smrt branou k životu). Již 16.11.1784 vyslovila krajská správa požadavek, aby pro hřbitov bylo nalezeno vhodné místo mimo obvod města. Konšelé se…

Jdeme-li po pravé straně bývalé Královské třídy od hlavní křižovatky a mineme drogerii ( v bývalém domě BAŤA), hned za ní nás upoutá dvoupatrový dům s nápisem TIBURIÓN v portále. Toto španělské slovo znamená ZUBR a připomene nám nejen, že jsme v bývalém rezidenčním městě rodu zubří hlavy (Pernštejnů), ale i před špičkovým gastronomickým podnikem, jenž nabízí španělská vína i pokrmy. Dům býval již v 19.století nejdříve zájezdním hostincem ?U zlaté růže? (majitelem byl J.Kudrnáč). Podle některých nepřesných zdrojů se tu roku 1880 zásluhou prof. Gustava Heše sešla porada zástupců pardubických spolků, jež projednávala návrh na založení Spolku pro zřízení divadelního domu v Pardubicích. Tentýž zdroj však uvádí, že se to stalo již v době, když podnik patřil Střebským. Josef V.Střebský, obchodník, jemuž podle J.Sakaře ( Dějiny Pardubic n.L.…