Jan HOLINKA

Uměleckoprůmyslovou školu v Praze absolvoval v letech 1953-57 u prof. V. Markupa a prof. F. Kmenta (také holického rodáka) v řezbářském oddělení.

Vysokoškolské studium dokončil jako žák prof. Jana Kavána a Josefa Wágnera v roce 1963. Už jako žák druhého ročníku vytvořil pro fasádu kulturního domu v Holicích reliéfy, které však ještě nejsou signovány.

Těžiště jeho umělecké činnosti spočívá v sochařské tvorbě a restaurátorství.

Účastní se výstav v roce 1983 - Výtvarní umělci Pardubic ve Východočeské galerii a v Hradci Králové - Výtvarné dílo v architektuře. Tamtéž v roce 1988 - Sochaři a sochařství východních Čech a v roce 1989 - Výtvarná bilance 1989.

Samostatné výstavy realizuje v Holicích a v Pardubicích. Jeho díla jsou schopna vyprovokovat k zaujetí, vyvolat znepokojení, zbavit lhostejnosti a donutit k zamyšlení. Z jeho děl jsou charakteristické tvarově redukované plastiky, kde je zřejmá snaha po citlivém vnímání přírody a smyslu života. Jeho rukopis se vyznačuje touhou přivést čistotu tvarů do skutečnosti zbavením se zbytečných detailů a dílo zhutnit do srozumitelné zkratky. Mylný by byl dojem, že v tomto stylu se ztrácí prostor pro snové iluze. Opak je pravdou. Jeho umění je především vnitřní nutností. Dokonalá řemeslnost je samozřejmou součástí.

Realizace děl společenského charakteru nabývají uplatnění v rámci výstavby sídlišť a veřejných budov - namátkou jmenujeme kulturní dům v Holicích, 3 kamenné plastiky realizované ve spolupráci s arch. Třeštíkem na pardubickém sídlišti Dubina, kamenné plastiky prostoru Střediska občanského vybavení v Praze, sídliště Na skalce v Hradci Králové, plastika na sokolovně v Jablonném nad Orlicí a další.

Z poslední tvorby zaujme jeho portrét Dr. E. Holuba vytvořený v bronzu na Holubově muzeu v Holicích, který spolu s pamětní deskou ak. sochaře Jana Štursy je poctou Holic tomuto slavnému rodákovi.

Logická druhá poloha sochařské práce je malířská tvorba. I ta dala vzniknout některým pracem, které můžeme vidět např. v galerii Telecomu - Život, Podzim, Přátelství, Přátelé, Dívky. Jeho obrazy jsou schopny rozbíjet lhostejnost ke skutečnosti, vybízet diváka k zaujetí, vyvolávat znepokojení, které nás přinutí k zamyšlení nad společenskými vztahy. I zde se snaží najít souvislosti čistoty tvaru a oprostit se od detailu.

Neopomenutelnou činností je jeho pedagogické působení na Lidové škole umění v Holicích a v současnosti na výtvarné katedře VŠ pedagogické v Hradci Králové.

Popřejme jubilantovi ještě mnoho úspěchů v jeho další tvorbě a zdraví k realizaci jeho dalších plánů.