Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

05.05.2024 07:55

Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice

Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

05.05.2024 08:35

Rozhledna Milíř

Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

11.05.2024 09:00

Nemošická stráň

Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory. 

typ akce: Přírodovědné vycházky

12.05.2024 07:40

Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou

Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Archiv aktualit

Dvě medaile k výročí závodu o Zlatou přilbu ČR

obrázek k článku Závod o Zlatou přilbu ČR, kdysi jeden z největších na světě, určených pro plochodrážní motocykl, má svou zvláštní historii. Ta především zaznamenává tragickou smrt šesti 1) sportovců, kteří zde spolu s jinými soutěžili o tak vytouženou a vzácnou trofej, ne právě běžnou v celém tomto odvětví motorismu. Dále pak připomínáme i smutný okamžik, kdy tento závod byl zrušen a přeložen na pískový ovál do Svítkova. Ze slavné ?Zlaté? tak vznikla obyčejná, běžná plochá dráha.

Poslední, 15. ročník na trávě, v prostoru Velké pardubické steeplechase, se jel v roce 1963. A konečně nevšední je i historie památek, závod připomínajících. Nejde kupř. jen o dva stroje, které se zachovaly a jsou uložené v pardubickém muzeu. Zde vzpomeňme především na motocykl JAP Jana Lucáka, vítěze z roku 1951, či na ESO Milana Špinky, vítěze 25. ročníku v roce 1973, které má být vítězným strojem, a přece jím není. Svůj zajímavý osud mají i dvě nepřímé památky, z oboru faleristiky. Jedná se o pamětní medaili z roku 1992, připomínající 44. výročí závodu a o podobnou další, z roku 1998, vydanou na památku jubilejní, 50. Zlaté přilby. Obě vznikly zásluhou Ing. Lejhance, majitele klenotnictví v Pardubicích.2) Jejich pěkný námět i dokonalé provedení kazí stejná chyba, v případě roku 1992 dokonce dvakrát opakovaná: ve slově „přilba“ chybí háček! Když byla podobně vydána medaile k 50. výročí závodu, chyba se opakovala, ale naopak. Vtipně to komentoval právě Ing. Lejhanec slovy: „Když mně pan Ronai po odsouhlasení návrhu na první medaili vypustil háček na „R“ ve slově přilba, nyní mi jej zase stejným způsobem vrátil a ze Zdeňka Pohla udělal Zděňka.“3)Je zvláštní, že k této chybě došlo. Na návrhu M. Ronaie, kde v aversu ještě chybí část textu pod jménem, je křestní jméno Pohlovo psáno správně. Naopak je zde navíc čárka nad „O“. Tuto chybu po upozornění Ing. Lejhanec M. Ronai opravil a všechno bylo tedy v pořádku. Na dohotovené ražbě se však pojednou objevuje již zmíněný háček navíc. Stalo se, nemá smysl to dále rozebírat. Sběratelé ovšem mají o jednu raritu navíc.

Nyní k medailím samotným. První, vydaná v roce 1992, ke 44. výročí závodu, je zhotovena z postříbřeného tombaku, v provedení proof4), její průměr je 40 mm a síla 3 mm. V počtu 300 kusů byla ražena v Kremnici. Tvůrcem je slovenský medailér Miroslav Ronai. Na aversu je zobrazena čelně samotná přilba,5) nesoucí tehdejší státní znak a část nápisu: -TÁ PRILBA ČESK - . Pod touto, čelně viditelnou částí nápisu je číslice 44. Dole, pod slovem „Pardubice“, jsou uvedeny letopočty konání 1. a 44. závodu: 1929 - 1992. Nad přilbou v opise je legenda: ZLATÁ PRILBA ČESKOSLOVENSKA. Vidíme tedy, že stejná chyba se opakuje dvakrát. Na reversu je zobrazena Zelená věž (nesprávně zvaná Zelená brána) s přilehlými budovami. V horní části, po obou stranách špice věže, jsou umístěny erby pánů z Pernštejna a Pardubic. Pod věží je signatura autora: RONAI.6)

