Zprávy KPP

Po roce 1939 jsem nemohl dostudovat, lékařskou fakultu jsem začal před válkou, poslední rigorózum z patologie jsem měl u prof. Šikla. Za války jsem ale jako medik zůstal v kontaktu s medicínou. Pomáhal jsem u různých lékařů. U gynekologa to byla zvlášť sranda, ten vždycky říkal: před ním můžete mluvit, ten patří ke mně a já mu poléval před vyšetřením dva prsty jodovou tinkturou, víc jsem nesměl. Při léčbě lues v sanatoriu (nyní hotel u rychlodráhy) jsem píchal injekce salvarzanu. To bylo obzvlášt složité, protože po para vznikaly nekrózy. Já vždycky napíchl a při podání zavřel oči.

Nejstarší pravidelné pardubické turistické akce se tradičně zúčastňují převážně cykloturisté v počtu asi 200 až 250 osob, kteří se sjíždějí 1. ledna za každého počasí na horní parkoviště pod hradem mezi desátou a jedenáctou hodinou. Letos po týdnu mlhavého počasí vysvitlo sluníčko, které dodalo zahájení nového roku optimistický ráz; tedy ideální možnost vyšlápnutí (pěšky i na kole) do nové sezony. Tento rok dohromady s pěšími turisty a dětmi odhadujeme účast na cca 150 osob. Dokonce se nám objevili i rodiče s kočárky. Toto Novoroční setkání nemá primát nejstarší pouze v Pardubicích, ale v celé České republice. Celostátní kalendář Klubu českých turistů uvádí jako druhou akci (co do počtu ročníků) na Nový rok Novoroční výstup na Radobýl u Litoměřic, který má však pořadové číslo ročníku teprve 60. (1. 1. 2025). Jako náhodnou…

28. listopadu zemřel v soukromém Domově seniorů v Chrudimi člen redakční rady ZKPP a Vlastivědných listů PK, místopředseda MS v Pardubicích p. Ing. Vladimír KOČVARA, odborník v oboru textilní chemie. Narodil se 26. února 1926 v Jaroměři, ale od roku 1954 již bydlel se svou rodinou v Pardubicích. Vědeckou dráhu zahájil sice ve Dvoře Králové nad Labem, ale od roku 1954 pracoval ve Výzkumném ústavu organických syntéz v Rybitví (oddělení koloristiky). Koloristika později přešla do podniku OSTACOLOR, kde V. Kočvara pracoval jako vedoucí všech aplikovaných laboratoří až do svého důchodu. Ve svých 95 letech (2021) obdržel za svou práci Stříbrnou medaili za zásluhy Univerzity Pardubice, fakulty CHT. Přednášel totiž o barvení syntetických vláken i na této univerzitě. Dlouhodobě působil i ve spolku textilních chemiků a koloristů. Spolu s…

Na podzim 2024 vydal PhDr. Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia, oceněný 17. 11. t. r. premiérem P. Fialou Cenou K. Kramáře knihu „Český bestiář“ (vyd. Academia Praha 2024, 413 str.). Kniha přináší příběhy několika mužů, podílejících se na provozu dvou velkých totalit 20. století – nacismu a komunismu. Jedním z nich byl i učitel Josef Rejthar (1896–1979), antisemitský člen Vlajky a Národní obce fašistické, spolupracovník nacistického SD a později úspěšný podnikatel v USA. Jeho otec, také učitel Josef Rejthar pocházel z Pardubic. Syn J. Rejthar ml. projevoval básnické sklony, takže mu roku 1940 vyšla brožura „Kácíme modly TGM“, v níž autor krytý značkou ERJE vložil říkanku Metamorfosa, již věnoval Pardubicím. Přebírám ji z Padevětovy knihy (s. 115) doslova:

Pokračujme školním rokem 2017–18. V lednu si žáci vyzkoušeli pracovní pohovory nanečisto. Museli si najít inzerát, který je zaujal, a připravit si životopis tak, aby splňoval požadavky na vybrané pracovní místo. Leden dále patřil zimním soustředěním hokejistů a škole v přírodě s lyžováním. V říjnu 2017 se na škole poprvé uskutečnil bazar sportovních potřeb a oblečení. Rodiče i děti přiváželi lyže, brusle, sportovní oblečení, obuv, koloběžky a další. Podle ohlasu rodičů se akce povedla. Před podzimními prázdninami probíhalo ve třídách projektové vyučování. Celý den byl věnován Pardubickému kraji., Na prvním stupni se děti prostřednictvím her věnovaly především Pernštejnům a jejich aktivitám, pardubickému zámku, navrhovaly Zelenou bránu a podobně. V první listopadový den se žáci a učitelé sešli na slavnostním otevření nové…

