Ztracený svět ...

Proteozoikum předchází fanerozoiku, které zahrnuje jednak paleozoikum, mezozoikum a kenozoikum. Samotné archeozoikum (archaikum) trvalo přibližně 3,3 – 2,5 M let.

Planeta Země v archaiku již dostatečně vychladla, aby vznikly zárodky budoucího prakontinentu Pangey („celozemě“).[i] Vznikají nejstarší horniny a společně s nimi „jádra“ kontinentů, tzv. kratony (malé ostrůvky v praoceánu Thétys). Klima bylo horké a vlhké. Existuje už prvotní atmosféra, která však unikla do vesmírného prostoru. Existuje i hydrosféra. Vzniká život ve své nejprimitivnější podobě (bakterie, sinice). Pozůstatky forem tohoto života nacházíme právě v nejstarších horninách.[ii]

Prekambrium je tedy geologické období, které zahrnuje prahory a starohory. Následuje paleozoikum (prvohory).

Paleozoikum je geologická éra, spadající do eonu fanerozoika, trvající přibližně 289 milionů let (rozmezí 541 – 252 milionů let). Zahrnuje šest period: kambrium, ordovik, silur, devon, perm.

Před počátkem paleozoika došlo k rozpadu superkontinentu Rodonie – největším byla Gondwana, která se rozkládala na severní i jižní polokouli. Existovaly obří „ostrovy“ jako severní Amerika, Sibiř a Baltika. Na přelomu karbonu a permu vznikl superkontinent Pangea (už byla o něm zmínka v předešlých článcích). Vznik Pangey byl provázen varijským (hercynským) vrásněním. Při tomto procesu vznikla řada základních geomorfologických jednotek (některá pohoří dosahovala výšky Himalájí, byla však zarovnána erozí).[iii] Dochází ke značnému kolísání mořské hladiny.

Velmi studeným obdobím byl vrchní (starší) ordovik, který je považován za vůbec jedno z nejchladnějších období historie planety. Na počátku paleozoika dochází ke kambrické explozi – globální explozi mnohobuněčných organismů, které nahradily vyhynulé organismy edikarské fauny. Na konci paleozoika dochází naopak k velkému vymírání živočichů.[iv]

Stratigraficky lze schéma paleozoika členit na kambrium (terreneu – série 1 - 2. furong), ordovik (spodní, střední a svrchní), silur (llandovery, wenlock, ludlow, přídolí), devon (spodní, střední a svrchní), karbon (mississipp, pensylvan a perm (spodní – cisural, střední –guadalupe a svrchní – loping).[v] 

Archaikum a paleozoikum na Pardubicku a okolí

Z prahorních (prekambrických) hornin se na Pardubicku vyskytují žula (granit), rula (metamorfovaná – přeměněná hornina), dále svor, diorit a fylit (ve starším zápisu fyllit).[vi] Dále to jsou to afanitické břidlice a gabbro (tmavá hlubinná vyvřelina).

Hned na úvod se lze zmínit u žulových balvanech poblíž Zdechovic (Zbraňovse), které vstoupily do lidového nářečí jako „obří kamenné postele“ (také „stoly“). Podle jedné z verzí, byly tyto balvany „přineseny“ na své místo jako ledovcová moréna. Po zániku ledovce zůstaly pouze balvany. Jedná se o červenou žulu, která je doprovázena porfyry a felsitickými brekciemi. Prekambrická žula se v šíři asi 1 km objevila poblíž Chvaletic. Objevují se též sedimenty černého lyditu – odrůda tzv. buližníku, zejména mezi Chvaleticemi a Zdechovicemi.  (Litošice). Západně od Chvaletic a Telčic se nachází diorit a gabbrové žíly. Gabro jest hrubozrnná smíšenina labradorového živce a diallagu. Jihozápadně od Telčic vystupuje mezi fylity diorotický afanit. U Chvaletic prostupuje břidlici limonitová žíla, kde limonit (hnědel) obsahuje také psylomelan.

Mezi Chvaleticemi a Zdechovicemi se nalézá šedozelený dioritický afanit který ležel původně pod křídovými vrstvami (mezozoikum). Tyto vrstvy byly odplaveny. Afanit lze nalézt i poblíž Turkovic, Litošic a Sobolusky.

Na severním okraji nasavrckého žulového masívu, prostírají se směrem severozápadním paleozoitické vrstvy, které zapadají (nasouvají se) pod mladší vrstvy druhohorní v Polabí.

