HEYDRICHIÁDA - 75 let

Dovolte nám, abychom si tyto události ještě jednou připomněli. Především vzpomínkou
na Alfréda Bartoše – velitele Pardubického výsadku SILVER A.
V září loňského roku uplynulo 100 let od jeho narození.
ALFRÉD BARTO Š
Podle Karla Gottwalda ze Sezemic
(*22. 3. 1934, †17. 10. 1998, pedagog, regionální historik, vlastivědný pracovník a autor)

Alfréd Bartoš se narodil 23. září 1916 ve Vídni rodičům Adolfu Bartošovi a Antonii
Kuželové jako nemanželský syn. Rodiče uzavřeli sňatek až 14. dubna 1918 ve Vídni
a koncem tohoto roku se odstěhovali do Sezemic. Otec se zde začal živit jako pekař
a maminka pracovala jako rukavičkářka. Manželství rodičů ovšem netrvalo dlouho.
Nejdříve došlo k rozchodu – Alfréd žil jen s matkou – a později i k rozvodu. Alfréd
(od mládí řečený Freda) chodil do obecné a později i do měšťanské školy v Sezemicích.
Byl vynikajícím žákem i dobrým kamarádem. Ve „Školní kronice“ se v roce
1930 např. píše: „Dne 7. března 1930 se sešlo všechno žactvo ve vkusně vyzdobeném
II. ročníku chlapeckém a tam jsme měli krátkou, ale srdečnou oslavu vlastní. Při ní byl
na pořadu kromě vhodných recitací a písní proslov žáka III. ročníku Alfréda Bartoše
o presidentu Masarykovi.“
1. září 1930 – po vykonání diferenčních zkoušek – odešel Alfréd do tercie pardubické
reálky. Školu bez problémů vystudoval a v roce 1935 maturoval s vyznamenáním.
Jeho předností bylo nadání a cit pro jazyky. Uměl anglicky, německy a francouzsky.

Byl fyzicky velmi zdatný, rád sportoval a byl aktivním
členem Sokola Pardubice I. Na škole se
také velmi sblížil se spolužačkou Věrou Junkovou
(*24. 6. 1917). Jejich milostný vztah trval až
do odchodu Bartoše za hranice.
Po rozvodu manželství se Antonie Bartošová
odstěhovala se synem do Pernerovy ulice č. 274
v Pardubicích ke krejčímu Ferdinandu Chárovi.
Zde žila až do tragického konce v roce 1942.
Už 8. července 1935 – tedy ještě před maturitou
– se Alfréd Bartoš podrobil dobrovolnému
vojenskému odvodu a 1. října narukoval
jako nováček ke 2. eskadroně 8. dragounského
pluku knížete Václava v Pardubicích. Jako maturant
byl zařazen do školy pro důstojníky jezdectva v záloze, jejíž absolvování bylo
podmínkou pro přijetí do vojenské akademie. Do vojenské akademie v Hranicích
nastoupil 30. září 1936. Vzhledem k hrozícímu vojenskému konfliktu zde bylo studium
již jenom jednoleté. 29. srpna 1937 byl Bartoš jmenován poručíkem jezdectva
a vrací se do Pardubic ke svému mateřskému pluku jako velitel čety. Jeho kvalifikační
listina dokazuje, že patřil k nejlepším důstojníkům pluku. Jeho charakter je
v ní oceněn jako dobrý, intelektuální vlastnosti jsou ohodnoceny jako velmi dobré,
stejně jako tělesná způsobilost a velitelská schopnost. Celkový stupeň kvalifikace
zní: velmi dobrá.
Pro poručíka Bartoše byla okupace Německem krutou ranou. Proto hledal cestu,
jak se co nejrychleji zapojit aktivně do boje o osvobození republiky. Je pravděpodobné,
že byl jedním z prvních, který již v květnu 1939 odjíždí do Francie. Zde krátkou
dobu pracuje na čs. konzulátě a později (8. června 1939) vstupuje do Cizinecké legie.
Sloužil v Tunisku, ale v září, když německým útokem na Polsko začala II. světová
válka, se vrací do Francie a 16. listopadu nastupuje k československému pluku jako
druhý pobočník velitele. Se svým útvarem se zúčastnil bojů na francouzské frontě.
Po porážce a kapitulaci Francie se dostal na jednu z posledních lodí „Rod el Farag“,
která odplouvala z Francie a přes Gibraltar se dostal 13. července 1940 do Anglie, kde
se stal velitelem 1. čety 1. roty 2. pěšího praporu.
Na jaře roku 1941 se Alfréd Bartoš dobrovolně přihlásil k náročnému výcviku
pro plnění zvláštních úkolů v nepřátelském týlu. Tento výcvik probíhal ve Skotsku. 

Po jeho absolvování byl jmenován velitelem skupiny SILVER A, tedy paravýsadku,
který byl určen k tomu, aby po vysazení na území Protektorátu Čechy a Morava obnovil
spojení s domácím odbojem.
Kvůli klimatickým problémům byla skupina vysazena až na několikátý pokus
v noci 29. prosince 1942 a mimo stanovený cíl. Místo u Čáslavi byli vysazeni u Poděbrad
u obce Senice. Alfréd Bartoš vyskočil společně s Jiřím Potůčkem. Josefa Valčíka
zdržel zaseknutý balík s výzbrojí a tak se výsadkáři hned na samém začátku rozešli.

Poměrně složitě, ale brzy se dostali do Pardubic a Pardubicko se stalo jejich dalším
působištěm. Již 15. ledna 1942 navázal radista Potůček spojení s Londýnem. Tím
začal být plněn hlavní úkol skupiny – zpravodajská činnost a také spojení s pražským
odbojem, kterému byly předávány instrukce z Londýna a opačně. Následně
byli všichni tři parašutisté povýšeni – Bartoš do hodnosti kapitána – a byl jim udělen
Čs. válečný kříž.
Vážení čtenáři. Jistě nám teď prominete, že se činností SILVER A a jejího velitele
Alfréda Bartoše na Pardubicku nebudeme zabývat dále zcela podrobně. Mnohé
již bylo velice detailně popsáno v mnoha knihách a publikacích, ale také ve ZPRÁ-
VÁCH KPP (č. 1–6) k 70. výročí heydrichiády Radovanem Brožem. Dále v publikaci
„SILVER A a HEYDRICHIÁDA na Pardubicku“ – rovněž vydaná při příležitosti
70 let od heydrichiády v roce 2012 Evropským vydavatelstvím v Pardubicích autory
Brožem, Kotykem a Štěpánkem.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2017