DŮM U JONÁŠE, PERNŠTÝNSKÉ NÁMĚSTÍ ČP. 50

Je pravděpodobné, že historie domu sahá do samých začátků výstavby města, pravděpodobně až do druhé čtvrtiny 14. století, tedy do dřevěné zástavby.

Koupí pardubického panství Vilémem z Pernštejna začíná nová urbanistická a architektonická éra, podmíněná změnami evropskými, vrcholnou gotikou a nástupem renesance. Pardubice jako rezidenční sídlo Pernštejnů nabyly politického, ale hlavně hospodářského významu.

Prvním dokumentovaným majitelem domu U Jonáše je Jan Tranda, záznam učiněn krátce před požárem r. 1507, po požáru výstavbu nového pozdně gotického měšťanského domu financoval sám pan Vilém. Z té doby pochází jednopatrová přední zástavba. Nádvoří za domkem uzavírala hradební zeď. Jádro domu tvoří dvoulodní síň sloužící obchodu a obchodním jednáním, zvaná mázhaus se vzácnou sklípkovou klenbou. V prvním patře měšťan bydlel, odehrával se zde společenský život. Fasáda tehdy vypadala stejně jako u ostatních domů, profilované kamenné ostění, vysoký štít, niky s malířskou výzdobou. Měšťan Tranda vrchnosti platil a měl i povinnost roboty, jíž Vilém z Pernštejna převedl na úhradu peněžní.

Roku 1518 dům získal za velmi výhodných podmínek Jiří Rektor, zvaný Starý, ředitel a učitel na pardubické škole. Zvýhodnění Rektora svědčí o osvícenosti pana Viléma, o jeho zájmu o vzdělání.

V roce 1538 postihl celé město ničivý požár. Shořely střechy, trámy, ale obvodové zdi se často dochovaly dodnes. Jan započal pod vedením mistra stavitele Jiříka z Olomouce velkolepou obnovu zničeného města. Měšťanům poskytl stavební materiál i peníze na rychlou výstavbu podle vypracované renesanční urbanistické koncepce: zástavba byla zvýšena o jedno patro, přibylo prefabrikované terakotové ostění, atiky a štíty byly zdobeny obloučkovými sestavami.

Dům vlastnili vesměs významní obchodníci, později i šlechtici.

Za třicetileté války 1618 - 1648 majitele domů sužovala ubytovací povinnost vojáků a odvádění dávek. Po válce byl dům U Jonáše zpustlý a pobořený díky ničivému dělostřeleckému útoku generála Torstensona a dlouho tak zůstal. Opravy se dočkal až v 50. letech 17. století. V roce 1704 pak majitel provedl opravu spojenou se zajímavou kvalitní přestavbou. V jižním bočním křídle vzniklo reprezentativní vrcholně barokní schodiště, nahoře ukončené zděným arkýřem, zadní trakt byl obohacen o zděnou pavlač a kamenné ostění prvního patra. Pruská okupace v roce 1743 byla provázena drancováním domů.

V závěru 18. století se na výzdobě domů katolických majitelů často vyskytují svatí. Tento vývoj se nevyhnul ani domu U Jonáše. Bylo upraveno průčelí, štuková fasáda ve svébytné syntéze pozdního baroka, rokoka a klasicismu. Ústřední scéna mezi okny druhého patra představuje proroka Jonáše v rozevřených čelistech velryby. Iluzi a exotiku moře vyvolává reliéf ve spodním pásu s postavami mořské panny a mořského koníka. Nad okny druhého patra je dvojice postaviček putti. Na bočních štítech jsou postavy světců - vlevo sv. Víta, vpravo sv. Floriána a reliéf božího oka uprostřed. Štukové dílo je připisované pardubickému sochaři Jakubu Teplému (1729 - 1802).

Jonáš byl poslán Hospodinem do Ninive, aby obyvatelům města zvěstoval boží poselství. Božího příkazu neuposlechl a odplul z Jafo do Taršíše. Hospodin na loď seslal velkou bouři. Hrozilo jí ztroskotání, tehdy se lodníkům Jonáš přiznal a požádal je, aby ho hodili do moře, že on zavinil bouři. Tak se stalo. Moře se uklidnilo. Hospodin však nenechal proroka zemřít, poslal za ním velrybu, aby ho pohltila. Tak se v útrobách velryby modlil tři dny a tři noci. Jonáš pak slíbil, že splní své poslání a velryba vyvrhla Jonáše na pevninu. Jonáš byl tehdy předobrazem vzkříšení Krista.

Sv. Florián byl patronem hasičů, ale chránil také před živelnými pohromami - povodněmi, krupobitím a suchem, tedy byl velmi významný a byl jedním z patronů Pardubic.

Sv. Vít je český zemský patron. Objevuje se s palmovou ratolestí mučedníka a kohoutem, symbolem bdělosti a ostražitosti. Chránil tak svěřený dům před živelnými pohromami a dalšími nebezpečími a s kohoutem symbolizoval zmrtvýchvstání Krista. Slavný reliéf dal tak domu nové jméno: U Jonáše.

19. století znamená pro dům úpadek. O údržbu památek nebyl zájem. Až zač. 20. století se záchrany památky ujal konzervátor Bóža Dvořák a spolu s Muzejním spolkem získal prostředky na opravu.

V roce 1962 byl dům v neutěšeném stavu darován státu. Přízemí bylo rekonstruováno na zasedací síň architektů.

V polovině 70. let bylo přízemí určeno pro exposici výstavy Východočeské galerie. Rekonstrukce byla provedena v druhé polovině 80. let pod vedením ing. arch. Jana Klimeše z pardubického ateliéru SÚRPMO.

Poslední rekonstrukce a úpravy domu pro obchodní, výstavní a společenské účely proběhla v letech 1992-4 rovněž podle projektu ing. arch. Jana Klimeše.

Podle rozsáhlé práce PhDr. Vladimíra Hrubého

Dům U Jonáše byl prodán

28. dubna t. r. podepsal přednosta Okresního úřadu Michal Rabas jménem ČR se správcem konkursní podstaty firmy J+A leasing company CZ, a.s. Praha, zastoupenou Mgr. Marianem Pavlovem, kupní smlouvu na nákup domu U Jonáše. Objekt byl zakoupen pro potřeby Východočeské galerie za 20 miliónů korun, které státu poskytlo formou bezúročné půjčky město Pardubice. Dům U Jonáše bude významnou kulturní institucí, která nabídne občanům Pardubicka prostory na náměstí.