Paleozoitické usazeniny najdeme i v Železných horách (Mons ferrey), které jsou tvořeny ze slepenců, drob, křemenců a břidlic. Pod vrstvou křídového útvaru se nachází starší silurské vrstvy.[vii]

Prekambrické horniny (hlinité břidlice a černé buližníky) se nalézají mezi Zdechovicemi a Chvaleticemi, stejně tak i na mnohých místech v Železných horách. Známé jsou třemošenské slepence z období kambria, počátku paleozoika.[viii] Křemenitý slepenec je zastoupen i v semtínských brekciích. Mezi Stojicemi a Raškovicem se nalézají slepence, jejichž součástí jsou jako ořech velké bílé oblázky. Křemenitým tmelem jsou spojeny i černé oblázky – tzv. lyditové. Tento tmel je místy růžově červený. Křemenové slepence ve výše popsaných lokalitách lze sledovat v délce téměř 20 km, jejich mocnost však není velká. Většinou leží podsunuty pod křídovými útvary. Lze se domnívat, že tyto prvohorní křemence vytvářely v období mezozoika velké či malé ostrůvky které vyčnívaly nad hladinu tehdejšího teplého a mělkého (šelfového) moře, do kterého se vlévaly velké řeky (prostor mezi Kozašicemi a Zdechovicemi). Tyto slepence mohly mnohdy vytvářet bizardní tvary (stejně tak mořské útesy), jako např. Čertovu skálu poblíž Spytovic, nebo např. Vysokou skálu u Svinčan. Kromě slepenců se tyto tvary skládaly rovněž z fylitu a droby. Droba se používala většinou lámáním na štěrk.[ix]

Jeden z „prahorních ostrůvků“ podkovovitého půdorysu se nalézá na levém břehu Labe při východním konci Labětína. Je z téže droby, jako je uvedeno v předchozím případu. Hlavní část tvoří modravě tmavá hlinitá břidlice, která připomíná břidlici jineckou a skrejšovskou (lokality, kde se rovněž nachází prahorní útvary). Ve známé údolní trhlině poblíž Lipoltic, proti Lipoltickému rybníku, se nalézá zřetelné seskupení slepenců. V Lipoltické skále jsou to pak „vložky“ jemnozrnných křemenců, zbarvených feritově.

Droby, prostoupené diabasovými žílami, nalézáme i v Chrtnické rokli[x] a v okolí Choltic (tzv. „chrtnický diabás“).[xi] Diabasovou skálu možno nalézt ještě na vrchu zvaném Kozinec nebo na Mezihoří nad údolím Zlatého potoka.

Prostor od Choltic směrem na Pardubice mj. vyplňují i zelenavé droby, které se střídají s jemnými šedozelenými břidlicemi (drobová břidlice), obsahujících hojně krevele (hematitu) a dále načervenalých křemenitých pískovců a slepenců s černými kousky lyditu.[xii]

Od Spytovic k Benešovicím se vyskytují slepencové břidlice (břidličný slepenec), podobné metamorfovanému fylitu. Na některých místech je břidličný slepenec podobný šedému fylitu slabě hedvábného lesku.[xiii] Uprostřed břidlic se vyskytují sloje drobového pískovce (Jankovický mlýn).

Ostrůvky prvohorního slepence vyčnívají z křídových sedimentů u Trnávky a dále mezi Spytovicemi, Zdechovicemi, dále u Lipoltic, Urbanic a východně od Heřmanova Městce. Tyto ostrůvky se vnořují do mladších druhohorních vrstev. Ostrůvky jsou ohraničeny dioritickým afanitem. Ze zmíněných slepenců převládají světlé nebo šedotmavozelené zrnité slepence (např. Vrtáčkova skála). Ve slepencích se nalézají větší či menší křemenité kousky. V některých místech se objevují četné hráškovité nebo jako ořech veliké bílé oblázky. Afanit zbarvuje slepence do zelené barvy (někdy až výrazně malachitové).[xiv] Některé slepence jsou zbarveny do barvy olivínu (peridotu). Poblíž Semteše leží na svorech prvohorní černé břidlice.

Některé slepence jsou uloženy pod úhlem 80° nebo jsou na ostatní horniny kolmé (viz měření geologickým kompasem). Takovéto složení se nachází např. pod svojšickou zříceninou.

Výše zmíněné horniny poskytují materiál na stavby v podobě silničního štěrku. Některé slepence byly v minulosti vykrouženy na mlýnské kameny (Raškovice, Choltice). [xv]

Závěr:

Prekambrické a paleozoitické horniny v okolí Pardubic jsou tvořeny především metamorfovanými (přeměněnými) dříve vzniklými horninami. Příčinou přeměny, čili metamorfózy byl obrovský tlak způsobený horotvornými procesy a tíhou nadložních hornin, vysoká teplota v hlubších částech zemské kůry, chemické působení horkých vodních roztoků. K přeměně hornin došlo rovněž také v blízkosti vystupujícího žhavého magmatu. Přeměněné horniny obsahují vyvřelé horniny, křemen, živec a různé druhy slídy. Nerosty v těchto horninách bývají většinou ve formě krystalových zrn. Jejich velikost odpovídá míře přeměny.

Pro většinu metamorfovaných hornin je typické rovnoběžné uspořádání nerostů – břidličnatost. V některých případech se jedná o kolmo postavené vrstvy ve vztahu k okolním horninám.

Z druhů vyskytujících se hornin převládají ruly, svory a fylity. Vzácněji se vyskytuje amfibolit.[xvi]

Z prekambrických a paleozoitických hornin můžeme dále uvést slepence, vzniklé stmelením štěrku.