ROZHOVOR S VLADIMÍREM KALÍKEM

Článek připomínal, že jméno entomologa Vladimíra Kalíka znají v muzeích a vědeckých ústavech mnoha zemí, nejen Evropy. Sám popsal 34 zatím zcela neznámých druhů kožojedů a další čtyři nové druhy dokonce nesou v literatuře jeho jméno pod označením „kaliki“, jak je popsali zahraniční odborníci.

Vladimír Kalík spolupracoval po celá desetiletí se světovými vědeckými ústavy od Vídně, Paříže či Říma až po Kongo a Kapské Město a v mnoha dalších místech a zemích, kde zatím neměli ani tušení, že nějaké Pardubice existují.

Není proto divu, že dne 7. října 1998, na pozvání primátora města se Vladimír Kalík dostavil do historického sálu radnice, aby tady převzal Medaili města Pardubic „za dlouholetý výrazný přínos“.

S blahopřáním redakční rady „Zpráv“ a několika otázkami v notesu jsem navštívil jubilanta v onom proslulém pokojíku domku čp. 837 Na Okrouhlíku, kam se scházela po léta pošta od přírodovědců z celého světa. Tady jsou ony otázky i odpovědi:

============================

Předpokládám, že z medaile města, jako rodilý Pardubák, máte radost...

Jsem velmi poctěný takovým uznáním mé celoživotní amatérské práce v entomologii. Ale nejsem si jist, zda patřím do té řady kapacit mnohem významnějších, veřejně činných a pro město důležitějších. Na druhé straně mne to samozřejmě těší jako uznání drobné, ale také důležité činnosti nás amatérů v různých vědeckých oborech. Těch amatérů je totiž velmi mnoho. Z přírodních věd je entomologie neobvykle rozsáhlý obor, který zdaleka nemohou zvládnout byť i tisíce pracovníků profesionálních. Vždyť jen hmyzu je ve světě podle odhadu přes dva miliony druhů a z toho je zatím známá jen část. Stále se objevují druhy nové, ale bohužel také soustavnou činností nás lidí mnoho druhů rychle ubývá, takže některé bohužel vyhynou dříve, než byly poznány a popsány.

Náš malý rozhovor je určen členům Klubu přátel Pardubicka, je zajímá také Váš vztah k našemu městu?

Narodil jsem se v Pardubicích krátce před vznikem svobodné Čsl. repuliky. Otec mne přihlásil ke studiu na státní reálce, jejíž nová budova byla právě otevřena. Již v prvních ročnících jsem se začal zajímat o přírodu a s pomocí mého přítele K. Kulta, pozdějšího profesora matematiky, který se stal odborníkem na střevlíkovité brouky, jsem se také začal o brouky zajímat a sbírat je. Nejdříve to byly různé čeledi, později se mi zvláště zalíbil život hmyzu ve vodě.

A kam jste tady kolem Zastávky ten život chodil pozorovat?

Vzpomínám si, že v místě poblíž dnešní zastávky ČD a bývalé vojenské „drážky“ jsem ve staré Chrudimce mohl život broků ve vodě pozorovat velmi úspěšně. Bylo tam mnoho druhů potápníků, vodomilů, vodních ploštic, vodoměrek a také jediný druh vodního pavouka „vodoucha stříbřitého“. Ty všechny jsem chytal už jako student a pozoroval v okurkové lahvi. Podobnými nádhernými místy byly tůňky u starého Labe v místech dnešního sídliště. Velmi zajímavé druhy rostlin a hmyzu se vyskytovaly také na nedaleké Nemošické stráni, ale i ve starých Polabinách, například krásný „tesařík pižmový“. Dokonce i při procházce bývalou Kolonií na Dukle bylo možno v předzahrádkách na květech, na louce, v blízkém lese, vidět mnoho zajímavých druhů hmyzu.

A jak Vy sám, jako Pardubák, který tady žije už taková léta, vidíte tu proměnu svého města?

Na jednu stranu, jako člověk, který tady v Pardubicích žije už osmdesát let, nevím, co mám v té úžasné proměně obdivovat dřív. Ale trochu jsem také smutný z toho, že nám ta příroda tady tak rychle mizí a uniká před naším poznáním. Ale taková už je moderní doba, tím víc musíme tu přírodu chránit a bránit.

Pardubické noviny o Vás také psaly, že jste jedním z nejstarších členů zdejšího Muzejního spolku, ale to už je asi dávno, viďte?