K 50. výročí závodu byly v roce 1998 Lejhancovým klenotnictvím vydány tři druhy pamětní, opět oboustranné medaile, se stejným námětem. V provedení z MS 90 postříbřeném v počtu 300 kusů, v provedení ze sříbra (925/1000) v číslované serii 30 kusů a 10 kusů ve zlatě, kde pět kusů je ze zlata 585/1000 a dalších pět kusů ve zlatě 986/1000. I tyto zlaté medaile jsou číslovány. Všechny medaile jsou v kvalitě proof, o průměru 40 mm, stříbrné a zlaté jsou puncovány puncovním úřadem v Bratislavě. Modely podle návrhu Ing. Lejhance vyrobil opět M. Ronai, ražba v Kremnici. Na aversu medaile je portrét prvního vítěze, Zdeňka Pohla, s datem prvního ročníku a jeho jménem. V opise jsou uvedena jména jezdců, kteří přišli v závodě o život. Revers má uprostřed číslici 50, obklopenou snítkou, skládající se napůl z vavřínu a dubu.7) Dále je zde uvedeno datum 1. a 50. ročníku. Ke každé medaili je přiložen certifikát.

Nakonec, přece jen ještě k problematice celého závodu, především k otázce nové dráhy. O tom jsem se již zmiňoval ve svých vzpomínkách, otištěných v č. 3-4 ročníku 1997 Zpráv. Zde však pro úplnost ještě jednou alespoň to nejzákladnější.

Největším kritikem změny závodiště byl právě Z. Pohl, který na tuto skutečnost při našich setkáních vždy poukazoval. Podobný názor měl i vítěz z roku 1947, Ing. Hugo Rosák. Snad nejpřísnějším kritikem celé záležitosti se stal v roce 1963 dvojnásobný vítěz Zlaté přilby (1935 a 1936), jeden z nejlepších světových plochodrážníků, Němec H. Gunzenhauser. Ten svůj názor vyjádřil dosti nelichotivými slovy na adresu tehdejších funkcionářů Svazarmu, kteří v pozadí oné změny stáli. Zda to byli jen oni, či přispěly další, poměrně známé skutečnosti, nemá již v tomto článku smysl rozebírat. Cituji raději něco z tisku nedávné doby. V pardubickém „Mikulášském kurýru“ č. 7/1998 je anketa s názvem: „Co se Vám vybaví při slovech Velká pardubická nebo Zlatá přilba“. Mezi jinými zde odpovídá i herec Jiří Bartoška:“...Lituji, že už nelze vidět plochou dráhu na dostihovém závodišti...možná, že by stálo za to, myšlenku závodů na trávě oživit...“ Rád se k němu připojuji.

Poznámky:

1) Šestou obětí byl L. Tomíček, který se smrtelně zranil na nové dráze ve Svítkově v roce 1968.

2) Klenotnictví rodu Lejhanců slaví v roce 1999 sté výročí svého založení. Již od roku 1929 byla touto firmou dodávána pro Zlatou přilbu nejen hlavní trofej, ale i ve výloze obchodu vystavována. A již před válkou vznikla zde miniatura trofeje v měřítku 1:4, vyrobená stejnou technologií - ze stříbra 925/1000, silně pozlaceného. V roce 1998 bylo vyrobeno 30 kusů.

3) Zdeněk Pohl (19. V. 1907 - 14. X. 1986) má v matrice napsáno „Zdeněk“. V literatuře, o něm se zmiňující, je tak běžně psán. Je však zajímavé, že na zadní straně obrázku (námětem je výjezd Z. Pohla a J. K. Lobkowicze s jejich Bugatkami ze zámku v Hoříně), který mně Pohl daroval, je jeho křestní jméno psáno opět jinak - čteme zde: „Příteli Benešovi Zdenek Pohl, 1983“.

4) Mince, či medaile, zhotovená pro sběratelské účely z leštěných razidel a z materiálu, speciálně povrchově upraveného.

5) Podle pravidel českého pravopisu je možné psát „i“, ale též „í“.

6) Našim čtenářům, numismatikům i faleristům, je jistě známa desetikoruna s portrétem presidenta Masaryka, která se v mizivém počtu dostala protiprávně do oběhu. Je též signována RONAI, ale toto provedení mince nebylo schváleno. Pro oběh byla určena mince se signaturou M.R.

7) Kombinace dubu a vavřínu je zde zajímavá. Vavřín, dávný odznak vítězů, je zcela pochopitelný. Neměl však autor místo dubu, typického pro německé země, použít spíše větévky lípy, u nás běžně užívané? Ale máme takto právo soudit umělcovy záměry?


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem