Zprávy 9-10 / 1995

Tak, jak se před půldruhým stoletím zapsal do historie Pardubic 20. srpen 1845, kdy do našeho města přijel první vlak, stejně jistě bude v análech města na soutoku Labe a Chrudimky zapsán 18. květen 1995, den oficiálního, slavnostního zahájení provozu pardubického mezinárodního civilního letiště. East Bohemian Airport (EBA), akc. společnosti, která je provozovatelem letiště, se po více než tříletém úsilí podařilo úspěšně prosadit myšlenku využití vojenského letiště v Popkovicích ke smíšenému, tj. vojenskému a současně civilnímu leteckému provozu. Provoz mezinárodního civilního letiště osobní i nákladní leteckou přepravou významně podpoří nejen zviditelnění Pardubic v naší zemi, i v zahraničí, ale především výrazně podpoří podnikatelskou sféru našeho města a přispěje tak k jeho dalšímu rozvoji. Pardubice se stávají významnou dopravní…

Pro dnešní generaci je film zcela běžnou samozřejmostí. Je však dobré připomenout si, že to není tak daleko, pouze jeden lidský věk, kdy se o něm ještě nevědělo. Je dobré si připomenout začátky a vývoj u nás v Pardubicích. Rodil se těžce! Že se přesto u nás a vůbec v celé republice rozvinula kinematografie od Ponrepova "Divadla živých fotografií" až po velká náročná kina, od primitivního natáčení Jana Kříženeckého na Výstavišti roku 1898 po moderní filmové továrny, je zásluhou především houževnatostí, píle a nadšení lidí. A s takovými, kteří byli průkopníky filmového umění v našem městě, se seznámíme v několika článcích, jež byly uveřejněny v několika číslech bulletinu Klubu přátel filmového umění. Jsou to záznamy z besed pro členy KPFU pracovníka Státního oblastního archivu v Zámrsku Zdeňka Bičíka a lektora KPFU dr. J.A. Fryče.

Vznik firemních značek spadá do II. poloviny 19. století, lépe řečeno do jeho poslední třetiny. Vznik a rozvoj firemních značek byl podmíněn rychlými změnami v hospodářském sektoru. V roce 1859 dochází k uzákonění tzv. Živnostenského řádu, který odboural definitivně cechy jako přežité formy středověké řemeslné výroby a legalizoval soukromé podnikání. K rozvoji průmyslu, obchodu a živností napomáhají nejrůznější instituce, mezi něž patří hlavně živnostenské a obchodní komory, zřizované podle zákona z roku 1850 a 1868. Obchodní komory hájily obchodní a živnostenské zájmy svého obchodu, byly arbitrem mezi průmyslem a živnostmi, vystavovaly osvědčení o původu zboží, jež souviselo s pojmem firemní značka. Hned na počátku existence firemních značek vzniká poměrně složitá právní agenda, která jednak vymezuje pojem firemní značka a jednak pojem…

K významným aktivním a oblíbeným tělesům, vytvářejícím hudební život v Pardubicích, patřilo po řadu let před a ještě pak i po druhé světové válce "Pardubické pěvecké okteto" (PPO). Jak již sám název napovídá, jednalo se o osmičlenný mužský pěvecký sbor, v němž každý člen, ač amatér, musel být perfektním zpěvákem, schopným zpívat i z listu. To z okteta činilo sbor, který dokázal nacvičit nové skladby velmi rychle a přitom kvalitně a který byl při pouhých osmi členech současně velmi mobilní, takže byl zván k vystoupením při nejrůznějších příležitostech. Mezi základní parádní programová čísla okteta patřila řada skladeb dr. Josefa Bohuslava Foerstra (1859 -1951). Jeho skladby "okteťáci" zpívali rádi a nijak se tím netajili. A netajili se ani osobními sympatiemi k tomuto významnému českému hudebnímu skladateli a spisovateli, prezidentu…

