J. V. Hráský a F. Udržal - vítězové voleb do říšské rady na Pardubicku v letech 1907 a 1911)

V případě, že žádný z kandidátů nedosáhl absolutní většiny, rozhodovaly užší volby, tzv. 2. skrutinium, mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty. Volby do říšské rady byly z tohoto hlediska na většinovém principu, nikoliv na principu poměrného zastoupení. Volební okresy, v nichž se rozhodovalo, byly dvojí: a) městské, b) venkovské. Městské volební okresy tvořila „města a místa průmyslová“, jak zněla dobová terminologie. Venkovské okresy byly zřízeny v podstatě ze soudních okresů. Několik soudních okresů s vyloučením městského volebního okresu tvořilo prakticky venkovský volební okres. Ve vlastních Čechách, pro které bylo připraveno 130 mandátů, české politické strany kandidovaly celkem v 75 volebních okresech. V 55 volebních okresech historických Čech kandidovaly vzhledem k téměř čistému německému rázu pouze německé politické strany. Rozdělení volebních okresů na městské a venkovské a jejich přesné vymezení bylo předmětem velkých tahanic mezi politickými stranami. Městských okresů bylo nakonec 33, venkovských 42. Největší boje při vymezování volebních okresů se týkaly vyrovnanosti počtu oprávněných voličů. Pardubicko bylo zahrnuto do dvou volebních okresů. Především to byl městský volební okres č. 25, který zahrnoval města a městečka Pardubice, Sezemice, Poděbrady, Sadská, Pečky, Přelouč, Chlumec nad Cidlinou, Městec Králové, Nymburk, Dašice. Počet oprávněných voličů zde byl 11 085. Druhým volebním okresem byl venkovský volební okres č. 59 pardubický, sestavený z obcí kolem Pardubic, Přelouče a Holic. Počet oprávněných voličů zde byl 13 388.2)

První volby podle všeobecního volebního práva v Rakousku (tedy i v Čechách a na Moravě) se konaly dvoukolově ve dnech 14. 5. 1907 a 23. 5. 1907. Voleb se zúčastnily tyto strany: soc. demokracie, agrárníci, mladočeši se staročechy v jednom bloku, křesťanští sociálové (klerikálové), národní sociálové, radikálové (radikálně pokroková strana a státoprávně pokroková strana), lidová strana (realisté). O přízeň voličů se také ucházelo několik kandidátů samostatných, v dobové terminologii „divokých“. V „českých“ Čechách získali nejvíce mandátů agrárníci (23), velký úspěch zaznamenali sociální demokraté (17), mladočeši v bloku se staročechy byli až třetí (16), za neúspěch byl pokládán výsledek pro klerikály (7), národní sociálové se museli spokojit se 6 mandáty, 4 mandáty získali radikálové,

1 mandát zbyl na realisty stejně jako na samostatné kandidáty.

Nové volby v Rakousku se konaly opět dvoukolově ve dnech 13. a 21. 6. 1911. Shodou okolností to byly volby v rakouském mocnářství poslední. Na volebném systému a rozdělení volebních okresů se nic nezměnilo, pouze přibylo přirozeným způsobem voličů. Značný úspěch zaznamenali opět v „českých“ Čechách agrárníci (28), sociální demokracie poněkud ztratila (14), mladočeši dosáhli 14 mandátů, národní sociálové 11 mandátů. Na staročechy zbyl pouze 1 mandát, 2 mandáty získali radikálové, v pěti případech se prosadili kandidáti samostatní, klerikálové a realisté ve vlastních Čechách nezískali žádný mandát. Novinkou volebního boje byly účelové volební dohody (tzv. volební kartel) s cílem omezit volební úspěch soc. demokracie. Volební dohodu o společném kandidátovi vytvořili mladočeši, staročeši a národní sociálové, ve dvou případech se ke kartelu připojili radikálové.

