Zprávy 5-6 / 2020

Stojíme u Ohradní zdi t. zv. Nové části Městských hřbitovů v Pardubicích, k níž se dostáváme portálem od krematoria zahnutím doprava (v sousedství se nacházejí hroby MUDr. Jaromíra Kučery, starosty JUDr. Jana Frýby a stavitele Stanislava Manycha). Rodinná hrobka Horákových na sebe upoutává postavou anděla Milosrdné smrti. Nápisová deska vpravo od tohoto anděla připomíná zemského poslance sněmu Království českého JUDr. Vojtěcha Horáka, který podle sdělení Národních listů promluvil „v předvečer Husova dne“ (t. j. 5.7.) roku 1900 před pardubickou radnicí o významu M. Jana, jehož busta byla postavena před Vejrychovou radnicí. Ten večer proběhl lampionový průvod, do jehož čela se postavil starosta JUDr. A. Formánek s městskou radou. Slavnostní řečník JUDr. V. Horák měl 2 syny (dvojčata), narozená 24.dubna 1899 – Vojtěcha ml. a…

K městu Přelouč se vážou dvě pozoruhodné postavy českého reformačního hnutí, jimž je třeba i do budoucnosti věnovat naši pozornost. Ta první – husitský kněz Antoch – je zahalen v jakési mlze vytvořené nedostatkem historických údajů, o něž se lze bezpečně opřít, ačkoliv autoři historických románů či povídek (od A. Jiráska po M. V. Kratochvíla) ho obvykle řadí mezi táborské radikály. O Antochovi (podle prof. P. Vorla Antonínovi) z Přelouče je pouze známo, že jako pomocný kněz (oltářník) získal tuto funkci v chrámu sv. Jakuba při pobočním oltáři světic Markéty a Kateřiny. Z roku 1417 (dva roky po upálení M. Jana Husa) pochází latinský rukopis Kalendáře a breviáře, jenž je dnes uložen v Národní knihovně v pražském Klementinu pod sign. XII F 29. (sbírka rukopisů a starých tisků). Antochův breviář se stal ve 30.letech 20.století předmětem…

Za nacistické okupace existovalo mezi studenty rozsáhlé odbojové hnutí. Zapojeni do něj byli i učitelé. Posilou pro toto hnutí byl v roce 1939 příchod studentů z vojenského gymnázia z M. Třebové. V roce 1940 byly organizovány malé skupiny. Do čela se postavil student Josef Kůžela. Byl členem ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). Jeho nejbližšími spolupracovníky byli Jaroslav Zima, Jiří Šperl 1/, Jan Bureš, Jaroslav Šimáček a další. Většina členů vlastnila zbraně: loveckou pušku, 5 malorážek, 3 kulovnice. Měli spojení na Prahu. Pokyny k akcím vydával J. Kůžela podle rozkazů z ÚVOD v Litomyšli (velitel E. Král), další pokyny šly z Prahy (redaktor Jaroslav Hanka).

Dnes hovoříme s p. Romanem Marčákem, předsedou FK v Pardubicích a vedoucím redaktorem pondělníku Pernštejn Jste předsedou Filmového klubu v Pardubicích. Připomeňte, prosím, stručně jeho historii a cíle. Pardubický Filmový klub patří k nejstarším v České republice. Příští rok vstupuje do své 57. sezony, což znamená, že naši předchůdci zahájili jeho činnost v roce 1963. Tehdy, v době pozvolného uvolňování společenských „šroubů“, včas zachytili signály spontánně vznikajících iniciativ a hledali způsob, jak začít nabízet divákům trochu jiné filmy, než byly ty, které se hrály v běžných kinech. Coby nejpraktičtější se po krátké době ukázala možnost zastřešení Filmového klubu oficiální Městskou správou kin. Počátky našeho klubu jsou neoddělitelně spjaty s osobami Miloše Zahradníka či Miroslava Hanuše a řady dalších, pro něž bylo typické,…