Při květnové vzpomínce na 50 let od konce druhé světové války položili představitelé Magistrátu města Pardubic věnce též k památníku "Hrob v dáli". Bylo to po dlouhé době mlčení a devastace tohoto prostoru pěkné a veliké gesto. Díky za něj! Vysvětleme nyní historii tohoto pietního místa. Památník s 8 pylony vznikl r. 1928 u příležitosti 10. výročí ČSR pro uctění padlých obětí první světové války. Podle návrhu arch. V.Vetešníka z roku 1927 památník zhotovil J. Vávra v Přelouči. Nechala jej zbudovat Čs. obec legionářská v Pardubicích. Roku 1937 ředitel R. Robi - sám bývalý legionář - ve Váchově knížce "Pardubice za světové války" napsal (s. 97 - 98): "Památku těch, kteří zemřeli v bojích za svobodu národa, hlásá stejně tiše jako tklivě památník "Hrob v dáli", ukrývající svých 8 pylonů pod smuteční vrbou (dnes skácenou - pozn. J.K.) v…

Rok 1942 přinesl další zhoršení protektorátnfch poměrů, 19. ledna byla jmenována nová vláda v čele s J. Krejčím, ale hlavní osobou v ní byl Němec W. Bertsch, jehož ministerstvo hospodářství a práce mělo určující úlohu v řízení všech ekonomických otázek. Výdaje na kulturu, školství a osvětu byly sníženy, nacisté měli zájem jen o ropagandu fašistického charakteru. Dne 7. 5. 1942 vydal A. Hitler výnos o okupační správě v Čechách a na Moravě, aby byla přijata opatření, která by výrazně přiblížila správu protektorátu německé říši. Pro oblast kultury a školství to znamenalo vyostřený germanizační kurs. Znalost němčiny se vyžadovala všude.

Dodatek k článku "Odbojová činnost studentů pardubické reálky za druhé světové války". (Zprávy KPP č. 7 -8, 1994, str. 173 -177.) Dne 9.10. 1994 byla odhalena pamětní deska šesti studentů pardubické reálky, kteří byli zatčeni, souzeni a vězněni za ilegální odbojovou činnost proti německým okupantům. Deska byla odhalena u příležitosti 50. výročí popravy studentů Jaroslava Pácla a Miloslava Potůčka. Umístěna byla ve vstupních prostorách Střední průmyslové školy elektrotechnické, dřívější státní reálky. Slavnostního odhalení se zúčastnili zástupci českého svazu bojovníků za svobodu, pardubického Magistrátu, elektrotechnické školy a bývalí spolužáci. Hlavní projev přednesl předseda ČSBS Dr. Čermín z Prahy.

V roce 1956 byla celá veřejnost frustrována odhalením komunistických zločinů, kterým se tenkrát říkalo "porušování socialistické zákonnosti". Vzrůstalo sebevědomí a předvědčení, že je nutno zabránit, aby se něco takového opakovalo. V SSSR, v Polsku a Maďarsku byli propuštěni političtí vězni, došlo k prvním rehabilitacím, ke slovu se přihlásili dříve věznění spisovatelé i politici (Solženicyn, Gomulka aj.). U nás v Československu však panoval hřbitovní klid a tuhý stalinský režim, který reprezentoval A. Novotný a jeho klika. Pod povrchem tohoto klidu však rostl odpor. Tento odpor do značné míry reflektovali i vysokoškolští studenti a jejich profesoři.

Brněnský právník, ekonom a novinář, pracovník výpočetní techniky a systémů řízení, první "polistopadový starosta" Pardubic JUDr Milan Mikula slaví letos 9. července své 70. narozeniny. Přišli jsme mu blahopřát a trochu si popovídat. Pokud vím, tak pardubicky rodák nejste, pane doktore. Kdy jste do našeho města přišel a co Vás sem přivedlo? Cítím se již zdejším občanem, ale narodil jsem se ve Znojmě a žil padesát let v Brně. V roce 1965 jsem dostal nabídku od pardubického podniku "Mlýnů a těstáren", abych nastoupil do jejich nového úseku pro zpracování hromadných dat a automatizace systémů řízení. Po srpnu 1968, který jsem tady prožil, jsem se rozhodl vrátit do Brna.

Snad každému z nás se přihodilo, že během svého života prožil něco, co si nedokázal vysvětlit. Byla to záhadná událost, nevysvětlitelná a nepochopitelná. To se přihodilo mně během okupace. K soudu přišlo asi 10 lidí z pohraničí, soudců i úředníků a vzhledem k tomu dostali někteří soudci na přechodnou dobu jiný referát. Tak např. Dr.Škareda, který - co soud soudem stál - měl vždy trestní agendu, převzal exekuční oddělení a já byla jeho úřednicí.