Zprávy 5-6 / 1997

2. Topoly Další charakteristickou dřevinou Polabí je topol černý, který byl vedle dubů součástí porostů lužních lesů v nivě Labe. Topol je rychle rostoucí dřevina, která dosáhne maxima svého vzrůstu poměrně brzy (kolem 80 let věku) a poté začíná odumírat. Na Pardubicku jsou zařazeny mezi památné stromy dva topoly černé: Topol černý na severním břehu starého labského ramene u Hrobic naproti Dřítči. Jedná se o mohutný strom o obvodu 600 cm, který je na vrcholu svého vývoje, (obr. 9.) Topol černý v Pardubicích u starého ramene mezi Labem a sídlištěm Polabiny. Obvod kmene tohoto stromu je 570 cm. Strom je již za svým zenitem a pomalu začíná prosýchat, 3. Lípy (Lípa srdčitá, lípa velkolistá) Lípy nejsou pro lesní porosty Pardubicka charakteristické, třebaže se zde v omezené míře přirozeně vyskytují jako příměs v lužních lesích.…

Asi devětkrát ročně se v Praze schází členové klubu rodáků a přátel města Přelouče. Přednášky se zajímavými lidmi, kteří mají nějaký vztah k Přelouči a okolí, vystřídalo koncem roku tradiční vystoupení smíšeného pěveckého sboru | B. Foerstera. Místostarosta města Přelouče Jan Pultr si spolupráci s pražskými rodáky pochvaluje. „Neznám z našeho kraje podobný klub rodáků, který by se mohl pochlubit alespoň podobnou činností, jakou má náš klub. Činnost klubu náš úřad finančně částečně podporuje tím, že hradíme například sál, kde se rodáci scházejí nebo platíme autobus pro cestu pěveckého sboru do Prahy. Předseda klubu ing. Vladimír Hrubeš je skvělým organizátorem a považujeme jej za našeho velvyslance v Praze. Jeho znalosti prostředí metropole jsme častokrát využili." Člen, slavný herec František Filipovský a jeho vystoupení i účast na…

O Arnoštu z Pardubic byly již ve Zprávách KPP publikovány dva příspěvky a sice: p. Z. A. Cinkaná a p. PhDr. J. Kotyka. Význam Arnošta z Pardubic pro naše město je však tak velký, že je vhodné připomenout výročí jeho narození. V odborné literatuře se často diskutuje, kde a kdy se narodil. Datum, které se častěji v literatuře objevuje, je 25. březen 1297. V tomto článku tedy nebude řeč o tom, co již bylo čtenářům sděleno, ale budou připomenuty jen některé důležité údaje z Arnoštova života. Arnošt pocházel z vladycké rodiny, která se domohla vyššího šlechtického postavení. Otec se jmenoval rovněž Arnošt, matka Adéla. Rodina získala pardubické panství směnou za hrad Vizmburk (nedaleko Úpice). Otec - Arnošt z Hostýne a ze Staré - byl od roku 1335 v královských službách v Kladsku jako purkrabí. Arnošt byl nejstarší ze čtyř synů. Arnošt a…

K této laické úvaze mne přivedl článek o archeologických výzkumech v Pardubickách uveřejněný v mimořádném čísle Zpráv 1995 a výměna názorů v pardubickém tisku v minulém roce. Připomnělo mi to debaty na toto téma s dr. V. Zikmundou, které se týkaly směru cesty a brodu přes Labe. Odvážlivě se domnívám, že dnešní archeologické výzkumy potvrzují mé tehdejší názory. Ty vycházely z praktické znalosti Labe a charakteru terénu kolem Pardubic. Uznávám, že neodborně aplikuji současný stav na podmínky v minulosti, ať mi to odbornicí prominou. Místo dnešních Pardubic, historického jádra, bažinaté, zamořené komáry a snad i malárií, která se prý v Polabí vyskytovala až do minulého století, nebylo vhodné k osídlení. Chrudimka rozvětvující se do několika nestálých ramen i zákruty Labe často měnící svůj tok jen zhoršovaly tyto nepříznivé podmínky.…

Uprostřed Yorkshirského hrabství. v centrální Anglii, tam, kde je starobylé město York a fotbalovým fanouškům libě znějící města Leeds, Manchester a Sheffield, tak tam někde uprostřed mezi nimi leží i Doncaster, trošku zastrčený a zdánlivě méně významný. Přesto tu žije na 300 tisíc obyvatel a jméno města zná v Anglii kdekdo. Doncaster byl odedávna prosperujícím obchodním městem na hlavní cestě z Londýna na sever. Kolem roku 1720 ho navštívil spisovatel Daniel Defoe a poznamenal, že je to noblesní, velké průmyslové město, zaměřené na vinařství a plné skvělých hospod. Ve skutečnosti zdejší vinařský průmysl nebyl tak velký, jak si Defoe představoval a koncem století dokonce vymizel. Ale s těmi hospodami měl pravdu, protože Doncaster byl patřičně vybavený pro cestující jak občerstvením, tak ubytováním. Hodně lidí tu vždy bylo zaměstnáno u…