V obou volebních okresech na Pardubicku došlo při obou parlamentních volbách ke střetnutí mezi sociálními demokraty a jejich protivníky, to jest mladočechy a agrárníky. Ve vol. okrese č. 25 zvítězil za mladočechy profesor pražské techniky Jan Vladimír Hráský (psaný někdy nepřesně Hrázský). V roce 1907 se stal úspěšným až ve druhém kole, v roce 1911 jako kandidát volebního kartelu se prosadil hned v prvním kole. V roce 1907 mu byl soupeřem slévač F. Rautenkranz, v roce 1911 proti němu postavila sociální demokracie advokáta dr. Alfréda Meissnera, později známého a zkušeného politického praktika a předáka. Volební dvoukolový průběh v okrese č. 25 byl svým způsobem modelový. Je vidět na podrobnější tabulce, převzaté z dobového tisku.3)

Města  Počet oprávně-               Rautenkranz (soc.dem)                        Hráský (mlč)

    ných voličů              14.5.07               23.5.07               14.5.07 23.5.07

Dašice 482 167 166 215     275

Chlumec 858 263 281 87      452

Městec Kr. 533 218 235     149    280

Nymburk 1993    714 870     436    834

Pardubice  3432   1416    1436   1120   1663

Poděbrady  1163   368     384    370    599

Pečky  723 341 329 134     344

Přelouč 678 233 245 286     364

Sadská 661 149 181 145     356

Sezemice   555 328 281     24     179

Celkem 11 078  4197 4408   2966   5346

Výrazným a suverénním způsobem zvítězil v 59. venkovském pardubickém okrese roveňský agrární předák František Udržal, výrazná a impozantní osobnost. V obou případech voleb proti němu neměli soc. demokratičtí kandidáti žádnou šanci. V roce 1907 to byl Fr. Syrůček a v roce 1911 redaktor soc. dem. novin Fr. Vácha. Volební výsledek byl pro Udržala celkově jednoznačný, byť se soc. dem. Východočeský obzor snažil ve volebním zpravodajství zdůrazňovat dílčí výsledky především v těch obcích (v blízkosti Pardubic), kde měli sociální demokraté převahu. Ukazuje to například výběr obcí ze zvláštního vydání Východočeského obzoru z 15. 5. 1907.

Obec   Syrůček (soc.dem)  Udržal (agr.)

Rosice n. L.   156 87

Svítkov 155 58

Nemošice   91  27

Mnětice 54  22

V převážně zemědělských obcích tomu však bylo jinak:

Roveň Dolní 8   127

Roveň Horní 5   91

Celkový volební výsledek ve dvou pardubických volebních okresech, převzatý z úředních statistik, je tento:4)

25. městský volební okres (Pardubice atd.) v roce 1907

Celkový počet obyv. (v tisících): 49,7 (z toho Němců 0,8)  

Počet opr. voličů: 11 085

Kandidáti:

J. V. Hráský (mlč) 2966    5347

F. Rautenkranz (soc.dem)  4197   4406

K. S. Sokol (rad)  1660

Wienstein (nár. soc.)     441

Ott (sam.) 261

    9550   9753

25. městský vol. okres (Pardubice atd.) v roce 1911

Celkový počet obyv.: 58,9 (z toho Němců 0,7)               

Počet opr. voličů: 12 313

Kandidáti:

J. V. Hráský (kartel)            6137

Dr. Alfréd Meissner       4540

        10 677

59. Pardubický venkovský vol. okres v roce 1907

Celkový počet obyv.: 61,8 (Němců 0,2)                  

Počet opr. voličů: 13 388

Kandidáti:

F. Udržal (agr.)    7311

F. Syrůček (soc. dem.)           3389

J. Kolín (kler.)    963

        11 765

59. pardubický vol. okres v roce 1911

Celkový počet obyv.: 66,7 (Němců 0,2)                  

Počet opr. voličů: 14 123

F. Udržal (agr.)    7824

F. Vácha (soc.dem.)       2983

V. Švarc (kler.)    919

        11 768

Podívejme se blíže na dva výrazné vítěze většinových voleb do říšské rady na Pardubicku.

