Dětské oddělení nemocnice v Pardubicích - 60 let (pokračování)

Asi těžko se již najde v nynější době někdo, kdo by mohl polemizovat s výrokem prof. MUDr. Josefa Švejcara, „že dětské oddělení vzniklo zásluhou Svobodných zednářů, kteří měli vliv na představenstvo nemocnice“. Vedle jmen již uvedených osvícených osobností prof. MUDr. Jana Řehoře - přednosty interního oddělení a prof. MUDr. Cyrila Gály - přednosty porodnického a gynekologického oddělení v Pardubicích, je nutno ještě uvést zdejšího velkoobchodníka a uzenáře F. Runstuka a pražského profesora porodnické kliniky MUDr. J. Rubešky. U nich se všechny ty nitky sbíhaly.

Prvním přednostou na 20 lůžcích dětského oddělení, které bylo situováno na interně a na 50 lůžcích infekčních (na nynějším plicním oddělení), byl primář MUDr. J. Zimák (1). Do Pardubic přišel ve svých 42 letech, byl odborníkem na léčbu kojeneckých poruch výživy, průjmových onemocnění - která činila v té době největší podíl na kojenecké úmrtnosti - samozřejmě mimo nejrůznějších zánětlivých onemocnění, která se velmi těžce zvládala v době, kdy nebyla antibiotika. Kojenecká úmrtnost byla v té době na Pardubicku vysoká - činila 2,5 %. Mimo onemocnění kojenců se léčila na oddělení zánětlivá onemocnění plic a pohrudnice, hnisavé záněty uší, onemocnění srdce a ledvin - rheumatická horečka, jako komplikace spálové onemocnění. Na infekčním oddělení se léčila těžká onemocnění záškrtu, dětská obrna, záněty mozkových blan, černý kašel, spála musela být izolována 6 týdnů, dále různá průjmová onemocnění včetně tyfu.

Od 1. dubna 1941 bylo otevřeno nové dětské oddělení na novém trojpavilonu. Oddělení bylo velkoryse koncipováno ve třech podlažích, a to oddělení batolat, kojenců, větších dětí, bylo pamatováno na izolace, expektační boxy, kanceláře, příruční laboratoř, pokoje lékařů, kde v budoucnu našly ubytování i mladé lékařské rodiny, ambulantní část, RTG kabina. V suterénu byly pokoje matek, mléčná kuchyňka, příruční prádelna. Původně bylo zprovozněno 50 lůžek, později stoupl počet na 80. Od roku 1943 pro velkou epidemii záškrtu připadl suterén k infekčnímu oddělení, čím původní koncepce pochopitelně značně utrpěla.

Vzhledem k tomu, že infekční oddělení nemívalo často svého stálého sekundáře (na oddělení jen docházel), značnou zásluhu o běh oddělení měly řádové sestry - Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka - Opavské. Byly vycvičeny v některých výkonech, které mohly zachránit život dítěti za nepřítomnosti lékaře. Např. dusícímu se dítěti při záškrtu dovedly provést tzv. intubaci, tedy zavedení hadiček mezi zduřelé mandle nebo až do hrtanu. Rovněž ovládaly tzv. Kenny terapii spočívající v balení dětí s dětskou obrnou do horkých zapařených dek, čím se předcházelo spasmům (křečím). Dovedly ukládat děti do respirátoru - tzv. železných plic při postižení mezižeberních svalů. Poslední dozvuky epidémie se všemi těžkými následky jsem ještě zažila po svém nástupu na infekční oddělení v roce 1956, tedy v době, kdy ještě nebylo zavedeno celostátní očkování proti dětské obrně. V Domě Charity v Opavě žijí ještě dvě sestry, které v oné době působily na infekčním oddělení, a jsou to sestra Lubomíra a Ctimila.

Ještě před vznikem dětského oddělení v Pardubicích působili zde soukromí lékaři. Byl to především MUDr. O. Pollák (2), MUDr. M. Pozemská, MUDr. Vl. Zahradníková, MUDr. A. Gutwirth, který vedl poradnu pro matky a kojence a později v ní pokračoval MUDr. J. Gottwald. Ve Smilově ulici měl dále soukromou ordinaci MUDr. Josef Bartoň. Ten byl také dlouholetým konsiliářem na novorozeneckém oddělení staré porodnice.(3)

Prvním a zpočátku jediným sekundářem na dětském oddělení byla MUDr. M. Šimonová (4). Později se stala manželkou MUDr. J. Zimáka. Byla jednou z prvních obvodních lékařek a organizátorkou dětské péče v Pardubicích. Primář dr. J. Zimák vychoval mnoho lékařů, kteří během jeho primariátu prošli dětským oddělením. Později se mnozí stali jeho spolupracovníky, jednak jako primáři na okolních dětských odděleních, jednak jako dětští lékaři na nově vznikajících dětských obvodech. Není účelem podat přesný výčet všech jmen, přesto však některá uvádím. Z výčtu je patrné, jak velký a důležitý výchovný vliv mělo založení dětského oddělení v Pardubicích.

