Zprávy 9-10 / 2008

(rodinná vzpomínka) Dne 8. května 1973 navečer všude zněly dělové salvy, připomínající výročí konce 2. světové války. Pro naši rodinu to však zárověň zvonila hrana za mého strýce, akademického malíře prof. Ladislava Pejchla, který právě zemřel.

LADISLAV PEJCHL (4.3.1901 ? 8.5.1973) Uplynulo 35 let od úmrtí ak. malíře Ladislava Pejchla. Malíře, který nepodlehl opakovaným nabídkám vstupu do KSČ, ani se nepropůjčil k angažované tvorbě v duchu socialistického realismu. On totiž předběhl dobu. Už od dvacátých let minulého století byl zaujat sociálními náměty, které zobrazil na svých plátnech.

Erat unum cantor bonus. 17. října t. r. uplynulo již celých deset let od úmrtí našeho redakčního kolegy p. učitele Karla GOTTWALDa ze Sezemic.

Laskavostí kolegy Doc. dr. Radka Fukaly, CSc. se mi dostal do ruky sborník ?Spolkový život v Čechách v 19. a na počátku 20. století?, vydaný UJEP v Ústí nad Labem roku 2005 k životnímu jubileu J. Engelové.

Vracím se ještě k některým snahám Klubu a jeho odboru pro výstavbu podnítit intenzivnější rozvoj Pardubic před r. 1989. Většina tehdejších připomínek, týkajících se převážně omezování plánů Pardubického kraje, r. 1960 zrušeného zůstalo bez odezvy. Mnohé tehdejší záměry nejsou realizovány dodnes a zůstávají trvale v programu ?Společnosti pro rozvoj Pardubicka?.

V letošním roce je tomu sto let, kdy textilní specialisté-koloristé založili v roce 1908 ve Dvoře Králové n. L. stavovský Spolek textilních chemiků a koloristů.

Otevíráme podruhé svítkovskou kroniku Jaroslava Brože, bývalého četnického vrchního strážmistra, abychom v ní tentokrát našli příběh vlasteneckého českého kněze a jeho činů v době okupace.

V poslední době roste zájem části mládeže o ideologii neonacismu. Světem jde vlna radikalismu a nezralého mládí, které nic podstatného o fašismu neví. Je velmi správné, že dobří publicisté se zaměřují na problematiku dnešních dnů. Ve dvojčísle 1-2/2008 Zpráv Klubu přátel Pardubicka byl zveřejněn článek, zaměřený na Bedřicha Opletala, v minulosti známého východočeského fašisty. Jeho názory jsou skryté a bylo by vhodné je připomenout. Ve Zprávách klubu vychází již delší dobu seriál PhDr. Jiřího Kotyka o vývoji fašismu na Pardubicku, opřený o záslužnou práci s archivními dokumenty, kvalitně pojatý a jasně vysvětlený.

Cukrárny, výroba dobré zmrzliny, zmrzlinářské vozíky, provokující chuťové buňky pardubické drobotiny (a nejen jí) a výrobny trvanlivého pečiva patří neodmyslitelně k bohatému, průmyslovému koloritu Pardubic. Zatímco čest pardubického perníku hájily firmy Melartos, Mellekta, Šimonova perníkárna, Langr, Panis, o přízeň ?mlsných Pardubičanů? soutěžila například továrna na cukrovinky Liška a spol., firmy Vondráček a Hošek, Stanislav Reichl, Václav Blažek apod.

Pardubický rodák z rodiny stavitele železniční dráhy Pardubice?Liberec vstoupil do povědomí kulturní veřejnosti hlavně jako učitel slepců a hudební skladatel. Sám slepý (od nešťastné manipulace s rozbuškou na otcově stole používanou k odstřelu skalních masívů) přesto s úspěchem vystudoval v Praze reálku a potom techniku. Nezdařená operace jej však připravila i o druhé oko. V této životní situaci se upjal k hudbě a roku 1881 byl přijat do 2. ročníku varhanické školy. Po absolutoriu studoval skladbu u Z. Fibicha. Začal sám komponovat ve stylu pozdního romantismu (písně, melodramy, sbory, chrámová díla, taktéž klavírní, houslová i komorní).