K ŽIVOTOPISU A.VOLKA

Po německé okupaci českých zemí v březnu 1939 přešel v květnu 1939 do Polska. Vstoupil do čsl. dobrovolnických jednotek v Malých Bronovicích v Krakově. Přešel přes Šepetovku a Jarmolince do tábora v Orankách. Odtud s některými dalšími českými vojáky přešel do Sovětského svazu v květnu 1940 a dostal se Marseille přes Oděsu, Varnu a Istanbul.

Po porážce Francie přijel Alois 7.7.1940 na lodi Victory do Velké Británie. Českoslovenští vojáci evakuovaní z Francie byli včetně A.Volka posláni do Cholmondeley Castle v Cheshire. Alois Volek je na seznamu těch, kdo zůstali v Cholmondeley 1.8.1940 po neúspěšném pokusu o vzpouru, kdy 500 vojáků odmítlo poslouchat rozkazy. Z toho by vyplývalo, že Alois se vzpoury nezúčastnil. V září 1940 byl ještě v Cholmondeley a byl zařazen k 2.pěšímu pluku. Patrně si stěžoval na nedostatek práce pro důstojníky, což byla běžná stížnost. Na konci r.1942 byl převezen ke Královskému letectvu. Byl určen jako pilot dobrovolnické zálohy královského letectva, a to 5.2.1943, s účinností od 19.12.1942. 14.4.1943 byl poslán k 311.bombardovacímu oddílu RAF jako navigátor a 19.12.1943 (?) byl povýšen na poručíka. Poté, co splnil předepsaný počet povinných letů, byl 29.12.1944 poslán k 246.transportní eskadře. Nemáme informace o žádné operaci, které se u 311.eskadry zúčastnil kromě náletu na Most-Záluží. Jeho přítel řekl jeho sestře (Aloisii), že z toho byl smutný a nemohl se soustředit na zaměření domova.

Zemřel 14.3.1945, když jeho Liberator EW626 narazil krátce po  vzletu do kopce na ostrově Terceira na Azorech. Celá posádka zahynula včetně 4 Čechů – Aloise Volka, Dalibora Brocharda, Václava Jílka a Ludvíka Kondziolky. Rovněž všech 13 cestujících zahynulo. Všichni jsou pohřbeni na hřbitově v Langens na Azorech. Cestující byli členy polské vojenské delegace a příslušníky Královského námořnictva, kteří se vraceli do Anglie. Mezi cestujícími byl vikomt Colville z Culross.

V záznamech operací eskadry 246 stojí, že EW626 přijel do Reykjaviku 1.3.1945 v 15.30 greenwichského času. 6.3. opustil Reykjavik, přistál v Preswicku a pokračoval na základnu. 12.3. v 6.16 Liberator odletěl z Lymehamu do Lagens a přiletěl v 15.11 hodin. Avšak jiná nahlédnutí do záznamů ukazují, že Liberator přistál v Langens v 14.41 hodin. Záznamy také konstatují, že byl ustaven vyšetřovací soud pod vedením velitele perutě R.J.Ralpha, řídícího důstojníka Staging Post 74.

Po úmrtí byl A.Volek povýšen na majora a byl mu udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Kapitán A.Volek psal během války poezii. Jedna z jeho básnických sbírek se jmenuje Nad větrným mořem (vydána 1943) a další Proklínám: Básně (vydána 1941).

1/         Otec Jan Volek se narodil 7.6.1894 v Tat Tovacz, ale nepodařilo se nám zjistit, kde se toto místo nachází. J.Volek se zapojil do odboje, což znamenalo získávání plánů a vzorků výbušnin ze zbrojní továrny Semtín. Pomáhala mu jeho dcera Zdena. Tato špionážní činnost byla prováděna pod vedením zkušeného sovětského agenta Vladislava Bobaka. Bobak byl patrně v kontaktu s Aloisem, když byl v Krakově, a Alois mu dal pro otce doporučující dopis. Jan byl uvězněn gestapem v noci 14./15.3.1941. Byl vyslýchán, převezen do Berlína                a popraven v Plötzensee ve vězení spolu s přáteli 12.7.1941. Aloisova matka a sestry byly internovány v pracovním táboře ve Svatobořicích na Moravě. Po válce se přestěhovaly do Karlových Varů, kde vedly penzion, který pojmenovaly na památku syna Liberator. Paní Volková zemřela r.1952.

Zdena Volková se narodila 13.5.1922 ve Wiesengrundu. Jediné místo tohoto názvu jsme našli v Německu severovýchodně od Berlína blízko polských hranic.

Jana Sternová Volková měla ještě před deseti lety bydlet v Praze 7, Hermanova 3, ale nejsou o ní žádné informace v současnosti, ani jestli je dosud naživu.

Z anglického jazyka přeložila profesorka Jarmila Stibicová.