Hráský Jan Vladimír (20. 4. 1857 - 12. 4. 1939)

Narodil se v haličské obci Babula, ale jeho rodiče pocházeli z Poděbradska. Otec Ladislav Hráský byl nadlesním, který odborně i beletristicky publikoval. Jan Vladimír Hráský (v dobovém tisku někdy chybně uváděn i v podobě Hrázský, či Hrázký) vystudoval na české technice v Praze v roce 1878 stavební inženýrství a specializoval se na stavitelství vodní. Vypracoval se na předního představitele české hydrologie, odborníka na úpravy vodních toků. Vykonal studijní cesty po střední a západní Evropě. Od roku 1884 do roku 1897 působil jako zemský inženýr v slovinské Lublani. Získal zde zásluhy o melioraci dolin, regulaci vodních toků a zřizování kanalizační sítě. Obdržel několik čestných občanství slovinských měst. Roku 1897 byl povolán za řádného profesora na ČVUT v Praze. Na technice působil jako profesor až do roku 1927. V letech 1900-01 vykonával funkci rektora této vysoké školy. Zasloužil se o zřízení vysoké školy zemědělské v Praze. Publikoval četná odborná pojednání v češtině i němčině, spoluredigoval Rozpravy zemědělské. Byl propagátorem racionální úpravy vodních toků, vykonával funkci odborného poradce ve vodárenských otázkách mnoha městům v Čechách a na Moravě. Byl členem odborných spolků a kulturních institucí. Má zásluhy o zvelebení lázní v Poděbradech. Byl jmenován čestným občanem Sadské, Nymburka, Poděbrad, Plzně, Benešova. Dne 17. 12. 1910 byl jmenován čestným občanem Přelouče jako výraz vděčnosti za významnou podporu žádosti o postavení nového nádraží v letech 1908-10. Čestným občanem Přelouče se stal společně s K. Kramářem, K. Adámkem, Fr. Ulrichem.

J. V. Hráský byl velkým a neúnavným propagátorem splavnění Labe mezi Mělníkem a Jaroměří a vybudování umělé vodní cesty Labe-Odra-Dunaj. Pro tento smělý plán založil „Spolek pro stavbu průplavu pardubicko - přerovského v Pardubicích“. Podporoval také jmenování Pardubic jako sídla župy, protože v Pardubicích viděl nejenom důležitou železniční křižovatku, ale i budoucí velkou křižovatku vodních cest. V hydrologii bylo používáno několik pojmů spojených s jeho jménem, např. Hráského cisterna a Hráského rychlocez.

Hráský se před 1. světovou válkou angažoval politicky v mladočeské straně. V roce 1901 byl zvolen zemským poslancem. V letech 1907 a 1911 byl úspěšným kandidátem v městském vol. okrese č. 25 při volbách do říšské rady. V obou případech zvítězil nad sociálně demokratickými kandidáty (Fr. Rautenkranzem a dr. A. Miessnerem). Po roce 1918 se už politicky neangažoval a soustředil se na činnost na ČVUT. Hráský vykonával také funkci státního inspektora českých zemědělských středních škol hospodářských.

Ve volební kampani roku 1907 byl představován jako uznávaný odborník a autorita ve věcech vodních, zemědělských a melioračních projektů, pro oblast Polabí životně důležitých. Hráský v předvolební kampani zdůrazňoval úsilí o povznesení vzdělanosti jako předpokladu státní svébytnosti a samostatnosti. Sympaticky působí i dnes, že se dovolával Havlíčkových slov o tom, že jedině „skrze svou vlastní sílu, skrze tu váhu, kterou si sami dobudeme, domůžeme se samostatnosti“.5)

Udržal František (3. 1. 1866 - 24. 4. 1938)

