Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Prof. MUDr. Jaroslav Hlava
Snímek z dob 2. světové války pochází z pardubické válečné nemocnice,
která stála na místě dnešní čtvrti Dukla a přilehlých ulic, včetně jižní části nádraží.
Osobně mě tento vynikající lékař a profesor velice zajímá, protože je rodákem
z Dolních Královic, kde se narodil v roce 1855. Dnes je město zatopeno vodami
Želivky a odtud se zásobuje Praha i další města pitnou vodou. Nedávno se mi
podařilo dokonce objevit vnučku prof. Hlavy, kterou je paní Olga Hrzánová, žijící
v městečku na břehu Sázavy. Bohužel se narodila až po smrti dědečka, takže
každopádně jeho pamětnicí není.Když už jsem se zmínil o válečné nemocnici, pak stojí za informaci, že to bylo obrovské zdravotnické zařízení pro 10 tisíc raněných a nemocných. Zdravotnického personálu a vojáků tam bylo kolem 2 800. Vedle dřevěných baráků tu stály další budovy operačních sálů, patologie, bakteriologie, lékárny, dále obrovská prádelna (sloužila pak více jak 50 let pro pardubickou posádku) atd. Samozřejmě nemocnice měla svoji vlastní železniční vlečku. Tehdejší nápor nemocných a raněných zaskočil všechny tehdy válčící státy především tím, že nastal kritický nedostatek odborného zdravotnického personálu, především lékařů. Proto na snímcích jsou starší páni MUC Fiala a MUC Drábek. Armáda tehdy zmobilizovala i takové, kteří kdysi absolvovali aspoň nějaký ten semestr medicíny. Sloužil tam např. i více jak padesátiletý operní pěvec, který před drahnými lety sběhl z medicíny a zaměnil ji za zpěv. Tito muži zastávali lékařská místa. Úřady tenkráte naštěstí pověřily přední odborníky, aby pomohli vytvořit koncepci organizace neskutečně obrovité nemocnice. Prof. Dr. J. Hlava byl jedním z nich.
Jak je patrné, mladý Hlava v Dolních Královicích strávil pouze dětství, protože středoškolská studia už absolvoval v Praze na Malostranském gymnáziu. Sluší se doplnit, že ve městě sídlil soudní okres spadající pod politický okres Ledeč nad Sázavou. V Praze Hlava studoval na lékařské fakultě tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity. Už ve 3. ročníku se stal fiškusem na klinice prof. Eiselta. Po jistých neshodách s jeho asistentem se stal demonstrátorem na stolici patologické anatomie u prof. Krebse. Po promoci už jako lékař odešel na zkušenou do Německa (pobýval i u prof. Virchowa) a následně i do Francie, kde získal další odborné vzdělání a poznatky.
Když v roce 1882 došlo k rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou, bylo jmenováno sedm českých profesorů, kteří nastoupili v říjnu 1889 na nově otevřenou českou lékařskou fakultu. Pro zajímavost to byli profesoři Weiss, Eiselt, Schöbel, Streng, Spina, Steffal a Janovský. Na stolici (dnes říkáme katedru) patologickou měl nastoupit prof. Dušan Vilém Lambl (po něm se dodnes jmenují lamblie – cizopasný bičíkovec), který působil v Charkově. Ten však odmítl a suplentem byl tehdy jmenován J. Hlava, který zároveň působil i jako prosektor Všeobecné nemocnice. Už v listopadu 1883 habilitoval jako docent pro patologickou anatomii. Dostalo se mu neobyčejné cti, když jako docent zasedal ve sboru již vzpomenutých profesorů.
Pokud jde o vzpomínky současníků i studentů, pak prof. Hlava byl oblíben. Byl to rozšafný pán, který měl široké zájmy a k studentům byl velice vstřícný. V jeho osobě se odrážely poměry konce 19. století. Tehdy se podílel na práci i organizaci např. Spolku Českých lékařů (od r. 1897 byl předsedou až do svého skonu). Slovanská myšlenka mu byla blízká a slovanských studentů u něho studovalo vždy dost a následně šířili myšlenky i medicínské poznatky ve svých zemích. Tak při jedné cestě na kongres do Ruska byl Hlava dokonce přijat samotným carem Mikulášem II., s nímž hovořil rusky. Býval vždy v delegacích, které navštěvovaly evropské lékařské kongresy. Doma pak se živě účastňoval veřejného života. Působil i ve Spolku Národního divadla, přátelil se dlouhá léta např. s Hanou a Jaroslavem Kvapilovými (Hana zemřela r. 1907 na diabetické kóma). Za zmínku stojí i to, že publikoval práci týkající se pitevních nálezů u Bedřicha Smetany.
Po převratu v roce 1918 pak se aktivně zapojil do další práce. Cílem bylo vybudování druhé lékařské fakulty u nás – tedy v Brně a pak i v Bratislavě. Rovněž se zasloužil i o ustavení tamní Veterinární fakulty. V roce 1919 byla státem vytvořena Státní zdravotní rada, v jejímž čele Hlava stanul. (Už za monarchie měl titul dvorní rada a oslovení rada mu příslušelo i za republiky. Četl jsem, že když se na jeho ústavu pitval nějaký horník z Jáchymova s tehdy velice vzácným tumorem plic, pak sekant musel přizvat pana radu Hlavu, který tuto „vzácnost“ požadoval vždy shlédnout…) V roce 1921 byl po úsilí prof. Hlavy otevřen v areálu Albertova Hlavův ústav, který slouží dodnes. Sluší se dodat, že i TGM věnoval 10 tis. Kč.
Hlavova odborná činnost byla rozsáhlá. Měl bohatou publikační činnost, napsal spolu se svými spolupracovníky (např. s asis. Dr. Obrzutem) řadu učebnic a odborných knih z oboru patologické anatomie a bakteriologie. I když vyšel ze skromných venkovských poměrů, sňatkem s dcerou movitých podnikatelů byl hmotně zajištěn. Velice těžce nesl, když mu zemřel sedmiletý nadaný synek Jaroslav. Každopádně měl řadu přátel a známých a pro dobrou věc dovedl získat i značné finanční dary.
Prof. MUDr. Jaroslav Hlava byl prvním profesorem patologie a mikrobiologie na české lékařské fakultě Karlovy univerzity. Řadí se rovněž mezi zakladatele české mikrobiologie.
Na sklonku života měl řadu zdravotních problémů. Kolegové mu předepisovali pobyty v lázních – navštívil i léčebnu v Luži – a byl v jejich odborné péči. Jeho skon zarmoutil jak jeho přátele, tak i veřejnost. Bylo to 1. listopadu 1924. K této smutné události vyšlo dne 8. listopadu 1924 zvláštní číslo Časopisu lékařův českých na paměť prezidenta Prof. Dr. J. Hlavy. V něm byla uveřejněna řada vzpomínek a zpráv jeho přátel, kolegů i studentů. Mezi nimi byli prof. Dr. V. Janovský, poslední žijící člen profesorského sboru z roku 1882. I když je publikován bezpočet vzpomínek, nelze nalézt Hlavova rodná data, místo narození, místa středoškolských studií, něco o jeho rodičích či rodu. Asi se to tehdy tolik nenosilo. Ale na druhou stranu je v tiráži adresa obou redaktorů tohoto odborného časopisu. Vedle Dr. V. Jedličky je tam i Hlavovo bydliště: Praha II., Preslova ul. 2039.
Jméno profesora MUDr. Jaroslava Hlavy je a i nadále bude pojmem české medicíny.