To bychom museli začít zase až u reálky. Už jako studenti s rozličnými zájmy jsme brzy vyhledávali odborníky různých směrů právě v Muzejním spolku. Už tenkrát měl sídlo v zámku. Později byl vytvořen samostatný Přírodovědecký klub, jemuž předsedal významný ornitolog Dr. F. Obhlídal a právě ten spolu se mnou a dr. Vokolkem tvoří tu trojici nejstarších žijících členů Muzejního spolku. Samozřejmě, ani bych nestačil vyjmenovat tu řadu dalších významných osob, které sem nesporně patřily, jako byli například známí botanici Jan Hadač,  ing. Horák, řed. Froněk, ochranář přírody věnující se výzkumu mechů, těch jmen by byla ještě dlouhá řada.

Já jsem měl i to štěstí, že už na škole vynikající profesor J. Iserle brzy rozpoznal, že můj zájem o zoologii a zejména entomologii je hlubší a s laskavostí jej povzbuzoval po celou dobu mého studia na reálce. Německá okupace naši činnost sice omezila, ale zvláště v soukromí ji nepřerušila. Pokračoval jsem tedy ve studiu naší i zahraniční literatury a v sestavování sbírky. Při členství v Čsl. entomologické společnosti jsem od vyslovených kapacit získával mnohé cenné zkušenosti. Všichni pracovníci např. Národního muzea a vysokých škol nás s laskavostí, pomocí a zcela zdarma povzbuzovali v našich zájmech.

Jak jsme se dočetli v novinách, hrozná doba okupace a totálního nasazení v Říši Vám přece jen přinesla i něco kladného, co ovlivnilo celý Váš další život...

Máte zřejmě na mysli prof. Dr. Sachtlebena, tajného protinacistu, který byl v té době ředitelem berlínského Entomologického institutu. Právě on mne přivedl na myšlenku věnovat se zrovna kožojedům, jejichž mnohé druhy jsou významnými škůdci kůží, kožešin, textilií i obilovin. Tato čeleď nebyla v té době ještě důkladněji zkoumána a proto vědecká pracoviště, zaměřená na boj proti škůdcům, měla a mají zájem o výsledky činnosti i amatérských pracovníků tohoto oboru..

A co bylo potom, když jste se po válce vrátil domů?

Pak nastala dlouhá řada let rozsáhlého studia, určování z našich materiálů, ze sbírek desítek světových institucí i soukromníků, stovky dopisů, balíčků, tisíce poznámek, získávání a opisy sto, dvě stě let staré odborné literatury, shromažďování dat a publikování poznatků v našich i zahraničních odborných časopisech. Vedle úplně odlišného zaměstnání to byla práce velmi úmorná, ve volnu, po večerech a nocích, někdy při těžkých osobních i rodinných starostech. Na druhou stranu mě to přinášelo radost z poznání zákonitostí vztahů v přírodě, zjišťování nových druhů dosud nepopsaných, a ze spolupráce s opravdovými světovými odborníky. Nakonec právě tato činnost mi pomohla při překonávání mnoha potíží a životních strastí.

Dalších čtyřicet poválečných let se přehnalo s různým poznamenáním nás všech. Doba to byla obtížná, ale i při ní se dala dělat užitečná práce. Mohl jsem například vést entomologické kroužky v Pionýrském domě a pokračování spolupráce s dalšími entomology jsem si zajistil v Entomologickém kroužku při ZK Tesla, který jsme pak s řadou dalších nadšenců založili a po léta vedli. Moc mne těší, že řada žáčků z kroužku zůstala entomologii věrných a stali se z nich úspěšní sběratelé, ba i odborníci. Dokonce několik z nich vytvořilo podnik „MORPHO“ s entomologickými pomůckami.

Takže teď v důchodu máte na své brouky konečně dost času...

Bohužel v posledních šesti letech jsem byl postižen vážnou oční chorobou, která moji práci zcela přerušila. S velkými obtížemi, s pomocí mé ženy a přátel, dávám do pořádku a vracím vypůjčené materiály do různých cizích muzeí. Jsem velmi nešťasten, že po posledních letech úspěšného shromažďování druhů z různých částí světa nemohu své výsledky uceleně dopracovat a publikovat to množství „popisů“ mnou už zjištěných. Bohužel ani čtení, psaní, kreslení a vybavování poznámek v cizích jazycích už nemohu dokončit. S tím se vypořádávám velmi těžce.

V každém případě myslím, že jste významně přispěl k poznávání tajů přírody a popsání několika desítek druhů kožojedů, z nichž ty čtyři, po vás nazvané „kaliki“, zůstanou na Vaši záslužnou činnost trvalou památkou.

Děkuji Vám za návštěvu a blahopřání, srdečně zdravím čtenáře Zpráv, a jsem rád, že i v Klubu přátel Pardubicka, jehož činnost soustavně sleduji, byla moje práce uznána za užitečnou.