Zprávy KPP

Dostala se mi do rukou zajímavá kniha N.Siněvirského ?SMERŠ ? Rok v táboře nepřítele? (vyd. ÚSTR Praha 2014). Jde o deníkové záznamy překladatele M.D.Mundiče, pracujícího pro SMERŠ (oddíl sovětské vojenské kontrarozvědky zřízený 19.dubna 1943, název je zkratkou ruského slovního spojení ?Smerť špionam?). Prvním náčelníkem této zločinecké organizace byl V.Abakumov (1908-1954), popravený po Stalinově smrti. SMERŠ se podílela na pronásledování m. j. ruských bílých emigrantů v ČSR, což byl také její zájem v Pardubicích, kde působila od 20.5. do 10.6.1945 (viz hlavně deník D.Mundiče z 20.5.1945 ? s. 116, 23.5. ? s.187 a 10.6. ? s.121). SMERŠ přijela do Pardubic z Prahy 20.května 1945 a 23.5. t. r. tu D.Mundič studoval ?v bloku domů kolem městských parků? kasárna na Zborovském náměstí? ( archiv ruské emigrace, zabavený v Praze,…

Článek J.Řeháčka o podzemní tržnici navrhované starostou ing. J.Prokopem za starého Rakouska, kdy Pardubice měly 17 tis. obyvatel, mně připomněl marné návrhy Společnosti pro rozvoj Pardubicka po roce 2000 na městskou tržnici právě na pozemku ing. J.Prokopa. Po velkém požáru provozu n. p. TMS na Palackého třídě (staré Prokopky) roku 1957 postavil podnik novou výrobní halu s galeriemi na zahradě za obytným, původně Prokopovým domem. Od roku 1970 n. p. TMS budovala rozsáhlý tovární areál u Drozdic, ale starou Prokopku v centru města ?naschvál? ponechala.

Mnoho z nás rádo sleduje televizní seriál ?Četnické humoresky? a jejího hlavního hrdinu ? Karla Arazima v podání Tomáše Töpfera. Kde o skutečnou postavu, jak vysvětlil plk. JUDr. Michal Dlouhý ve sborníku IV. konference ČSOL ?Ve jménu tradice? (Praha 2017) v článku ?Jeden z mnoha četnických osudů ? Josef Arazim? (s.117-132). Vzor pro televizního hrdinu se narodil 20.listopadu 1898 v Sedlčánkách na Českobrodsku. Za Velké války (1914-18) byl od října 1917 v italských legiích u Doss Alto. Sloužil na pátrací stanici v Hradci Králové a pak jako praporčík byl zástupcem velitele v Holicích, kdy předtím absolvoval od března 1922 pět měsíců školy pro četnický výcvik, a to u nás v Pardubicích. Byl členem Čs. obce legionářské. Vystřídal několik služebních míst, až se v březnu 1928 dostal do Hradce Králové jako vůdce služebního psa Dereše. Roku 1933…

V roce 2016 vyšla velmi zajímavá knížka od manželů Rozehnalových z Pardubic s názvem ?Tajemství Trstenické stezky?. Ta nabízí v osmi etapách putování po tajemstvích pravěké obchodní stezky spojující Čechy, Moravu a Slezsko od Kolína přes Týnec nad Labem, Přelouč, Pardubice, Moravany, Zámrsk, Litomyšl, Svitavy a Jaroměřice. Naši nadšenou turistku Marcelku Timarovou upoutala 2.etapa Týnec nad Labem ? Přelouč - ?Železnými horami po stopách ing. Pernera?, dokládající pozůstatky činnosti stavitele železnice Jana Pernera mezi Týncem nad Labem a Kojicemi. Jednoho únorového odpoledne jsme spolu nasedly do vlaku, vystoupily v Kojicích a vyrazily na průzkumnou cestu do přírody. Cesta nás vedla mezi hlavní tratí na Prahu a Labem. Je to travnatý prostor místy změněný na pole.

