Zprávy 5-6 / 1999

Nedávno si povšiml můj mladý přítel, student historie a archivnictví na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně Zdeněk Kubík z Bystřice nad Pernštejnem zajímavé zprávy v Archívu bratrském z roku 1534 o smrti nejvyššího hofmistra království Českého Vojtěcha z Pernštejna a na Pardubicích: ?Léta Páně 1534. Umřel B. Michal Wegs, Němec, z Nisy rodem v Lanškrouně, mnich byl prvé a kněz římský, potom knězem u bratří, byl člověk tvrdý, počal byl zase proti bratřím povstávati a s kněžími se přízniti. Potom pan Vojtěch z Pernštejna nakrmil ho vlkem, i s knězem oba umřeli.? (Cituji podle J. Fiedlera, Todtenbuch der Geistlichkeit der Böhmischen Brüder, Wien 1863, s.227). Termín ?vlk? (lat. lupus) označoval ve staročeštině vřed či kožní nemoc. Nahlédneme-li do odborných lékařských příruček, zjistíme, že latinského slova ?lupus? se užívá ve…

V třicátých letech byl nejúspěšnějším ze zvukových filmů film ?Dvě srdce v taktu tříčtvrti?. V biografu Pasáž na konci Václavského náměstí se dával při vyprodaném hledišti den co den po celý měsíc. Pamatuji si, že jsem šla na ten film dvakrát, velmi se mi líbil. Ovšem lístky se prodávaly na čtrnáct dní dopředu, tak velký byl zájem o ně.

Nález fotografie inspektora Ledra mi přiblížil vzpomínku na dlouholetého přítele naší rodiny a velmi vzdělaného člověka. S mým otcem se seznámil jako vedoucí Ústřední matice školské, jejímž členem byl též můj otec. V Pardubických vzpomínkách jsem psala o sobotních schůzkách na Rybárně u Matičního ostrova.

Pardubické noviny přinesly dne 7. července 1998 k 583. výročí upálení M. J. Husa článek PhDr. J. Kotyka ?K osudům Husova pomníku, který mohl stát v srdci města.? Autor v něm připomíná skutečnost, že k 500. výročí Husovy smrti, které připadlo na rok 1915, požádal SPOLEK PRO POSTAVENÍ A UDRŽOVÁNÍ HUSOVA POMNÍKU V PARDUBICÍCH českého sochaře Stanislava Suchardu o návrh Husova pomníku pro Pardubice. Na citaci několika myšlenek ze Suchardovy přednášky ke členům Spolku, dochované v archivu Národní galerie, uvádí dr. Kotyk Suchardovy představy o podobě a velikosti Husovy sochy na pomníku a jeho umístění v Pardubicích.

Vyhlášení mobilisace v roce 1914 způsobilo v Pardubicích, jako všude jinde, ohromné vzrušení. Nejen ve městech, ale i na vesnicích před vyhláškami stály velké shluky lidí a postižení projevovali svůj zármutek, ženy, které přišly o své muže, nebo své milence, anebo i matky, naříkaly. Na pardubickém nádraží byl také hned zvýšen ruch, vyprázdňovaly se vagóny, naložené různým zbožím civilním, aby byly volné pro přepravu vojska. Byly hned zařizovány lavicemi, které byly v Pardubicích již pro případy války a dopravy vojska připraveny. Také v dílnách veškerý personál, truhláři i zámečníci vypravili skrovné ?zařízení? dobytčích vagonů. Vozy byly opatřeny štítky: ?Pro šest koní nebo 42 mužů?.

Na počátku 19. století byly Pardubice malým venkovským městem, jehož jediný význam spočíval v tom, že bylo sídlem největšího komorního panství v Čechách. Žilo poklidným životem, který občas zpestřily zábavy pořádané důstojníky zdejší posádky, kterých se účastnily i přední pardubické rodiny. V městě žádný větší průmyslový závod nebyl, z menších podniků to byly mlýny, měděný hamr, pivovary, valcha, pálenice. Počet obyvatelstva se nám bude zdát neuvěřitelně malý, koncem června 1801 bylo v Pardubicích včetně zámku 759 rodin, 541 manželství a 3.164 obyvatel (1343 mužů a 1831 žen).

Už od r. 1991, kdy Svaz nuceně nasazených čs. občanů za 2. sv. války v Německu vznikl (známá zkratka SNN), vyvíjí jeho ústředí - Národní rada SNN v Praze spolu s členskou základnou - velké úsilí o získání hmotného (finančního) individuálního odškodnění všech, kdo v době protektorátu byli na nucené práce pracovními úřady vysíláni prostřednictvím vlakových souprav. Ale ani po letech se zatím nepodařilo byť jen cestou získání jednorázového příspěvku na zdravotní a sociální péči od nadace Fondu budoucnosti, která je spravovaná česko-německou radou, něčeho dosáhnout.1)

Viktor Vohryzek, významný filozof, zakladatel a teoretik českožidovského hnutí, byl spisovatel, přítel Masarykův, překladatel (zvláště Havlička). Byl to lékař-lidumil. Sám popsal svůj původ z Českých bratří, kteří po Bílé Hoře odmítli katolictví a volili raději židovství. Jejich češství bylo natolik silné, že se udrželo po generace až do přítomnosti. Za Josefa II., když židé dostávali povinně německá jména, si za velkou cenu udrželi své jméno slovanské. Navíc v těle Vohryzků koluje krev španělských šlechticů. Viktorův děd Nokolo byl tím španělským grandem. Byl neobyčejně silný a svým kyjem se ubránil loupežníkům v lese.

Konečně máme po volbách, a to včetně postu nejvyššího - starostenského, a budeme nyní v očekávání splnění velkých slibů, kterými byly schránky našich domů a bytů v podobě volebních programů v předvolebním období zaplňovány. To minulé funkční období přineslo našemu městu řadu pozitivních výsledků, na některé věci se však přece jen zapomnělo. Jako rodák a patriot tohoto města jsem tak trochu zatížen neblahými osudy některých kulturních zařízení, jmemovitě bývalého Polabského muzea, a proto mě zajímalo, do jaké míry leží jeho osud v srdcích kandidátů politického spektra v našem městě. Nahlédnutím do volebních programů jednotlivých politických stran a sdružení jsem v oblasti kultury došel k tomuto závěru:

Čtrnáctého února roku 1907 se v Mladé Boleslavi narodil doc. RNDr. Rudolf Šrámek-Hušek, DrSc., zakladatel vodní rezervace a pozorovací stanice v nedaleké Bohdanči.