Tak např. dr. Karel Stromský byl přednostou dětského oddělení v Městci Králové, dr. Karel Nebesář ve Vysokém Mýtě, dr. Vladimír Svozil se stal ředitelem Kojeneckého ústavu ve Valašském Meziříčí, dr. Antonín Vykydal primářem dětského oddělení v Rychnově nad Kněžnou a v roce 1956 pak přednostou infekčního oddělení v Pardubicích. Dále dr. Jaromír Šprincl byl přednostou v Broumově, dr. J. Gottwald se stal ředitelem Kojeneckého ústavu ve Veské a později v Pardubicích, dr. Bohumil Erben v Čáslavi, později byl obvodním lékařem ve Chvaleticích, dr. František Kopecký byl obvodním dětským lékařem v Holicích, dr. Miloslav Kopečný v Hlinsku, dr. A. Šírlová-Weissová v Přelouči. Z dalších to byly dr. Z. Svatoňová, dr. M. Brátová, dr. Mil. Kudláčková, dr. V. Tomášová, dr. A. Barešová, dr. Karel Špilar - většina z nich odešla na nově vznikající obvody v našem městě a díky dlouholeté péči o mladou populaci se zapsali do srdcí nejméně dvou generací. Posledním zástupcem primáře byl na dětském oddělení před odchodem prim. dr. J. Zimáka na zasloužený odpočinek v roce 1961 dr. S. Kolman. Postupně přejímali výchovu mladých lékařů, kteří v té době pracovali na oddělení, dr. Jaroslav Růžek a jeho žena dr. Soňa Růžková, dr. Jarmila Tomášová, dr. Zdena Haniková, dr. Ludmila Uhlířová. (O jejich osudech se dozvíme v další části seriálu o dětském oddělení).

Ještě bych ráda několik slov věnovala novorozeneckému úseku, na němž dlouhá léta pracovaly jako vedoucí lékařsky dr. J. Haanová - Wünschová a dr. Jarmila Sedláková - poslední i na nedonošeneckém oddělení (od r. 1953 do 1960). Nové novorozenecké oddělení vzniklo po dostavbě nové porodnice v roce 1951 a bylo tam 54 lůžek (mimochodem stará porodnice bývala na místě nynějšího urologického oddělení). V roce 1960 byl zřízen organizačně ordinariát na novorozeneckém oddělení, který byl přidělen dr. Brátové. Obě jmenované lékařky odešly pak na obvody a dlouhodobě pracovaly jednak v Doubravicích, školní zdravotní službě a v Přelouči. Ráda bych také vzpomněla na vrchní sestru Vránovou, první civilní sestru v této funkci. Byla přísná, zářila čistotou, o niž velmi dbala a tyto vlastnosti se snažila předat i staničním sestrám.

Jak již bylo řečeno, vznik oddělení byl spjat se jménem primáře MUDr. Josefa Zimáka a jeho paní MUDr. M. Zimákové - Šimonové. Jak se nám mladým vlastně pan primář Zimák jevil? Byl to starší a uzavřený pán, klidný, cílevědomý, důsledný, nepostrádal ani suchý humor. Svojí vytrvalostí a cílevědomostí dociloval často toho, co jiní těžko křikem a důrazem. Byl zapřísáhlým nekuřákem. Svým rčením „post hoc“ nebo „propter hoc“ dával najevo, že je věřící, ale i to, že mimo naší léčbu existuje určitá „vis maior“ (5) (nebo snad obrana organismu, která efektu léčby pomáhá). V tomto byl moderní a nás učil pokoře. A jaká byla dr. Zimáková? Energická dáma s organizačními schopnostmi, která se nestyděla za žádnou práci, měla mnohdy odvahu rozhodnout i za druhého. Byla horlivou zastánkyní bezpečných rodinných vztahů a často v tom byla ženám nápomocná.

Tento článek vznikl ze vzpomínek osobních a vzpomínek pánů dr. Zimáka, dr. Vykydala, prof. dr. J. Švejcara, které jsem měla k dispozici před 10 lety k základní přednášce k 50. výročí dětského oddělení a s ním spojeným oslavám. Děkuji i sestře Blažkové, bývalé okresní sestře, MUDr. A. Barešové, které přispěly svými připomínkami. Děkuji i za fotografie a osobní data příbuzným, především synovi prim. MUDr. J. Zimáka - RNDr. J. Zimákovi.

MUDr. Soňa Růžková, Ke Kamenci 910, Pardubice

Poznámky:

1) Prim. MUDr. Jiří Zimák se narodil 9. května 1897 v Mělníku a zemřel v Pardubicích 24. června 1982.

2) Dětský lékař MUDr. Otto Pollak, nar. 25. května 1895 v Nymburku, zemřel 7. března 1936 v 41 letech. Jeho rodina - žena a 2 děti skončily v plynu v koncentračním táboře.

3) MUDr. Josef Bartoň, nar. 1899. Za okupace se zapojil do odboje a podporoval parašutisty. Např. léčil velitele Silver-A npor. A. Bartoše. Jeho žena Emilie byla vězněna v Pardubicích a v září 1942 převezena do Osvětimi, kde umučena v plynové komoře dne 22. prosince 1942. Děti Ella a Ivan válku přežili v rodině příbuzných v Praze.

4) MUDr. Marie Šimonová - žena prim. MUDr. Zimáka, nar. 12. února 1911 v Dřítči, zemřela 3. ledna 1997.

5)       „Post hoc - propter hoc“ - ve filosofii a logice usuzování na základě časové následnosti na příčinnou souvislost. Tedy souvisela vůbec kladná odezva léčby se zdravím pacienta? (Lexikon latinských výroků 1988...) Nebyla to „vis maior“ - vyšší moc?