Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Anketa

Anketa
Zveme Vás
20.10.2018 14:00

Kam dráty nevedou

Zajímavá vyjížďa historickým autobusem po okrajových částech Pardubic. Odjezd zájemců z řad veřejnosti bude ve 14 hodin ze zastávky MHD Třída Míru.

typ akce: Výlety do historie

21.10.2018 07:00

Za Hagenem do obýváku

Karlštejn – lomy Mořina (prohlídka štol–baterky s sebou+možnost zapůjč.na místě) – Srbsko. Délka trasy 12 km. Odjezd v 7:01 z hl.n., návrat v 16:47, 17:02 h. Vedoucí P.Kožený. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka

typ akce: Turistické vycházky

27.10.2018 14:00

Výsadba lípy Klubu přátel Pardubicka

Koná se u příležitosti 100. výročí založení Československa v parčíku před sídlem ÚMO Pardubice 4 v Pardubičkách.

typ akce: Přírodovědné vycházky

28.10.2018 08:00

Jabkenická myslivna a zámek Loučeň

Luštěnice – Kosořice – Jabkenice (pam.B.Smetany) – Loučeň (zámek, labyrint). Délka trasy 12 km. Odjezd v 8:01 z hl.n., návrat v 18:02 h. Vedoucí Z.Řehák. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.10.2018 18:00

Pohřeb starého Rakouska

Přednáška pardubického historika Dr. Jiřího Kotyka připomene události, které se odehrály přesně před sto lety v říjnu roku 1918. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského nám. v Pardubicích. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

VO KOLKOVSKÉ REKVIEM 16. 5. 2017 V chrámu sv. Jana Křtitele v Pardubicích

obrázek k článku Zádušní mši sv. za rodinu Vokolkových celebroval 95letý P. Benedikt Holota, OFM, koncelebranty byli pardubický arciděkan Mgr. Antonín Forbelský a letohradský farář ThDr. Václav Vacek. Františkán P. Holota živě vzpomínal na Vojmíra Vokolka, s nímž diskutoval o jeho díle. Pohřbíval jeho i jeho sestru Květu (Vítu) Vokolkovou. 31. 5. 2017 měl ve Východočeské galerii v Pardubicích premiéru životopisný film ?Vokolkovi? režisérky T. Brázdové (Media Company s.r.o.) finančně podpořený Pardubickým krajem.

