Zprávy KPP

proběhlo v rámci letošního soustředění turistů KPP na jižní Moravě v Bílých Karpatech, a to mimořádně v červnu. Prvotní záměr byl navštívit místo, kde roste velké množství orchidejí a poté navštívit kostel, kde se nacházejí fresky pardubického malíře Vojmíra Vokolka. Soustředění bylo vyjednáno naši novou vedoucí turistického kroužku Zdenou Heranovou do Bílých Karpat, do hotelu Radějov v Tvarožné Lhotě- Lučina, v termínu od 2.června do 9.června 2018 (sobota-sobota). Lučina je rekreační oblast s vodní nádrží, která slouží jako přírodní koupaliště, na Radějovském potoce v Radějovském údolí pod vrchem Šumárník. Tato oblast se nachází v CHKO na hranicích Moravy a Slovenska, která se dělí na Bílé a Biele Karpaty.

Fotbalisté VCHZ byli v šedesátých letech obávaným pohárovým mužstvem. V českém poháru postoupily dvakrát do čtvrtfinále, v roce 1968 dokonce do semifinále. Mužstvo postupně vedli trenéři Josef Pajkrt, Jiří Zástěra a Vladimír Ptáčník, všichni bývalí vynikající hráči. O Pajkrtově ?kličce na kapesníčku? psal dokonce Bohumil Hrabal. Jiří Zástěra byl se Spartou Praha 3x mistrem ligy, reprezentoval až po válce. Pak trénoval ATK Praha, prvoligovou Duklu Pardubice a dovedl Hradec Králové k mistrovskému ligovému titulu v roce 1960. Vladimír Ptáčník trénoval fotbalisty ze Semtína celých osm roků (1952 ? 60).

Zakladatelem Svazu zdravotně postižených esperantistů byl pan Josef Vaněček, od jehož smrti letos uplynulo již dvacet let; zemřel v den svých 75. narozenin, 8. ledna roku 1998. Protože mnoho pardubických občanů o životě Josefa Vaněčka ví velmi málo, uveďme si o něm několik základních informací. Při havárii na motocyklu v roce 1961 utrpěl velice těžké zranění holenní kosti, která zůstala otevřená. Následovalo postupně deset operací. Ještě v nemocnici následkem užívání nevhodných léků Josef Vaněček zcela ohluchl.

Ve východočeské Přelouči vycházelo v letech 1912-1914 velmi zajímavé firemní periodikum ? Čepkovy noviny. V tomto článku se pokusíme o jeho analýzu. Úvodem však musíme stručně představit jejich vydavatele. Čepkova továrna na sušení čekanky1 byla založena roku 1893 ing. Ferdinandem Čepkem (1867-1936). Nacházela se v podstatě naproti budově vlakového nádraží v místech dnešního čp. 403. Roku 1902 byl závod rozšířen na výrobu kávových náhražek z cikorky, podnik se tehdy jmenoval ?Reform?.2 Podnikání se Čepkovi celkem dařilo ? rozšířil objekt o skladiště a obytný dům čp. 403 (dnes již fyzicky neexistuje a nahradila ho pozdější novostavba), dále měl parní pilu a prodával stavební potřeby. Provoz pily ukončil roku 1904.3 V roce 1903 získal podnik dokonce zlatou medaili a diplom na průmyslové výstavě v Gentu v Belgii.4 Roku…

Vila čp. 655 ? Bulharská ulice Stojíme u Matičního jezera v Bulharské ulici před čp. 655 ? vilou Viktora Kříže či Mikoláškovou (podle posledních majitelů) s krásnou zahradou, v níž letos již v dubnu kvetla růžová magnólie (viz foto).

Motocyklový závodník, zakladatel Zlaté přilby, zástupce Škodovky. Pro gestapo dělal odhad majetku (aut) po židovských obyvatelích. Věděl o nekalých zakázkách gestapáků ze služebny pardubického gestapa. Od roku 1942 (možná už od konce 1941) byl zapojen do spolupráce se skupinou SILVER A. Vedoucí skupiny Alfréd Bartoš bydlel nějaký čas u Hladěnových. František Hladěna nechal Bartošovi k dispozici svou garsoniéru na dnešní Třídě Míru 108. Pátral jsem po této adrese, ovšem bezvýsledně (za informaci děkuji dr. Jiřímu Kotykovi). 1/ Po sporech se Bartoš přestěhoval ke Krupkovým. Co se týkalo názoru na činnost Bartoše a jeho postup v konspiraci a ilegální práci, měl Hladěna, a nejen on, mnoho výhrad. ?To není konspirace, ale opereta. Chodíš ven a už Tě lidé poznali.? Lehkomyslnost? Možná byl mladý, chtěl si užívat života. Také…

Zatímco Tomáš Garrigue Masaryk navštívil Pardubice během výkonu své funkce čtyřikrát, jeho nástupce Edvard Beneš v Pardubicích pobýval jednou. Jeho návštěva se váže k roku 1936 a byla spojená s rozsáhlými vojenskými manévry.

Dne 28. ledna 1944 byla ohlášena všeobecná pracovní povinnost pro muže od 17 do 65 let, pro ženy do 45 let. V únoru pokračovaly práce bohdanečských na sběru rákosu. Za tuto práci byla vyplácena minimální mzda. Počátkem února proběhla na náměstí prohlídka koní a jejich odvod pro německé armády. 13. února se musel ředitel Honsa přestěhovat do sousední obecné školy a celá budova měšťanské školy byla předána německé branné moci. Na dvoře vpravo před budovou byl postaven vysoký stožár s vlajkou s hákovým křížem. Věci z kabinetů odnosily děti do obecního domu č. 43.

Dnes hovoříme s paní Bohumilou Umlaufovou - Pavlišovou, bývalou redaktorkou ?Záře? a sekretářkou dr. Josefa Loskota, předsedy ONV v Pardubicích roku 1968.

Chce se mi začít téměř čapkovsky. Když se to narodilo, bylo to takové malé bílé nic. Každá řeka má svoji kolébku, kde se narodí. Malý nenápadný pramínek, spěchající v bílých peřejích z vysoké nadmořské výšky do teplomilných nížin. U Bílé řeky (Labe) to jsou vysoko položená rašeliniště, ze kterých vyvěrá malý potůček. Kdopak by si v tu chvíli pomyslel, že se po délce 1054 kilometrů před bývalým hanzovním německým městem Hamburkem rozvětví na Severní Labe a Jižní Labe. V ústí řeky, kde mohutný tok u přístavu Cuxhaven vytváří nálevkovitý estuár v délce 100 kilometrů a šířce 17 kilometrů, můžeme napočítat proměnlivou šířku 300 až 500 metrů. Tady řeka umírá a předává svoji energii Severnímu moři, které je součástí obrovského Atlantiku. Labe vlastně umírá nadvakrát. Poprvé na našem území, kdy se protáhne Portou Bohemicou (Českou bránou) a razí…