Pocházel z Dolní Rovně u Holic z majetné selské rodiny. Absolvoval hospodářskou školu v Táboře, studijně pobýval dva semestry na univerzitě v Halle nad Sálou v Německu. Zemědělskou praxi získal v jižním Štýrsku, kde několik let řídil statek. Poté se věnoval vedení svého středně velkého statku v Dolní Rovni (37 ha). Politickou dráhu zahájil r. 1897, kdy byl zvolen za chrudimské venkovské obce do říšské rady. Od r. 1898 byl také zemským poslancem za lounské obce. Zprvu se angažoval v mladočeské straně, od r. 1903 vystupoval jako samostatný kandidát, později přešel ke straně agrární. Společně s A. Švehlou patřil k předákům agrární strany, vytvořil s ním osvědčený tandem, hájící agrární zájmy (Švehla v Praze, Udržal vzhledem ke své dobré znalosti němčiny ve Vídni). V r. 1907 a 1911 Udržal suverénním způsobem zvítězil ve volbách do říšské rady v pardubickém vol. okrese č. 59 v prvním kole nad sociálně demokratickými kandidáty (F. Syrůčkem a F. Váchou). V říšské radě se stal předsedou poslaneckého agrárního klubu. Podle zasedacího pořádku byl v blízkosti poslance T.G.Masaryka. Zasloužil se o vytvoření prvního jednotného Českého svazu poslanců a Slovanské jednoty, soustřeďující slovanské poslance. Po opětném svolání říšské rady v roce 1917 byl zvolen prvním místopředsedou říšské rady. Účastnil se ilegálního protirakouského odboje. V roce 1918 byl velmi platným členem Národního výboru, předsedou jeho prozatímního branného výboru. Má nepochybné zásluhy na klidném (nekrvavém) převzetí moci Národním výborem v říjnu 1918. Za první republiky patřil k prominentním politikům. V letech 1918 - 1935 byl poslancem Národního shromáždění. V roce 1918 zastával funkci místopředsedy tzv. Revolučního národního shromáždění. V roce 1926 byl předsedou klubu agrárních poslanců a senátorů. V letech 1921 -1925 a v letech 1926-29 byl ministrem národní obrany. Vrcholem jeho politické kariéry bylo období 1929-32, kdy zastával funkci ministerského předsedy 10. a 11. vlády v nelehké době hospodářské krize. Udržal patřil v agrární straně ke stoupencům „hradního“ křídla.

Jedna z Udržalových dcer (Marie Udržalová, po provdání Žďárská) pracovala několik let v prezidentské kanceláři jako osobní sekretářka dr. Alice Masarykové.6) V 30. letech se dostal Udržal do opozice ke křídlu představovaném R. Beranem, F. Staňkem, J. Vraným a V. Stoupalem. V roce 1935 rezignoval na funkce v agrární straně. Do konce svého života v roce 1938 zůstal senátorem. Pohřben je v Dolní Rovni. Udržalův státní pohřeb v dubnu 1938 byl krajovou událostí.7)

F. Udržal byl výraznou politickou osobností, která přerostla pardubický region. Byl to svou podstatou hrdý vzdělaný sedlák impozantního vzhledu s působivým vystupováním, vlasteneckým a demokratickým cítěním. Působil svými šťastně skloubenými přednostmi, kterých si cenil zvláště Masaryk, a to prozíravostí, rázností a osobní skromností. Měl něco, čemu se říká charisma. V politické činnosti vycházel z přesvědčení, že celková prosperita národního hospodářství je podmíněna zdravým vývojem zemědělství. Prozíravá byla jeho slova v osudovém roce 1938, kdy si byl vědom realisticky situace: „Nebudeme-li se bránit na bojišti, budou zase nejlepší z nás umírat na popravištích nebo ve vyhnanstvích.“ Tato slova vystihla předjímavě i události na Pardubicku. Jedna z Udržalových dcer byla provdána za E. Košťála, pardubického hoteliéra, jenž se stal jednou z obětí heydrichiády. Udržalův mladší bratr Václav byl mnoholetým starostou v Dolní Rovni a činným funkcionářem v zemědělských organizacích.

F. Udržal byl v roce 1935 jmenován čestným občanem Pardubic. Předjímavá Udržalova slova z roku 1938 korespondují s jeho míněním, uplatňovaným v dobách jeho politického mládí. Na předvolebních schůzích v roce 1907 na Pardubicku zakončoval své projevy slovy: „Musíme hledat prostředky k odstranění vykořisťování. Vykořisťuje vždy ten, kdo je chytřejší. Co platí o jednotlivci, to platí o stavu a také o národu! Budeme-li vynikati inteligencí, nikdo nás nebude vykořisťovati, nedáme se! I v tvrdém životě národů platí: Kdo s koho - ten toho!“8)

Poznámky:

1) Tento článek je odvozen z autorovy studie „Volby do říšské rady a jejich kandidáti v r. 1907 a 1911 na Pardubicku, Chrudimsku a Vysokomýtsku“, Chrudimský vlastivědný sborník 2-1997, s. 95-116, vydalo Okresní muzeum v Chrudimi 1997.

2) Konečné vymezení volebních okresů z hlediska počtu oprávněných voličů bylo značně nerovnoměrné. Nejnižší počet voličů měl vol. okr.č. 2 Praha-Nové Město (5191), nejvyšší počet voličů měl vol. okr. č. 45 královéhradecký (1582). Průměrný počet voličů ve vol. okr. se pohyboval kolem 10 000 voličů. Tato nerovnoměrnost prakticky zvýhodňovala zvláště mladočechy. Venkovské okresy byly vesměs s velkým počtem voličů. To zvýhodňovalo zvláště agrárníky a soc. demokraty, kteří získávali mandáty z voličsky početnějších okresů. K vymezovací praxi velikosti vol. okresů je nutné zdůraznit, že při vymezování velikosti vol. okresů bylo přihlíženo v prvé řadě k poplatnosti daného okresu (přímé daně) a teprve v druhé řadě k počtu jeho obyvatel. V tom zachoval volební řád z r. 1907 princip „státní hospodářství kontrolují ti, kdo platí daně a podle toho, kolik jich platí“.

3) Viz Východočeský obzor č. 28, 28. 5. 1907. Tyto noviny byly orgánem soc. dem. ve vých. Čechách, redaktorem byl F. Vácha, vydával Dělnický dům Pardubice. Volební výsledky, uváděné v tisku, se úplně neshodovaly s oficiálními výsledky v úředních statistikách. Rozdíly jsou však nepatrné, a proto nepodstatné.

4) Výpis z Österreichische Statistik, Wien 1907 a 1911.

5) Neodvislé listy č. 17, 27. 4. 1907. Proč kandiduje svobodomyslná strana prof. J. V. Hrázského? Informace o Hráském jsou převzaty z naučných slovníků, parlamentních příruček (např. Freund F.: Das österreichische Abgeordnetenhaus, Wien 1907) a z údajů Státního okr. archivu v Pardubicích.

6) Marie Udržalová pracovala v prezidentské kanceláři až do svého provdání v roce 1931 za doc. ing. dr. Josefa Žďárského. Na její svatbě byl osobně přítomen i T. G. Masaryk. O její působnosti viz zmínka v unikátních pamětech deníkového rázu, které sepsala osobní sekretářka a archivářka T. G. Masaryka Anna Gašparíková, od provdání v roce 1936 Horáková, která pracovala v blízkosti prezidenta T. G. Masaryka v letech 1929 - 37. Viz tyto publikace: Anna Gašparíková - Horáková - U Masarykovcov (Spomienky osobní archivárky T. G. M. (Vydal Academic Elektronic Press Bratislava 1995, 303 s.; Anna Horáková - Gašparíková - Z lánského deníku, vydal Radiopress Praha 1997, 214 s.; Jindřiška Smetanová - TGM: Proč se neřekne pravda? (Ze vzpomínek dr. Antonína Schenka), vydalo nakladatelství Primus Praha 1996, 234 s.

    Marie Žďárská nenapsala - pokud je nám známo - žádné paměti podobného druhu, ač k tomu byla vyzývána. Bylo by jistě zajímavé její svědectví o tom, jak vznikaly např. Čapkovy Hovory s T.G.M. v letech 1928 - 35. Vycházela z osobního mínění, že takové svědectví o světě vysoké politiky ( vidění očima lidí z pozadí) není ani nutné. T.G.Masaryk si Udržala vážil. Výrazem této skutečnosti je i fakt, že Udržalův statek v Dolní Rovni (čp. 110) osobně navštívil a že zde dokonce přenocoval.

7) Udržal se o rodnou Dolní Roveň, známou svou protáhlostí, prokazatelně zasloužil. Stálým dokladem této zásluhy je dodnes dobře upravená komunikace přes obec a zvláště místní škola, která vyhlíží stále velmi moderně.

8)       Proneseno na předvolební schůzi v Srchu u Pardubic 5. 4. 1907. Viz článek Volební ruch na venkově v Neodvislých listech č. 16, 20. 4. 1907. Údaje o Udržalovi převzaty z naučných slovníků, parlamentních příruček a z pátrání u přímých potomků.