Projev PhDr. J. Kotyka, Ph.D.
Vážení Vokolkovi, pane vicehejtmane, Otče Benedikte, dámy a pánové, bratři a sestry,
byl jsem osloven, abych vzpomněl v rámci vokolkovského jara v Pardubicích
na členy rodiny, jež jsem měl tu čest osobně poznat. Popsat atmosféru v této rodině
znamená popisovat svébytný pardubický kulturní fenomén. S odstupem času jsem
velmi vděčen tomu, že jsem se jej mohl nesměle dotknout…
Stalo se tak díky osobnosti tiskaře pana Vlastimila, jehož jsem poznal díky jeho
intenzívní vlastivědné činnosti v muzeu a členství v redakční radě Zpráv Klubu přátel
Pardubicka. Poznal jsem ho jako vynikajícího znalce literatury i výtvarné kultury
a jsem mu dodnes zavázán za to, že mne zasvětil do umění „dělat časopis“ po obsahové
i technické stránce. Jeho byt v ulici Za Pasáží byl naplněn kulturním „géniem
loci“ a stával se proto místem setkávání s mladou generací, jíž se tu – včetně mě
– otevíraly nové obzory v podobě za komunistů tabuizované kultury první republiky,
zakazované katolické (české i zahraniční) literatury, tradiční vlastivědy i reforem
II. vatikánského koncilu. Bohatá korespondence pana Vlastimila s velkými postavami
českého kulturního dění a Literárním archivem Památníku národního písemnictví
na Strahově byla velmi inspirující. Drobné studie v našem časopise z let 1965–77
patří i dnes do Zlatého fondu pardubické regionální historie. Jeho kulturní přínos
bude jistě podrobně zhodnocen odbornou konferencí na pardubickém zámku a zde
při této příležitosti není ani dostatek prostoru pro jeho uchopení. Nelze však nikdy
zapomenout na páně Vlastimilovu noblesu, doslova „šlechtictví ducha“ a jeho víru,
jež jej posilovala v nelehkém závěru jeho života.
Při vstupu do bytu Vokolkových musely nutně každého hosta zaujmout výtvarné
artefakty ze dřeva i z kovu od pana Vojmíra, eventuelně skládačky slov vytvářející
osobitou poezii. Při prohlídce jeho děl ve Východočeské galerii i galerii NOV i při
exkurzích na místa jeho sakrálních fresek vidíme, jak správná byla páně Vojmírova
myšlenka, že ani křesťanské výtvarné umění nesmí ustrnout, ale naopak má reflektovat
současnost, jak se to dařilo i umělcům předcházejících epoch. Panu Vojmírovi
se to dobře dařilo v tématech hladu, chudoby a násilné migrace, jež jsou stále aktuální.
Názor tzv. fundamentalistů je v této věci nepodstatný a projevil se i barbarskou
snahou o zničení Vojmírova odkazu – ukázat realisticky křížovou cestu člověka
k Pánu dějin. Rád tu ocituji báseň z roku 1959 věnovanou Vlastimilem Vojmírovi:
„Můj bratře – malíři narozený k Slávě stvoření – v které mluví Duch – ty Cézanne
zářící v šedi rodného města – jen člověka v pokoře Slávy věčné maluješ – v Chudobě,
která Tebe slaví – na zdech skrytého za slávou světa.“

Pokud mi něco osobně velmi vadí na letošních vokolkovských oslavách, je to dokonalá
absence pozornosti k obětavé sestře Květě. Pan Vlastimil svoji vděčnost k ní
vyjádřil velmi výstižně: „Blažený ten, kdo sestru má – to tajemství je života jasem 

– a touha v blízkosti se časem čistí a zlatu vyrovná.“ Myslím, že ani nešlo lépe vyjádřit
ten krásný sourozenecký vztah v rodině Vokolkových! Sestra Květa byla původně
pod jménem Víta terciářkou apoštolátu sv. Františka a žačkou J. E. Urbana. Po zrušení
řádu komunisty začala pracovat jako zdravotní sestra. V září 1958 byla však
zatčena za tzv. podvracení republiky a odsouzena na tři a půl roku do vězení. Strávila
je v Želiezovcích na Slovensku ve společnosti žen s kriminální minulostí. Po svém
propuštění se vrátila do Pardubic, kde se po ovdovění svého bratra Vlastimila, jehož
paní zemřela při železničním neštěstí u Stéblové, věnovala vedení domácnosti svých
bratří. Kromě toho pracovala obětavě v církevní charitě, kde uplatnila své sociální
i ekumenické cítění. Proto plně o ní platí biblický výrok o „ženě statečné“…
Spisovatele Vladimíra Vokolka jsem poznal jen z jeho tvorby, hlavně mne zaujaly
jako historika jeho vzpomínky na staré Pardubice a studia v našem městě. I z jeho
díla prosvítá výrazný rys společný všem Vokolkovým – víra v Boha. Dovolte mi,
abych svou vzpomínku ukončil duchovním vyznáním paní Květy, napsaným za války
roku 1940, když jí bylo 19 let: „Milovat v pravdě, to je přísný závazek plný obětí
a sebezáporu. K té lásce je nutno stoupati po Kalvárii, útisku a nepochopení. To není
cesta domů. Ale pak? Co víme o blaženosti vysočin Ducha?“
V dnešních nešporách na svátek národního patrona sv. Jana Nepomuckého se
praví: „V ničem člověk více podobný Bohu svému nebývá, než když k bližnímu svému
milosrdenství mívá… V srdci našem ať zůstává jen svaté Lásky plamen, lásky
k Bohu i bližnímu. Amen.“


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem