O Krausově domě z pohledu historika

Návrh na status městské kulturní památky jsem inicioval jako člen magistrátní komise pro městské památky dopisem Okresnímu úřadu v Pardubicích 23. 12. 2000 a podpořila jej i pardubická pobočka České astronomické společnosti při hvězdárně barona Artura Krause. Ministerstvo kultury ČR návrh vyřídilo kladně roku 2001 a evidovalo Krausův dům jako památku pod rejstříkovým číslem 51075/6-6198.

Připomeňme si nyní, jak tímto domem kráčely dějiny. Historiograf města Pardubic prof. Josef Sakař uvádí, že od roku 1850 byl držitelem tří domů na hlavní třídě (čp. 113, 114 a 115) poštmistr Josef Kraus (1810 – 1892), pocházející z židovské rodiny koželuha Mojžíše Krause, z rodiny s pozoruhodnými osudy a příslušníky, jež později konvertovala ke katolictví. Osudy této rodiny se souhrnně před časem věnovali známý pardubický vlastivědný pracovník JUDr. Pavel Thein a genealog a heraldik PhDr. Milan Buben. Poštmistr Josef Kraus roku 1860 spojil pozemky uvedených tří popisných čísel do jednoho celku výstavbou reprezentativního rodinného domu se zahradou a skleníkem. Původně bydlel v domě čp. 61 a 62 „Na staré poště“, kde vykonával své povolání. Archivní prameny dokládají za prusko-rakouské války 1866 zajímavé návštěvy evropských politiků v domě čp. 114. Ve dnech 30. 6. – 1. 7. tu pobýval spojenec Habsburků saský král Jan, po porážce rakouských vojsk v bitvě u Sadové 3. 7. 1866 přijeli 6. července do Pardubic vítěz bitvy pruský král Vilém I. se svým synem korunním princem Vilémem a kancléřem Ottou von Bismarckem.  Vilém I. bydlel v krausově domě až do 9. července 1866. Když si rakouský císař František Josef I. přijel prohlédnout bojiště u Sadové, ubytoval se po jeho prohlídce 4. listopadu 1866 také v Krausově domě. Za to se Josefu Krausovi později dostalo jmenování rytířem toskánského řádu sv. Josefa. Za zásluhy o rozvoj poštovnictví byl pak roku 1875 povýšen do šlechtického stavu. Když byl jeho slavný bratr JUDr. Alfred Kraus (1824 – 1909), podmaršálek  a předseda Nejvyššího vojenského soudu, místodržitel království českého v letech 1881-89, povýšen roku 1881 do baronského stavu svobodných pánů, téhož roku přešel dědičný baronský titul i na Josefa šlechtice Krause, rytíře řádu Františka Josefa. 3. prosince t. r. byli pohostinně přijati v Krausově domě v Pardubicích i následník trůnu korunní princ Rudolf (zastřelil se v Meyerlingu r. 1889) s manželkou Štěpánkou Belgickou, když přijeli na parforsní hon. Jejich návštěvu zaznamenal do svého deníku známý pardubický umělecký fotograf Josef Pírka. Josef baron Kraus, hostitel všech těchto slavných návštěv a r. 1867 krátce i starosta Pardubic, měl se svou ženou Juliánou Pinkovou, dcerou kolínského advokáta, devět dětí- 7 synů a 2 dcery. Pardubické veřejnosti byl velmi známý zvláště jeho syn, rodák z tohoto památného domu, Artur baron Kraus (1854-1930), zakladatel lidové hvězdárny v Pardubicích, průkopník sportů a české aviatiky zvláště, mecenáš pardubického divadla a Muzejního spolku. Památku svého rodu včetně rodinné hrobky na Městských hřbitovech v Pardubicích pietně udržuje pan ing. Vladimír baron Kraus z Prahy, komtur maltézského řádu a člen vedení Panevropské unie.

Připomeňme na závěr, že v sousedním domě čp. 112 st. – 14 n., který patřil zemskému poslanci JUDr. Janu Žákovi, proběhla 10. února 1871 zásadní politická porada předních českých politiků hraběte Jindřicha Clam-Martinice, dr. Františka Ladislava Riegra a dr. Aloise Pražáka se zástupci vídeňské vlády prof. dr. Karlem Habietinkem, dr. Josefem Alexandrem baronem Helfertem a dvorním radou dr. Antonínem Beckem o tak zvaných fundamentálních článcích, které sepsal jako stanovisko české strany hrabě Clam-Martinic. Myslím, že tyto významné kroky dějin Pardubicemi 19. století by stálo za to připomenout v památném Krausově domě malou historickou expozicí nebo aspoň pamětní deskou v jeho vestibulu.