Obraz Mikoláše Alše znovu objeven! Když jsem vracel paní Markétě Koropecké vypůjčený archiv Boži Dvořáka, sdělila mi, že m.j. vlastní i hojně diskutovaný obraz M. Alše „Kunětičtí hetmani“ z roku 1903 (viz foto). Zapůjčila mi ho, takže jsem si mohl na odvrácené straně prohlédnout i zápisy, na ní průběžně pořizované Alšovými kolegy malíři Karlem Raškem (1861–1918), žákem M. Pirnera a přítelem L. Marolda, s nímž spolupracoval na známém pražském panoramatu „Bitva u Lipan“ na výstavišti, a Vojtěchem Bartoňkem (1859–1908), restaurátorem a malířem historických obrazů. A tak si tedy podrobně popišme zadní stranu Alšova obrazu. Vyplývá z ní, že se díváme na dokonalou kopii Alše od K. Raška. Je tu i popis zobrazených reálných osob z Pardubic, který dodal architekt Antonín Kubec z Prahy (Jungmannovo nám.). Vpravo dole je glosa, že u Raška…

Historie železnice na našem území sahá až do roku 1827, ale Pardubicka a Přeloučska se dotkla více asi o 15 let později, po roce 1841. Tehdy se do budování zapojil stát a založil tzv. Severní státní dráhu, která vedla z Olomouce do Prahy. Spuštěna byla roku 1845, tedy před sto osmdesáti lety. Ve dvou článcích se autor pokusí uvést zajímavé nebo méně známé informace týkající se zejména Přelouče a blízkého okolí. Záměrně zde vynecháváme informace o budově přeloučské železniční stanice, o tom psal autor již jinde – viz soupis literatury a zdrojů v 2. části článku.

13. listopadu 2024 vydalo nakladatelství RONADO ve Včelákově krásnou knížku Jarmil Doležalových (matky a dcery) „Jarmila i Camilla, tři životy ležácké dívky“ (nákl. 500 výtisků, 459 s. zákl. textu se seznamem pramenů a literatury). Knížka je strukturována do 3 dílů odrážejících 3 životy J. Doležalové st., roz. Štulíkové, jíž dali v Německu její adoptivní rodiče novou identitu Camilly Paetel. „Život první“ popisuje období 1939 až 43, ale vrací se proti proudu historického času k předkům rodiny a jejich příchodu do Ležáků. Tento díl vrcholí nacistickým vyhlazením obce a rozhodnutím „převychovat“ sestry Jarmilu a Marii Štulíkovy v Německu. „Život druhý“ mapuje léta 1943–46, kdy Jarmila dostala v Německu po adopci novou identitu Camilly Paetel.

Pocházel z Václavovic, obce na Ostravsku. Poznal dobře, co je bída, proto jako mladý chlapec skončil v řadách komunistů. Ve 23 letech je delegován na V. řádný sjezd KSČ konaný ve dnech 18.–23. 3. 1929. Od toho okamžiku nastupuje dráhu profesionálního funkcionáře. Byl několikrát za první republiky zatčen. Zachoval se dopis velitele četnické stanice Pardubice, datovaný dne 15. 11. 1937: „Sděluji, že dne 14. listopadu byl zdejší stanicí zatčen komunistický tajemník Ludvík Tvardek (Teplého ulice čp. 1572) pro nedovolené najímání pro vojenskou službu ve vládním vojsku ve Španělsku. Při domovní prohlídce v bytě L. Tvardka, jakož i v komunistickém sekretariátě KSČ v Pardubicích v Labské ulici čp. 365 byli nalezeny dopisy, které Tvardek obdržel od osob konajících službu ve vládním vojsku ve Španělsku. Zasílám tento přípis s tím, že by…

Dne 24. ledna 1945 projely přes Pardubice dva transporty s vězni z Osvětimi, které se nacisté před blížící se Rudou armádou snažili přemístit do jiných koncentračních táborů. Ve dvacetistupňových mrazech se v otevřených vagonech na uhlí tísnily tisíce vězňů, trpících zimou, hladem a žízní. Jejich stráže navíc okamžitou střelbou trestaly nejen pokusy o útěk, ale také snahu získat potravu od lidí v okolí trati. Po průjezdu vlaků byla podél celé trati nalézána těla mrtvých vězňů, která byla za přísného dohledu úřadů pohřbívána na místních hřbitovech. Přípravy na likvidaci a evakuaci osvětimského koncentračního tábora byly zahájeny již koncem roku 1944. Fronta se rychle přibližovala a Němci se na poslední chvíli snažili zachránit použitelný materiál a zásoby, transportovat zbývající vězně do jiných táborů, zlikvidovat kartotéky,…