Arnošt Bareš

Vyrůstal v domku v dnešní Masarykově ulici, kde měl jeho otec obuvnickou dílnu.
Dům je již zbořen, stál vedle dnešní pobočky ČS a na jeho části je dnes restaurace
Bavorský dvůr.

Arnoštův otec, František Bareš (*16. 5. 1859 – †21. 3. 1958), byl obuvníkem v Sezemicích.
Jeho otcem byl Josef Bareš (syn Jáchyma Bareše, obchodníka z Horky u Staré
Paky). Matka Anna byla dcerou zahradníka Josefa Voženílka z Litětin.
Františkův otec Josef pracoval jako bednář v pardubickém pivovaru (bydleli
v Labské ulici). Při práci se vážně zranil (spadl mu na nohu sud) a v důsledku sněti
v noze v roce 1870 zemřel, a tak František vyrůstal od svých 11 let bez otce.
Po smrti své první ženy (zemřela na tuberkulózu) se František 25. února 1895
znovu oženil s Miloslavou Procházkovou. Dožil se úctyhodného věku 99 let.
Arnoštova matka, rozená Miloslava Procházková (*5. 1. 1874 – † 22. 12. 1944), se
narodila v Sezemicích v budově tehdejší radnice v čp. 48 jako dcera městského strážníka
v Sezemicích Václava Procházky a matky Anastasie, dcery sezemického měšťana
Jakuba Plecháčka. Její bratr, Václav Procházka, byl za první republiky po řadu let
starostou Sezemic.

František a Miloslava Barešovi měli syna Arnošta (*1898 – †1974) a dceru Květoslavu
(*1910 – †1996).
Po absolvování obecné školy v Sezemicích navštěvoval Arnošt Bareš pardubickou
reálku.

Po předčasné, tzv. válečné, maturitě v roce 1917 musel nastoupit jako voják do rakousko-
uherské armády, s níž se zúčastnil bojů na ruské frontě.

Po válce studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde byl mimo jiné
žákem F. X. Šaldy. Po absolutoriu působil od 1. září 1922 ve svém prvním zaměstnání
jako profesor češtiny a francouzštiny na pardubické státní reálce (dnes je v této
budově střední průmyslová škola elektrotechnická).

V sezemické sokolovně, která byla místem konání nejen sportovních, ale i společenských
událostí, se Arnošt Bareš seznámil se svou budoucí ženou Anežkou Formanovou,
rodem z Čivic, bytem v Počáplích čp. 8. Svatbu měli v sezemickém kostele
28. července 1923. Spolu měli dva syny, mladšího Milana (*1927 – †1991) a staršího
Ivana (*1925), se kterým jsem v letech 2008 a 2016 vedl rozhovor o jeho otci Arnoštu
Barešovi a který mi umožnil ofotografování fotografií z jejich rodinného archivu.

Z vyprávění Ivana Bareše jsem se dozvěděl, že u Formanů bylo mnoho dětí a málo
polí. To byl hlavní důvod, proč Ivanův dědeček z matčiny strany Václav Forman koupil
stavení v Čachnově. Když je v roce 1912 přijel převzít, stavení přes noc vyhořelo
a Formanovi se stěhovali do Počápel. Zde nejprve bydleli v nájmu v domě čp. 1,
vlastněném Kerhartovými podílníky na pardubické firmě se stavebninami Kerhart
a Tachecí, a od roku 1922 v zakoupeném domě čp. 8. V horním patře domku čp. 8
bydleli zpočátku i manželé Arnošt se ženou Anežkou, později od roku 1923 bydleli
v Pardubicích ve Štefánikově ulici čp. 1054 a následně v Praze.
Již za svého působení na pardubické reálce se Arnošt Bareš zajímal o veřejné dění
a historii mladého československého státu. Dne 7. března 1925 při oslavách 75. narozenin
prezidenta republiky T. G. Masaryka promluvil k žactvu pardubické reálky vedle
ředitele Emanuela Hlavatého i sezemický rodák profesor Arnošt Bareš. Při oslavách
osmého výročí samostatnosti československého státu vystoupil na půdě státní pardubické
reálky se svým projevem o významu 28. října. Na reálce byl založen v roce 1868
Spolek pro podporování nemajetných studujících. Za svého působení na reálce byl Arnošt
Bareš členem výboru tohoto spolku. Za zmínku jistě stojí, že mezi podporovateli
spolku byly Městská rada v Sezemicích a Občanská záložna v Sezemicích.
V době svého pobytu v Pardubicích (Pardubice měly tehdy 30 tisíc obyvatel) patřil
ke kulturnímu kroužku, do něhož patřili pardubičtí akademičtí malíři Vojtěch
Sedláček a Jaroslav Grus (od roku 1973 člen KPP), hudební skladatel a dirigent ND
Miroslav Ponc, právník Miloslav Mládek, chirurg MUDr. Jaroslav Snopek, MUDr. Jan
Řehoř emeritní primář interny a ředitel pardubické nemocnice (od r. 1947 byli oba
profesory LF UK v Hradci Králové), majitel hotelu Veselka v Pardubicích Arnošt Košťál,
v jehož restauraci se scházeli. Arnošt Košťál byl za války blízkým spolupracovníkem
výsadku Silver A (velitel Alfréd Bartoš původem ze Sezemic) a byl fašisty
popraven na Zámečku v roce 1942.
V roce 1927 vyhrál Arnošt Bareš konkurs na zpracování sborníku vzpomínek a dokumentů
připravovaného k desátému výročí smrti generála PhDr. Milana Rostislava
Štefánika (*1880 – †1919) a získal stipendium do Paříže. O prázdninách navštěvoval
hlavně Francii, kde prohluboval své znalosti na Sorbonně. Zde pracoval i jako novinář
a trávil mnoho času sbíráním a zpracováváním materiálů pro „Štefánikův memoriál“.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10/2017