Fauna Starého Labe u Cihelny

Co se týče ornitofauny, vyznačuje se toto území zvláště vysokým výskytem slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) a také stabilním výskytem populace rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus).

Výčet všech zjištěných druhů na tomto území během období 1984-1997 a jejich vazby k této oblasti lze vyčíst v tabulce 1. Celkem bylo na území o rozloze 114ha rozprostírajícím se mezi koryty Starého Labe u Cihelny a nového Labe (uměle vyhloubeného úseku) včetně jejich břehů a labského břehu dále po proudu Labe v šíři po zástavbu Cihelny až za silnici Cihelna-zdymadlo, zjištěno 82 druhů, z toho 51 hnízdících. Rok od roku dochází ke změnám teritorií, některé druhy na čas toto území opouštějí a nacházejí své teritorium v širším okolí, např. cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), strakapoud malý (Dendrocopos minor), žluna šedá (Picus canus) aj.

Při kvantitativním průzkumu v r. 1997 bylo vyhodnoceno 44 prokazatelně hnízdících druhů. V oblasti bylo zastiženo celkem 64 druhů. Dominantní druhy se zastoupením 5% a vyšším byly tyto: budníček menší (Phylloscopus collybita), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), sýkora koňadra (Parus major),  kos černý (Turdus merula), vrabec polní (Passer montanus), slavík obecný (Luscinia megarhynchos) a pěnkava obecná (Fringilla coelebs). Svá teritoria rozšířily postupně na celé území druhy: po roce 1990 hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), v posledních asi 6 letech rehek domácí (Phoenicurus ochruros) a budníček větší (Phylloscopus trochillus). Také sojka obecná (Garrulus glandarius) se zabydlela a pomnožila hlavně po roce 1990. Stejně tak se pomnožila straka obecná (Pica pica), i když se vyskytovala v oblasti mnohem dříve. V roce 1996 a 1997 se nově objevili cvrčilka zelená (Locustella naevia) a ťuhýk obecný (Lanius collurio). Vytrácí se koroptev polní (Perdix perdix).

Některé druhy nad oblastí přelétávají v hejnech jako havran polní (Corvus frugilegus) a kavka obecná (Corvus monedula), někdy se zastaví ve stromoví nebo též tam nocují. Dravci se vyskytují většinou nad oblastí nepravidelně, kromě poštolky obecné (Falco tinnunculus), která zde často hnízdí. Častěji je vidět motáka pochopa (Circus aeruginosus), dříve občas ve výšce luňáka hnědého (Milvus migrans) do 1990, v zimě byli vidět jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecný (Accipiter nisus), kteří přelétávali ojediněle nízko nad oblastí nebo usedali na stromy. Takřka každodenním hostem během vegetačního období jsou vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a racek chechtavý (Larus ridibundus).

Mimo druhů hnízdících nebo častěji se v oblasti vyskytujících se naskytla následující ojedinělá nebo zajímavější pozorování: drozd cvrčala (Turdus iliacus) byl pozorován zpívající ve velkém meandru labiště 10.4. – 15.4.1997. V porostu orobince asi 20m dlouhém na Starém Labi byl slyšet koncem května a na začátku června 1997 rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus). K hnízdění nedošlo. Ojediněle byla pozorována linduška (Anthus spec.) (bez určení druhu) v okolí kempu 6.6.1997. Morčák velký (Mergus merganser) byl pozorován na novém Labi 20.3.1996. Na úseku nového Labe byly též pozorovány ojediněle tyto druhy : pisík obecný (Tringa hypoleucos) 30.4.1997 u břehu, na břehu bukáček malý (Ixobrychus minutus) 7.6.1995, polák chocholačka (Aythya fuligula) v červnu 1995 na vodě i pod břehem.

Některé druhy osídlují jen určité biotopy. K nim patří skřivan polní (Alauda arvensis) vyskytující se jen na polích a loukách, dále vodní ptáci, kteří v poslední době hnízdí sporadicky na jezírku - kachna divoká (Anas platyrhynchos 1997) a na novém Labi. Na Starém Labi se vyskytují na jaře a na podzim. Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) obsazuje zbylé kousky rákosí na břehu nového Labe. Rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris) má širší výběr stanovišť, jelikož mu vyhovuje křoví i vyšší porosty bylin na březích Labe i jinde. Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) se vyskytuje většinou na březích Labe nebo tam, kde keře sousedí s otevřeným terénem. Dosud nezahnízdila uvnitř velkého meandru Starého Labe ani tam, kde zahrady sousedí s polem.

Člověk se při inventarizaci fauny regionů pochopitelně nezapočítává, ale kdybychom tady udělali výjimku, zjistili bychom, že je mezi suchozemskými obratlovci nejpočetnější. Rušivě na zdejší faunu působí jeho miláčci psi a dokonce i kočky, které se zde volně pohybují a ohrožují původní faunu labiště.

Voda v labišti je postupně znečišťována, neboť nečistoty se zde hromadí v důsledku téměř mizivé průtočnosti. Voda proto rok od roku stále více v letním období zarůstá vodními rostlinami, které postupně zatlačují původní vodní rostlinu rozprostírající se na volné hladině, stulík žlutý.

Hlavní vlna znečišťování byla nastartována koncem osmdesátých let, kdy se zrealizovala v naprosté tichosti a bez stavebního povolení akce v rámci takzvané rekultivace pro sídliště Pardubice-sever, jejímž výsledkem bylo svedení Rábského a Kunětického potoka přes Staré Labe u Cihelny do Labe v podjezí, namísto aby se tyto v podstatě odpadní vody z Rábů a Kunětic zavedly do tekoucího Labe přímo, neboť průtočnost labiště je malá a prakticky nelze nildy zlepšit natolik, aby nestačily přitékající nečistoty sedimentovat nebo vodu trvaleji znečisťovat. Tehdejší výbor zahrádkové osady si na toto znečišťování stěžoval a zahájil řetěz jednání, jehož výsledkem byla jakási pokuta, ale nedobré dílo bylo dodatečně povoleno a přetrvává už deset let. V roce 1992 schválila vláda české republiky Program revitalizace říčních systémů, k němuž byly ministerstvem životního prostředí vypracovány kompletní metodické pokyny na začátku roku 1995. Naskytla se tedy možnost tento „meliorační výtvor“ upravit, ale nikde nebylo v té době ani později k tomu dostatek vůle.

Právo lovu a vysazování ryb ve Starém Labi u Cihelny má MO ČRS v Pardubicích. Podle rozpisu této organizace byly v posledních dvou letech vysazovány do labiště tyto druhy ryb: kapr, lín, jelec tloušť, cejn, okoun, parma, ostroretka, štika, podhoustev, candát, sumec, úhoř, lipan, bolen, amur, tolstobik, karas, mník. Další druhy, které se obvykle vyskytují ve vodách tohoto typu a v labišti prokazatelně dříve, byly: ouklej obecná, ježdík, sumeček americký, plotice obecná, perlín ostrobřichý, hrouzek obecný a hořavka duhová. Ouklej můžeme v létě pozorovat u hladiny. Přežívání hořavky duhové je nepravděpodobné, jelikož se už nevyskytuje škeble, která hraje zásadní roli při vývoji plůdku této rybky. Ostatní zbylé jmenované druhy lze s určitou mírou optimismu předpokládat, i když vysazování sumce velkého a jiných predátorů ve větším množství mohlo tyto druhy citelně redukovat, ne-li ohrozit existenčně. První vysazení sumce velkého do labiště proběhlo v roce 1976. Vysazeno bylo 100 kusů o velikosti 27cm (Zpravodaj pardubických rybářů 1976). Sumcem velkým jsou ohroženi i vodní ptáci, kteří po eventuálním zahnízdění ztrácí veškerou snůšku brzy po jejím opuštění hnízda. Predaci v našem případě usnadňují strmé břehy a málo příbřežní vegetace. Není bez vlivu též tvar nádrže, kde dominuje délka břehů vzhledem k celkové ploše, což znamená větší pravděpodobnost přiblížení predátora ke břehům, kde se většinou ptáci zdržují. Škoda, že vysazování predátorů nebylo a není zvažováno s ohledem na místní poměry a okolní faunu, Voda není v přírodě isolovaný živel, ale patří do krajiny se vším všudy. A to by se mělo respektovat.

Podklady k článku

1. Výzkum ptačích populací prováděný autorem. Regionální ornitologický sborník VČP ČSO při VČM v Pardubicích, Panurus 9 (1998): 53-61

2. Rozpis násady do revíru Labe 29 za r. 1998 a 1999 provedené MO ČRS.

3. Kopie záznamů z jednání o znečištění vody labiště zaústěním odpadů z Rábů a Kunětic.

1. Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí ČR okresním úřadům k zabezpečení Programu revitalizace říčních systémů ze dne 16.1.1995.