Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Dům mého dětství a jeho nejbližší okolí
Dům v Pardubicích, Smilova ulice, čp. 335/46 je druhým od Svatojanské ulice směrem k hlavní třídně a nádraží. Je dnes (1959) po více než šedesáti letech stejný.1) Jen vrata jsou jiná a schází tu dva schůdky. Byly šedomodré, ze žuly, a jak pálívaly, když jsme na nich v poledne sedávali a čekali, až se ozve píšťala petrolky, která pro nás byla znamením, že je čas jít do školy. Pozdější vlastník potřeboval vjezd pro automobil, a proto schůdky odstranil. Vedlejší řadový dům byl stejný jako náš, dnes narostl o poschodí a je daleko honosnější. Na druhé straně v rohovém domku sídlel krejčí Bačina, předák národních dělníků. Na protějším rohu postavili v těch letech středisko této strany, ?Národní dům?. Napříč v protějším domku malý krámek, hokynářství ?U babičky?, kam jsme chodívali kupovat turecký med. Zprvu jsem si myslil, že je to má babička.Na dalším rohu Smilovy a Sladkovského ulice je rovněž nezměněný dům, kde měl obchod osadnickým zbožím pan (Reiter?).
A napříč přes ulici starý dům hospody (kdysi „Pechaňů“), kde byl hostinským strýc Vojtěch Heřman. Co jsem se tam nachodil... Tu jsem přihlížíval hře na kuželníku a jednou i cvičení ve střelbě z revolveru, zde bývaly zábavní večírky, při nichž vystupoval i můj otec jako zpěvák kupletů.
Vzpomínám, jak se jednou doma maloval na tvářích červenou barvou, jak si nasadil na hlavu červenou vojenskou čapku bez štítku a pozoroval se v zrcadle. Nějak se mně to k otci nehodilo, ale myslil jsem si, že tomu asi víc rozumí. A z té doby si pamatuji popěvek „U nás ve Zbuzanech...“
Z parku, od dnešní vodní nádrže2) je vidět dvorní průčelí domku mého dětství. Je tam ještě staré okno dětského pokoje, opatřené tehdy mříží, na jejichž prutech jsme pořádali závody chroustů - který dřív vyleze nahoru.
Dole byl dvorek a malá zahrádka pana domácího. Na zahrádku jsme nesměli. Na dvorku dřevník, který měl málo zajímavého, jen jednou tu rodiče vykrmili vepře, byl tu však bezový keř a uprostřed pařez. Pařez jsme občas převalili a našli jsme v syrové prsti pod ním žížaly, stonožky, všelijaké kukly a podobnou havěť. S keře bezového bylo vidět přes plot, do jiné zahrady a za ní bylo stavení s malými zamřížovanými okénky. Tam byly vojenské „maštale“, ozývaly se odtamtud dupot a ržání koní. A s tohoto keře odvažovali se naši starší druhové přes plot k oněm okénkům. Na okénka kladli si vojáci svůj chléb „komisárek“, černý, chutný, který si oni smělí výrostci odtamtud přinášeli jako kořist svých výprav. Jednou si na ně vojáci počíhali, jednoho chytili a zbili. Když se to prozradilo, kárali je rodiče velmi přísně za to, že chudákům vojákům kradli chléb, důležitou součást jejich stravy.
Za rohem hřbitov u kostela sv. Jana s význačným pomníkem starosty Bubeníka, smutnou sochou sv. Jana a s nízkou budovou zvonice, o jednom poschodí. Dnes sad, Bubeníkův pomník přestěhován a místo něho pomník bratranců Veverků, který z významného místa na rozcestí u Veselky před židovskou synagogou, dnes již zbořenou, dán na odpočinek stranou do sadu. Přežil se, jako se přežilo ruchadlo a nahrazeno dokonalejšími stroji...
Smilova ul. , nároží Svatojánské, hřbitůvek a nároží Sladkovského byl můj nejužší pardubický domov.
Mezi Smilovou, Sladkovského a Svatojanskou ulicí bylo místo, které u nás malých platilo za nebezpečné, t. zv. „plácek“. Táhl se daleko, dnešní ulice Hronovická běží asi jeho středem. To bylo místo, kde „Smilováci“ vybojovávali své slavné bitvy s „Karloviňáky“ kamením, vrhaným rukama nebo z praků, a dřevěnými meči, bitvy, které končívaly zpravidla krvavě, proto nám malým maminky „plácek“ zakazovaly.
Pozn. redakce:
Děkujeme dceři K. Reslera paní Blance Brunnerové z Prahy za možnost otisknout tyto vzpomínky.
Poznámky:
1) Dnes je přestavěn, v přízemí je pekařství a obchod džínsovinou „Rodeo Dallas“,
v 1. patře Výroba plastových oken HOCO a ve dvoře herna (pozn. J.K.) Viz FOTO!
2) Dnes zrušené