II. část Pokusem o řešení problému robot byla tak zvaná Raabova reforma. Vedly k tomu nejem opakující se selské bouře, ale i poznání, že hospodářství založené na robotní práci je málo efektivní. Dvorní rada František Raab, pozdější ředitel komorních a bývalých jezuitských statků, navrhl rozdělit poddaným půdu, kterou vrchnosti přímo obhospodařovaly. Protože poddaní neměli prostředky na zaplacení této půdy, navrhoval dát půdu do dědičného nájmu s tím, že poddaní budou vrchnosti platit nájem za roboty a naturální dávky musí poddaní zaplatit náhradu v penězích. Raabova reforma byla zkoušena na dvou komorních panstvích a na bývalých panstvích jezuitských. Vrchnosti však neměly k Raabově reformě důvěru. Bylo proto ponecháno na vůli, zda chtějí v dohodě s poddanými zavést Raabovu reformu nebo ponechat roboty tak, jak je řešil robotní patent z…

Druhá Škola s německým vyučovacím jazykem na pardubickém panství byla v obci Moravanské. Moravanské (něm. Sehndorf) byla obec založené v roce 1782 na vysušeném Moravanském rybníku a osazena emigranty německé národnosti z Kladska. Neměla dlouho svoji vlastní Školu, děti navštěvovaly původně školu v Dašlcích, kde se vyučovalo samozřejmě česky. Pak byla založena (asi kolem r. 1 840) t, zv. stěhovavá Škola. Vyučovalo se střídavě v jednotlivých staveních, kde byty děti školou povinné. Vyučoval německý privátní učitel Jan Zimmer, pocházející i Fulneku ve Slezsku. V roce 1842 Žádají rodiče děti o přlškolení do Kostěníc. 25. 7. 1842 byl na vrchnost, úřade v Pardubicích sepsán protokol za účasti Josefa Stumpfa, rychtáře, Ignáce Peykerta, Ant. Endra a Jos. Riesnera, všichni z Mo-ravanského a z druhé strany byl přítomen kostěnický rychtář, Do…

Zatímco klasické letouny už na obloze zdomácněly, letadla s rotující nosnou plochou, jako vrtulníky a vírníky, byla v meziválečném období zvláštností. Díky leteckým dnům Východočeského aeroklubu však měli pardubičtí občané možnost seznámit se i s takovými létajícími „aparáty". Velký zájem poutalo předvádění modelu vrtulníku Františka Formánka z České Třebové na 1. leteckém dnu Východočeského aeroklubu v neděli 13. září 1931. Akademický sochař Formánek se začal zabývat prvními projekty vrtulníků už před první světovou válkou, kdy žil a působil v Praze. Vytvořil koncepci stroje, který nazýval aerohelikoptérou. Jednalo se o vrtulník, jehož rotor měla roztáčet dvojice motorů s vrtulemi. V odpovídající výšce se měl rotor přestavěním listů přeměnit v křídlo a po změně polohy měly motory umožnit dopředný tah. Již roku 1913 předvedl několik…

Už od dob národního osvobození patřili učitelé mezi nejobětavější vlastence. Proto nepřekvapuje, že za obou válek řada z nich byla zapojena do odboje. V I. světové válce značnou část důstojnického sboru legií tvořili právě učitelé. Mnozí z nich pak po válce zůstali v armádě, stali se základem velitelského sboru nově se tvořící armády a mnozí získali i generálské epolety. V II. světové válce byla opět řada převážně mladých učitelů v zahraniční armádě, ale daleko více jich tentokrát bylo zapojeno do odboje doma v protektoráte. Asi nikdo nespočítá, kolik jich bylo, jen pár jmen je zapsáno do trvalé paměti občanů (na Pardubicku především Růžena Vojtěchová, Lidmila Malá, Věra Junkova, Josef Janáček), jména ostatních jsou zasunuta jen ve školních kronikách a upadají či upadla zcela v zapomenutí. Do skupiny těch posledních patří i přeloučský…

V pozůstalosti po svém otci - Ing. Karlu Petráňoví - jsem asi před 40 lety objevil německý písemný materiál z druhé světové války, který se týkal obžaloby německého lidového soudu (75 stran) a rozsudek jménem německého národa (40 stran) ve věcí ilegální vojenské organisace „Obrana národa" a jejích členů (především plukovníka Josefa Tacla, štábního kapitána Zdenka Tvrze a Frant, Přibyla, majora Totuška a št. kap. Karla Zadiny). Z rozsudku vyplynulo, tak jak jsme však i ve válce věděli, že plukovník Tací a št. kap. Tvrz byli odsouzeni k trestu smrtí, št. kap. Přibyl k 12 letům, Štáb. kap. Zadina k 10 letům a major Totoušek k 3 letům vězení. Vím bezpečně, že kap. Přibyl a mj. Totoušek se po válce vrátili, ale nevím, zda výše uvedený rozsudek a obžalobu měli k dispozici. Obžaloba je datována 18X1941, datum rozsudku i přes německou důkladnost…