Úvod: Oba válečné světové konflikty se staly nekonečnými tématy pro mnohé generace historiků. Byly, jsou a zcela jistě budou i nadále rozebírány mnohé klíčové mementy, ve kterých se rozhodovalo o úspěšnosti dosud největšího ?průmyslového dobrodružství? světa. Lidé, kteří přežili, měli válku ukrytou v sobě do konce života. Český filozof Jan Patočka napsal ve své knize 20. století jako válka: ?První světová válka rozhodla o celém budoucím 20. století a nastínila i možnost reprízy celého světového dramatu v mnohonásobném měřítku.? O ?vykolejení? osudů obyčejných lidí a malého lázeňského města Bohdaneč vyprávějí i městské kroniky, které volným jazykem převyprávěl autor.

Stojíme před poměrně zašlou fasádou domu (viz foto autora), o němž většina občanů Pardubic ani netuší, proč se stal cílem našeho zastavení. Nevěděl jsem to donedávna ani já, nebýt upozornění našeho člena p. Prof. ing. Tomáše Wágnera, pracovníka Univerzity Pardubice. V tomto domě bydlili totiž od svého sňatku 16.4.1921 manželé Jan a Josefa Taucovi, rodiče Prof. Ing. Dr. RNDr. Jana Tauce, DrSc., jednoho u nejvýznamnějších fyziků poválečného období, zakladatelské osobnosti fyziky pevných látek a badatele světového jména v oblasti polovodičů (hodnocení B.Veleckého v nekrologu Fyzikálního ústavu AV ČR z roku 2011), jenž se narodil v Pardubicích 15.dubna 1922.

(poslední veřejná produkce Jana Kašpara) V létech 1910 a 1911 byly na mnoha místech v českých zemích uspořádány více než dvě desítky veřejných leteckých produkcí. Jen jižním Čechám se (s výjimkou nepříliš úspěšné Kašparovy produkce v Českých Budějovicích dne 9.října 1910) jaksi vyhýbaly. Teprve rok 1912 to měl změnit. Tehdy už také z letců české národnosti letecké produkce pořádal nejen Ing. Jan Kašpar, ale i jeho bratranec Eugen Čihák. V červenci a srpnu 1912 byly v jižních Čechách uspořádány tři veřejné letecké produkce, čtvrtou znemožnily okolnosti. Inženýr Kašpar byl od června 1911 pronásledován občasnými obtížemi. V pátek 13.října toho roku v Pardubicích havaroval a více než měsíc nelétal. Až v prosinci 1911 (společně s bratrancem E.Čihákem) uspořádal veřejné produkce na Mělníce a v Praze. Dne 15.března 1912 však měl závadu na…

Na konci 19.století si Pardubice vytvořily předpoklady pro velkolepý nástup do 20.století. Tehdejší představitelé města k tomu přistupovali s velkou předvídavostí a odvahou. Jejich představy byly překonány až po roce 1950, především překročením Labe na pravý břeh, bohužel jen kvantitativně v důsledku řady nepříznivých okolností zejména po roce 1960. O to více musíme tehdejší představitele dnes obdivovat.

Víte, že pardubický zámek a Kunětickou horu údajně spojovala kdysi podzemní chodba? Vystavěli ji prý páni z Pernštejna v 16. století, aby byl možný útěk ve chvíli nebezpečí buď na hoře, nebo v Pardubicích. Na přelomu 18. a 19. století však došlo k jejímu zatopení. Při budování mostu přes Labe jeden z pilotů prorazil strop chodby a ta se zaplavila vodou. Zda je tato pověst pravdivá či nikoliv, to se už asi nedovíme.

Náměstí tvoří ústřední prostor Nového Města navrženého roku 1882. Náměstí bylo založeno rohovou budovou Průmyslové školy z roku 1899 na nároží ulice Štěpánčiny, dnes Štefánikovy ulice. Plánované náměstí bylo zprvu nazváno Riegrovo, roku 1896 Krále Jiřího z Poděbrad, těsně před první světovou válkou roku 1913 Trnkovo. Roku 1918 bylo pojmenováno Čs. legií na počest legionářských jednotek bojujících v 1. světové válce za svobodné Československo. Roku 1923 byly na severní straně náměstí dokončeny železničářské domy se 32 byty. Roku 1924 byla dokončena sadová úprava náměstí a o rok později byly dokončeny čtyři domy pro poštovní a vojenské gážisty.